Glosy

Za text glosy cele odpovídá autor, nikoli Nadační fond proti korupci. Uvedené názory nemusí vyjadřovat stanovisko Nadačního fondu proti korupci.



Společná řeč

21. 6. 2019 , Martin Kavka
Na demonstrace mě moc neužije. Letos jsem ale po čase znovu na nějakou vyrazil a zjistil jsem, že jsem nejspíš o dost přišel. Protože jestli jsme my Češi v něčem dobří, bude to určitě demonstrování. Když mě nebavily některé proslovy, rozhlížel jsem se po transparentech. Dostal mě třeba ten, na kterém stálo „Bureš, už mě Sörös!“ Kdybychom si uměli vládnout stejně, jako umíme psát vtipné transparenty, bylo by všechno cajk. Jasně, „demonstrování is the new hokej“, ale hraví nejsme jen na transparentech. Legraci si děláme denně. Sami ze sebe i ze všeho okolo. Každý den mi lidé posílají nová slova do Češtiny 2.0, webového slovníku slangu a novotvarů. Většinou v nich komentují běžný život (například autokalypsa jako výraz pro opravdu příšernou kolonu, ke které na dálnici D1 dochází maximálně jednou nebo dvakrát – za týden), ale čas od času si vezmou do parády i politiku. Třeba když se Hrad snažil vykrucovat v kauze Peroutka, vzniklo upravené rčení kroutit se jak Hrad. Po jednom vystoupení prezidenta republiky se objevila milošekunda jako jednotka vulgarity projevu veřejného činitele a po jiném zase prezidentská čeština jako obdoba královské angličtiny – jen s tím rozdílem, že prezidentská čeština je freestyle a je v ní dovoleno vše. No a hned poté, co čtyři nejvyšší ústavní funkcionáři poslali servilní dopis do Číny, vzniklo nové slovo čínitel.

Trochu zdlouhavé odcházení

17. 6. 2019 , Petr Kukal
Je docela dobře možné, že až tahle glosa vyjde, bude už situace jiná – ale spíš ne. Udržování ministra kultury ve vegetativním stavu výkonu funkce totiž, zdá se, zatím všem zúčastněným vyhovuje. Staňkovo neslavné odcházení se konec konců nese v duchu celého jeho působení na Ministerstvu kultury. Přes silné řeči o skutečném vedení resortu (údajně na rozdíl od Daniela Hermana), vešel do povědomí národa především řadou trapasů. Nedůstojné mlžení stran účasti na křtu Grebeníčkovy knihy se snad dalo omlouvat nezkušeností a záměna Obrazárny Pražského hradu za Jízdárnu nervozitou. Ovšem komická neznalost výše rozpočtu vlastního resortu a konečně odvolání ředitelů dvou úspěšných kulturních institucí, totiž Národní galerie a Muzea umění Olomouc, bylo krokem přes čáru.

O ctnostech

10. 6. 2019 , Lenka Deverová
Nedávno jsem měla zcela náhodou možnost se seznámit s projektem Nadace Pangea „Slušný člověk – slušnější svět!“, který mne opravdu nadchl. Jeho podstatou je výchova dětí ke ctnostem, podněcování úcty k tradičním hodnotám – pracuje se ctnostmi jako je např. zodpovědnost, spolehlivost, čestnost, odvaha, citlivost, přátelskost … Zúčastnit se mohou s dětmi rodiče, učitelé, vychovatelé. V dětech je velká neutuchající naděje v lepší budoucí. Nad krásnými kartami, které jsou dětem průvodcem oněmi ctnostmi, jsem snila sen o tom, že podobných ke ctnostem vychovávajících projektů by bylo potřeba pro ty naše politiky, kteří nejsou příkladem ctností - lžou, nedodržují zákony, nerespektují rozhodnutí soudu, pohrdají názory veřejnosti.

Střet o zájmy

3. 6. 2019 , Karel Škácha
Premiér Babiš je ve střetu zájmů a bude se muset zbavit buď žezla nebo businessu. Rozhoduje o pravidlech podporování svých firem a to je neakceptovatelné. Co ale o tom říká zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů? Veřejný funkcionář je povinen zdržet se každého jednání, při kterém mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon jeho funkce a musí nahlásit, co vlastní. A to je v podstatě celé. Když to nesplní, hrozí mu nedej bože napomenutí, v nejhorším případě půlmiliónová pokuta. Zdá se, že by bylo řešením legislativní zpřesnění, navýšení pokut, například alikvotně vůči velikosti businessu, nebo zamezení ovládání přes svěřenské fondy, omezení vlastnictví médií politiky, prostě regulovat, regulovat, regulovat. Pomohlo by to ale? Nebo by do politiky přišlo ještě víc mafiánských maňásků než tomu bylo dosud?

Ještě jedna ta vaše demonstrace...

