Martin Soukenka: "Bojovníci za svobodu krást“ aneb pravidla silničního provozu"

27. 11. 2017

Pondělní glosa

Kdyby nějaký lingvista provedl pečlivou rešerši nejčastěji používaných termínů našich politiků po roce 1989, odhaduji, že by se hodně vysoko umístila slova svoboda a demokracie. A někde nedaleko by bylo slovo ohrožení. Zdá se, že nový vrchol této vlny nastal v poslední době. Nejde tomu uniknout. Zní to jako palba z kulometu. Patrně se stalo něco mimořádného a situace je asi opravdu vážná. Opravdu vážná byla i v letech 1992, 1996, 1998, 2003, 2004, 2006, 2008, 2010, 2013… Tedy při každých sněmovních či prezidentských volbách, kdy intenzita používání zmíněných slov vždy nabývala svých lokálních maxim…                    

Člověk si prý zvykne i na šibenici. Kdysi jsem četl slova německého vojáka, který za války bojoval na východní frontě. Tvrdil, že nejhorší nebyly létající kulky kolem jeho hlavy a všudypřítomná smrt – na to si prý člověk časem zvykl a přestal to vnímat. Na co si ale prý nešlo zvyknout, byla ruská zima… To neustálé a pětadvacet let trvající varování před ohrožením svobody a demokracie z úst politiků a „elit“ lze přirovnat k oněm létajícím kulkám, na které si člověk časem zvykne – a přestane je vnímat. Bohužel. Ale co je dnes v tomto příměru onou ruskou zimou, na kterou si zvyknout nelze? Nevím. Vím ale, že na Fondu se od roku 2011 intenzivně zabýváme i lidmi, které by šlo označit za „bojovníky za svobodu krást“. Svobodou rozumějí bezbřehý klientelismus a „šmeliny“ napravo nalevo. Doprovází je arogance a nadutost. Možná to je ta zima, na kterou si nelze zvyknout.     

Nedávno jsem byl svědkem situace, kdy chodkyně přecházela na přechodu, protože měla zelenou. V tom se přiřítil velký a drahý vůz, který začal na chodkyni troubit, aby mu zmizela z cesty. Paní tedy – byť měla zelenou – urychleně odběhla a vozidlo – byť mělo červenou – projelo velkou rychlostí přes volný přechod. Řidič onoho silného vozidla měl asi hodně naspěch a nechtěl být omezován pravidly silničního provozu, která ho brzdila. V tu chvíli jsem si – zcela nepatřičně – vzpomněl na ony „bojovníky proti regulím“, kteří s velkým odhodláním brojí proti všemu, co je omezuje. Uvědomil jsem si, že kupodivu nikdo nebojuje za zrušení pravidel silničního provozu… Ta přitom podstatně omezují svobodu jednotlivce – zvláště takového, který má silný a velký vůz… Myslím ostatně, že chování na silnicích hodně vypovídá o vztahu lidí k pořádku a k pravidlům. Mimochodem, kdysi dávno mi student z Jemenu, který do Čech přijel studovat, řekl, že nejvíce se mu u nás líbí… semafory. A pravidla silničního provozu. Velmi si je pochvaloval. U nich prý se jezdí jako v Indii – všichni se nahrnou do křižovatky a pak se přetahují, kdo komu uhne z cesty. Zdá se, že i takové banality mohou představovat kulturní rozdíl.

Podstatou demokracie je rovnost před zákonem (tedy před pravidly), a to nezávisle na moci, majetku, vzdělání, pohlaví apod. Teprve z rovnosti před zákonem plynou další rysy demokracie…

Martin Soukenka - analytik NFPK