Michaela Suchardová: Uzdravme korupci sami v sobě a tedy v celé společnosti

23. 9. 2013

Pondělní glosa

Tento týden jsem měla tu čest účastnit se diskuse v rámci konference FORUM 2000 na téma Korupce jako protitransformační síla. Nejvíce mne zaujal lidský přístup moderátora, ředitele Asijské univerzity v Thajsku, pana Viphandha Roengpithya, u něhož jsem doufala, že bude mít evropskou zkratku svého jména, obávajíc se, jak si jeho jméno zapamatovat. Překvapil mne milý a usměvavý pán, který byl rád za oslovení VIP a jeho přístup ke korupci. Dovolím si tady sdílet pár myšlenek, se kterými souzním a které je dobré si, možná i v souvislosti s blížícími se předčasnými parlamentními volbami, připomenout.

Korupce není sama o sobě špatná, je to pouze znamení toho, že něco ve společnosti nefunguje. Je to něco jako nemocný člověk ve společnosti, který potřebuje uzdravit. Neuzdravíme ho tím, že budeme jako současná západní medicína pouze léčit léky následky nemoci, nýbrž se potřebujeme zaměřit na příčiny tohoto stavu, ať už nemoci či korupce.

Tak jako u zdraví je důležitá prevence, tak u korupce také, měli bychom s ní začít již ve vzdělávacích systémech. Zamyslet se nad tím, co říkáme svým dětem, jaký systém hodnot a přesvědčení v nich vytváříme. Jak bychom mohli čekat, že naše společnost nebude mít tendenci ke korupci, když většina z nás je vychovávána v přesvědčeních, že bohatí jsou jen ti, kdo kradou, že obyčejnou prací se ničeho nedosáhne, že normální člověk prostě nemůže mít v životě to, po čem touží a že politici jsou stejně pěkná sebranka, která se jen snaží si co nejvíce nahrabat. Pokud na toto namítám lidem, že přece sami mohou zkusit jít do politiky a dělat věci jinak, slýchávám často to naše české, že já bych na to neměl žaludek a stejně se mi v podstatě nechce. Dále pak vnímám skutečnost, že často lidé těm, co mají moc a peníze v podstatě závidí a vidí je jako hrdiny, takže pokud by měli tu příležitost, sami by si rádi také z těchto peněz něco vzali. Je to tedy lidskou přirozeností, jak říkal Vip?

Co tedy s tím? Slýcháme spoustu receptů a asi nejužitečnější se mi jeví to na první pohled nejjednodušší: začít sami u sebe. Připomenout si, že všechno, co si dokáže lidská mysl představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout, opakovat si i svým blízkým, že úspěchu v životě lze dosáhnout s rovnou páteří, a že jedině takový úspěch a štěstí mají trvalejší hodnotu. A v kontextu voleb, nemávnout nad nimi rukou, ale připomenout si, že ti, co mají moc, ji mají díky nám všem, ať už naší volbou či nevolbou, informovat se o tom, koho volit a pak volit s tím nejlepším svědomím a vědomím. Rekonstrukce státu nám to voličům tento rok ulehčuje tím, že oslovuje politické strany i kandidáty s dotazy, jak konkrétně podpoří protikorupční prostředí v ČR a také nám všem doručí před volbami předvolební noviny o tom, kdo korupci podporoval a kdo vůči ní naopak aktivně vystupoval. Informace tak budeme mít přímo před nosem, stačí jen věnovat čas si je přečíst a zamyslet se. Prvním krokem může být registrace na www.blablanevolim.cz a informace by k Vám měly doputovat samy.

Nenechme se zlákat lacinými prohlášeními a billboardy, které se nám zapisují do podvědomí, ani nevíme jak. Příkladem jejich působení je můj čtyřletý synovec, který ani neumí číst, ale neustále si opakuje do kolečka Andrej Babiš Andrej Babiš Andrej Babiš. Když jsem se zeptala jeho staršího brášky, který už číst umí, tak mi vysvětlil, že přece všude vidí srandovního pána a pod ním je napsáno Andrej Babiš. Oba dva se tak již asi dva týdny baví opakováním této pro ně slovní říčky a náramně se při tom smějí. U dětí to je pochopitelné, u nás dospělých s voličským právem by byla škoda tuto příležitost promrhat a říci si, že já stejně nic nezměním. Volme vědomě a pamatujme si, že ne oni za to můžou, ale my všichni máme náš stát v rukou.

Michaela Suchardová je externí spolupracovnicí Nadačního fondu proti korupci v projektu Legislativa