Martin Soukenka: O lidských právech aneb propusťte zločince!

31. 3. 2014

Pondělní glosa

V roce 1992 vyšla u nás kniha českého emigranta a profesora na americké univerzitě Oty Ulče s dobrým marketingovým názvem Příručka pro zájemce o americký svět. Dychtivě jsem mezi ně také patřil. V knize Ulč vedle jiného popisuje právní praktiky v USA té doby. Dovolím si ocitovat několik příkladů – dění u nás lze pak lépe chápat.

José Suares. Ani zdrogovaný, ani neopilý, ba ani zvlášť popuzený vzal nůž a podřízl celou rodinu – družku Marii Torres a pět dětí. S nožem od krve se šel udat na policejní revír, ukázal místo činu, mrtvoly, popsal činnost a podepsal. Soud ustanovil advokáta ex offo, který se snažil vdovci rozmluvit jeho přiznání. Když se mu to nepovedlo, advokát se začal šťourat v protokolech a objevil, že policie nepřesně ocitovala zákonnou formuli o právu na nepřiznání. Soud tedy vynesl osvobozující rozsudek.

Chlap ve vzteku hodil Molotovův koktejl do baráku, matka s třemi dětmi uhořela téměř, barák zcela. Strážník se objevil u místa činu a žhář k němu přistoupil se slovy: „Já to udělal!“ A odsouzen nebyl. Jeho advokát úspěšně uplatnil názor, že sama přítomnost muže v uniformě byl „nástroj psychologického donucení“ a žhář byl takto zkrácen na svých nedotknutelných občanských právech.

Vylučující pravidlo zakazuje použít důkazních prostředků i v případech zločinů jakkoli závažných, jestliže k získání důkazů došlo formálně nepřesným, nedokonalým způsobem, i kdyby třeba v dobré víře či za okolností, jež vylučovaly jednat jinak. „Vylučovací pravidlo je naší obranou proti nezákonnosti úřadů, nemůžeme obětovat toto právo, jedno z nejzákladnějších,“ píše John Shattuk, vysoký funkcionář (…) American Civil Liberties Union.

Detroit, Michigan: David Payton, trenér dívčího basketballového družstva, zavraždil čtyři prostitutky. Soudce ho pustil na svobodu s odůvodněním, že vrah byl příliš dlouho – totiž tři dny – vyslýchán.

Trenton, New Jersey: Na občana Robina Smithe padlo podezření, že se věnuje obchodu s marihuanou a že zboží přepravuje v automobilu. Policie získala od soudu povolení k prohlídce automobilu. Otevřela kufr vozu, objevila v něm příruční kufr, a když ho otevřela, vypadlo množství marihuany. Soud majitele osvobodil. Policista směl totiž otevřít jen ten první, nikoliv druhý kufr.

Opilý řidič Anthony Scalzo vrazil do skupiny mládeže a zabil tři dívky, mezi nimi dceru mého univerzitního kolegy. Soud zabiječi udělil pokutu ve výši 100 dolarů.

Když jsem se nedávno dočetl o verdiktu Nejvyššího soudu, podle kterého jsou svědectví policistů z místa činu bezcenná a nelze je brát jako důkaz u líčení, uvědomil jsem si, že k nám americké právo konečně dorazilo (byl to, mimochodem,  právě Nejvyšší soud, který rozhodl o zastavení stíhání známých trafikantů). Na Ulče jsem si také vzpomněl, když advokátní komora odmítla vydat vyšetřovatelům věci zajištěné při domovní prohlídce jakéhosi právníka od známého lobbisty. Na další aplikaci amerického přístupu se lze, soudím, těšit i v případě spadlého mostu ve Studénce (8 lidí zemřelo), přejeté paní od lobbisty Romana Janouška a koneckonců i v případě mediálně známé pětice (nejen) kolem Dopravního podniku v Praze.

P.S. Případným levicovým i pravicovým fanatikům, puristům, intelektuálům a  filozofům lidských práv a žádných povinností a dalším falešně vyvoleným sděluji, aby mi vlezli na záda.

Martin Soukenka - analytik Nadačního fondu proti korupci