Karel Randák: Interpelace

24. 2. 2014

Pondělní glosa

Sobotkova vláda získala důvěru. Žije u nás jistě hodně lidí, kteří její nástup vlády spojují či spojovali s určitým očekáváním změny tristního stavu, ve kterém se Česká republika nachází. Ne že by snad zárukou těchto změn měla být osoba premiéra Sobotky a již vůbec ne jeho ČSSD. Předvolební rétorika i první povolební jednání nové koalice však dávaly jakousi naději, že jak KDU-ČSL, tak především ANO, mají skutečnou snahu udělat něco pro to, aby klientelistický systém, budovaný u nás v uplynulém téměř čtvrtstoletí, byl narušen.

Marná sláva, my všichni, kteří jsme doufali v „jiné myšlení“ našich nově zvolených zástupců, jsme se projevili jako nenapravitelně naivní hlupáci.

Odhlédnu-li od nedůstojného handrkování o tom, kolik a kterých ministerských křesel má která partaj mít, a pominu-li některé stranické nominace na náměstkovské posty (viz Petr Hulinský jako náměstek pro sport na Ministerstvu školství), nemohu přejít případ, který podle mého názoru ukazuje na buď bezbřehou hloupost, politickou naivitu, v nejhorším případě zkorumpovanost. Nový ministr zemědělství Marian Jurečka přijal na místo šéfa své kanceláře Lubomíra Poula, bývalého šéfa Úřadu vlády z dob kralování Jany Nagyové, dnes Nečasové. Svou nominaci ministr Jurečka zdůvodnil tím, že pan Poul mu byl doporučen jako schopný státní úředník. Přiznám se, že po přečtení této zprávy na mne šly mrákoty. Ty bohužel nezmizely ani poté, co pan Poul, díky informacím, které se k jeho osobě objevily nejen v médiích, ale zřejmě i v policejních spisech, na svůj nový pašalík pod tlakem rezignoval.

Rád bych, abych byl dobře pochopen všemi, kdo budou tuto glosu číst. Nejde mi vůbec o osobu pana Poula, ačkoliv se bezpochyby jedná o figuru dost obskurní. Je mimo veškerou pochybnost, že pod jeho vedením byl na Úřadu vlády ČR bordel, za který by se průměrně schopný administrativní pracovník propadl hanbou. Lubomír Poul pravděpodobně, a to zcela v intencích své submisivnosti, jednal podle pokynů své podřízeně-nadřízené paní Nagyové. Nákupy u Cartiera v Pařížské ulici ostatně dokazují mnohé a způsob nakládání s utajovanými informacemi rovněž. Ve světle nových informací by bylo jistě zajímavé také vědět, na čí popud se tento člověk stal v prosinci 2012 členem dozorčí rady ČEZ a jakou úlohu tam plnil a doposud plní. Možná je to otázka na Daniela Beneše, možná na Janu Nečasovou-Nagyovou, nejspíš ale na Iva Rittiga.

Vše výše vyjmenované ale nyní pomíjím. S odvoláním na transparentnost deklarovanou stávajícími koaličními stranami bych se rád zeptal pana ministra Jurečky: „Kdo byl onen tajemný rádce, který Vám, pane ministře, doporučil pana Ing. Lubomíra Poula na místo ředitele Vaší ministerské kanceláře?“

Pokud byste náhodou měl problém s veřejnou odpovědí, spokojím se s tím, zanecháte-li mi vzkaz na sekretariátu našeho Nadačního fondu proti korupci.

Karel Randák - člen správní rady NFPK