Glosy

Za text glosy cele odpovídá autor, nikoli Nadační fond proti korupci. Uvedené názory nemusí vyjadřovat stanovisko Nadačního fondu proti korupci.



Absurdní hra o stamiliony

21. 3. 2017 , Janusz Konieczny
Dnes proběhl soud v kauze „karlovarské losovačky“. Celý příběh spatřil světlo světa v prosinci 2006, kdy Jiří Kotek, držitel Ceny za odvahu NFPK za rok 2016, zveřejnil na jednání zastupitelstva videonahrávku z losování dodavatele KV Arény. Z videozáznamu losování vznikl krátký klip, který se následně stal hitem internetu. Losování totiž proběhlo zvlášť neprůhledným a podezřelým způsobem. Vítězného dodavatele losující hledal v osudí více než půl minuty za smíchu přihlížejících včetně notářky. Jiří Kotek následně doručil podklady policii či Antimonopolnímu úřadu (ÚOHS) a především o několik let později z pozice náměstka podal žalobu. Dostal tak stavební firmy, které postavily KV Arénu za více jak miliardu Kč, do úzkých. Dnes po mnoha letech soudních tahanic byl vynesen pravomocný rozsudek – město nedostane stamiliony a naopak bude muset stavebním firmám za právní výlohy zaplatit 21 milionů Kč. Karlovy Vary se ovšem pravděpodobně dovolají už podruhé k Nejvyššímu soudu a proces tak se může ještě potáhnout několik let.

Je to o lidech

20. 3. 2017 , Martin Šorm
Zná to snad každý z nás. Přijdete do oblíbené restaurace, objednáte si tak jako pokaždé to, co máte nejraději a co v této kuchyni vždy vytvořili s nejlepším výsledkem. Dejme tomu, že ujíždíte na hovězích líčkách jako já a tak si je objednáte, jako už mnohokrát předtím. Vychutnáváte si malý předkrm, těšíte se na porci pomalu dušeného libového masíčka, které v české kuchyni připravovaly již naše prababičky. A už se to nese, číšník před vás staví talíř a vy se chystáte ochutnat první sousto. Ale co to? Maso nevoní jako vždycky, první sousto drhne na jazyku a jindy lahodná redukovaná omáčka tentokrát vypadá jako skvrna vyjetého motorového oleje. A popisovat stav bramborové kaše by bylo ukázkou ztraceného času. S nelibostí odložíte příbor, odsunete znechuceně talíř dál od sebe a s výrazem nešťastného štěněte se obrátíte na vrchního s nevyřčenou otázkou ve vaší tváři.

Česká televize jako nástroj vlivu

13. 3. 2017 , Janusz Konieczny
Dne 26. února 2017 byla v pořadu Otázky Václava Moravce (OVM) na poslední chvíli vypuštěna hlavní diskuse na citlivé téma registru smluv, které bylo velice nepříjemné hlavně pro ČSSD. Následné vysvětlování této události ze strany České televize působilo značně nedůvěryhodně. V tomto díle OVM byla divákům i hostům avizována 2 hlavní témata: vztahy ve vládě a vykostění registru smluv. Po skončení prvního tématu byl najednou zcela pominut registr smluv a místo toho byla otevřena diskuse o případech, které byly předmětem debaty minulých dílů OVM. Vedoucí pořadu toto vysvětlil tím, že druhé téma se zkrátka nestihlo s poukázáním na to, že se to občas stává. Ověřil jsem si všechny díly OVM za poslední rok a došel k jednoznačnému závěru, že hlavní témata se vždycky stihla – v případě časového presu se hlavní témata dokončila v druhé části OVM. Vysvětlení České televize je tedy prokazatelně nepravdivé a skutečný důvod vypuštění hlavního tématu OVM je tedy jiný – skrytý.

CRABí slib

6. 3. 2017 , Karel Škácha
V lednu 2014 Nadační fond proti korupci zveřejnil tiskovou zprávu o dalším podezřelém IT projektu, o tzv. systému CRAB. Centrální registr administrativních budov si pořizuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Už to zní složitě, přitom prý jde o trochu složitější excelovou tabulku. Nadační fond proti korupci zaplatil 60 tisíc za poskytnutí informací o tom, kolik úřad v minulých letech utratil za počítače a počítačové programy. Výběr proběhl neveřejně, protože vznikl na původním systému IBM a jiný pecař to prý neumí… Cena čtvrt miliardy korun českých byla samozřejmě navýšená, navíc se ale zjistilo, že CRAB bude nejspíš nakonec stát skoro třikrát tolik.

Registr (ne)splněných slibů

27. 2. 2017 , Libor Michálek
Když si v lednu 2014 dala vláda premiéra Sobotky do programového prohlášení, že bude prosazovat 9 protikorupčních doporučení Rekonstrukce státu, mé srdce plesalo. Byla to první vláda, která po listopadu 1989 dala najevo, že ji zajímá přání občanské společnosti. Po více než třech letech se bohužel ukazuje, že řada poslanců, poslankyň, senátorek i senátorů, kteří se k podpoře protikorupční legislativy hlásili, tak nečinili na základě svého hlubokého přesvědčení, ale spíš z důvodu, že boj proti korupci přinášel politické body. Vláda zůstala v prosazování doporučení Rekonstrukce státu v půlce cesty. Nejvyšší kontrolní úřad zatím nemůže (díky 4 senátorům za KDU-ČSL) kontrolovat, co se děje ve společnostech ovládaných státem nebo obcemi. Díky Ministerstvu financí jsme se nedočkali ani zákona, který by nastavil podmínky pro obsazování pozic v dozorčích radách státních firem.

Synáček

20. 2. 2017 , Karel Randák
Člověk nemusí být právě odborníkem kalibru profesora Höschla, aby si dokázal uvědomit, že psychické dispozice různých lidí jsou značně odlišné. Každý z nás řeší své životní situace po svém a k různým událostem zaujímá svůj vlastní postoj. Problém nastává, když nám naše vlastní přebujelé ego nedovolí vnímat okolní svět objektivně a domníváme se, že náš vlastní pohled na určitou věc je ten jediný správný. Nevím, zda existuje odborný název takové diagnózy. Co však vím zcela jistě je, že tímto syndromem trpí bohužel především politici. A platí zpravidla přímá úměra – čím výše postavený politik a čím déle ve funkci, tím větší postižení. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Stačí vzpomenout našich prezidentů Miloše Zemana a Václava Klause, jejichž sebestředná samolibost je mnohdy dokázala a dokáže dohnat k výrokům, nad kterými člověk žasne. Není podstatné, zda jsou tyto výroky pronášeny s cílem provokovat nebo jsou skutečně míněny vážně. Doufejme, že naštěstí oba pánové mají svůj zenit již za sebou, ačkoliv v případě pana Zemana to s ním budeme muset nejspíš ještě nějakou chvíli vydržet.

ANONEN

13. 2. 2017 , Miroslav Cák
Onehdá jsem byl pro svoji krátkou paměť donucen sepsat si seznam věcí většího nákupu v obchoďáku. K mému nemilému překvapení jsem zjistil, že už jsem téměř zapomněl psát rukou na papír. Krasopisné znalosti vštěpované přísnou paní učitelkou prvního stupně základní školy dostaly na frak s nástupem textových editorů, emailů, sociálních sítí. Elektronické nástroje nahrazují tradiční kus zpracované buničiny formátu 210mm x 297mm. Papír se stává přežitkem, lesy by se měly radovat. Tento trend neobešel ani veřejné zakázky, které by měly být v budoucnu zadávány přes komplexní web aplikaci. Tahle aplikace si dnes říká Národní elektronický nástroj, zkráceně NEN.

Zbyl jen úsměv

6. 2. 2017 , Karel Škácha
Parlamentní vyšetřovací komise za půl roku zjistila, že nic nezjistila. A v podstatě o to opět šlo. Kauza reorganizace policie se tak zařadí mezi další podkobercovky, hned vedle Poldi Kladno, IPB, VZP, CME, nebo Diag Human. Modus operandi je vždy podobný. Nějaký šikovný straník zajistí od zlojedů financování strany nebo jinou úlitbu, ideálně z eráru a když to praskne, ustanoví stejná strana parlamentní komisi, vybere se nejvhodnější vyšetřovatel, který dostane za úkol znevěrohodnit dosavadní důvody sestavení komise, nalezení jiných potenciálních viníků a prohlášení, že na nic z toho, na co jsme přišli, nemáme důkazy. K dovršení absurdity pak komise vyzve ministra spravedlnosti, aby zvážil personální změny u těch, kdo na evidentní úniky upozornili.

Na míru

30. 1. 2017 , Martin Šorm
Stalo se vám, že jste dostali v hospodě načepované pivo pod míru? Nebo jste si nechali někdy u krejčího ušít oblek sobě na míru? Či snad jste zažili, že jste neznali míru a potáceli se alkoholem zmámení? Čeština je krásná a výraz na míru v sobě nese tolik významů, že by to vydalo na brožurku. Já však nechci psát o květnatosti našeho jazyka, ale prostřednictvím tohoto jazyka ukázat, jak se dělají veřejné zakázky na míru. Asi tušíte, že od října minulého roku platí zákon č.134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek, kterým stát reguluje celý průběh vyhlášení i vyhodnocení veřejných zakázek.

Závazky po česku

23. 1. 2017 , Jan Kraus
Odchodem Británie z EU odchází z EU také nejsilnější armáda. Příchodem Trumpa do funkce prezidenta USA končí zřejmě praxe ochrany v členství NATO se slevou, na což jsme si ochotně zvykli. Když to dobře dopadne, spoluúčast v NATO nás bude stát podstatně víc – a s velkou pravděpodobností v jiném tempu, jinak, než jak plánoval premiér Sobotka, že bychom to za sedm let nějak dorovnali na míru, kterou jsme měli ale platit už předevčírem. Už teď by měli politici řešit, kde na to případně najdou peníze – což ve volebním roce, kdy se hlavně předstírá rozdávání – jistě dělat nebudou. Náznakem premiérky Mayové, že Brexit bude zásadní – padá Sobotkova „statečná“ teze, že na Čechy pracující v Británii nám nikdo sahat nebude… Bude. Británie.