27. 5. 2019 , Jakub Horák
„Ještě jedna ta vaše demonstrace na Václaváku a budu toho Babiše volit taky,“ pohrozila mi v legraci kamarádka na Moravě, kam jsem si minulý týden dojel pro svou letošní zásobu oskerušovice. Je to prostě tak. Zatímco v našem okolí nikdo Babiše nevolí a fotek z demošky máme na FB plný news feed, venkov pražské počínání příliš nechápe. Babišovi se daří lidem vysvětlovat, že za tím jsou nějaké politické a pochopitelně nespravedlivé pikle. Zatím za to sice nemůže Soros jako v Maďarsku, ale Bakala určitě. Miliardář a jeho PR tým tak šikovně hrají na strunu odvěkého antagonismu Prahy a venkova a z Hradu k tomu přizvukuje tiskový mluvčí, kritizující elity. Co vlastně chtějí? Chtějí zpátky moc, kterou jsme jim sebrali ve volbách, myslí si jedni. A druzí jsou prostě už jen unaveni z demonstrací, které se opakují, vyvolávají naději, a ta je na konci měsíce opět ledově zmrazena novým průzkumem, kde ANO atakuje 40 procent.

Kupčení s planetou

20. 5. 2019 , Petr Doubravský
Zatímco změny klimatu na Českou republiku i zbytek světa dopadají víc a víc, politici dělají, jako by se chumelilo. Změny klimatu už dávno nejsou jen varování vědců. Klimatická krize je tady a teď. Její dopady si může uvědomovat už téměř každý, kdo chodí ven. Extrémní výkyvy počasí či sucho, které má čím dál ničivější dopady na české zemědělce, ale i na zahrádkáře. Pokud nezačneme jednat, můžeme budoucnosti dalších generací dát sbohem. Každého z nás, bez ohledu na věk, pak čekají všechny dopady změn klimatu v čím dál větší míře. Zpráva Mezivládního vědeckého panelu pro klima při OSN z loňského podzimu nás varuje před tím nejhorším - před oteplením planety o 1,5 °C. To by nás přivedlo do stavu, kdy klimatickou krizi zvrátit nemůžeme. Pokud bychom produkovali tolik emisí skleníkových plynů, kolik jsme jich produkovali v uplynulých desítkách let, dosáhli bychom této hranice už v roce 2030. Není-li nám lhostejná naše budoucnost, musíme emise skleníkových plynů začít snižovat.

Všichni je máme

15. 5. 2019 , Zuzana Janáková
V našem dětství i dospělosti hráli a hrají významnou roli. Provází nás našimi životy. Utváří nás a pomáhají nám. Hrdinové! Ale kdo vlastně jsou oni „hrdinové“? Nedávno vstoupil do kin snímek Avengers, který je plný zelených, plechových, nesmrtelných a neporazitelných hrdinů. Ale je skutečně hrdinou jen ten, kdo je neporazitelný, umí létat nebo čarovat? Budou to přesně dva měsíce, co jsem se vrátila z nejvyššího pohoří světa, z Himalájí. Každý, kdo žije na téhle zasněžené střeše světa nebo se rozhodl magické a nekompromisní hory skolit, se pro mě stal osobním hrdinou. Proč? Protože hrdinství nespočívá v kouzlení, měnění se v zelené monstrum nebo v záchraně planety. Hrdinství je v malých drobných každodenních věcech - ve vzájemných úsměvech, pomoci, ve schopnosti vnímat prostředí, ve kterém žijeme, v zapojení se do občanské společnosti nebo ve schopnosti vyjádřit svůj názor.

Jak na politické pohádky

7. 5. 2019 , René Nekuda
Když jsem byl ještě tak malej, že jsem se vodil s babičkou při výletech na chatu za ruku, vyprávěli jsme si cestou pohádky. Nejen pohádky, ale i příběhy o tom, jak se třeba stanu ředitelem ZOO, koho zaměstnám a jak to bude asi vypadat. Naivní představa dětského myšlení se brousila o zkušenosti staré ženy, která to-ho ve svém životě zažila opravdu mnoho. Ale ty příběhy fungovaly, bavily nás, ubíhalo to a já na ně teď často a rád vzpomínám. Protože jsem si od dětství pohrával s vyprávěním, tak vím, jak to chodí: Že 100% happy-end je tu jen pro uspokojení posluchače, že dobrý příběh potřebuje jasně pojme-novanýho záporáka a že sáhnutí po osvědčených fíglech se téměř vždycky vyplatí.

Ani nezávislá, ani bojovnice proti korupci

2. 5. 2019 , Mikuláš Minář
Na 29. dubna večer jsme svolali protesty na podporu nezávislosti justice. Proč? Protože nejsme slepí. Policie navrhla obžalovat premiéra. Ten prohlásil, že je to účelový komplot a nechal vyměnit ministra spravedlnosti, pod nějž spadají státní zástupci a soudci, kteří rozhodnou o premiérově vině či nevině. Tohle smrdí největším zásahem do justiční moci od listopadu 1989. Tady už nejde jen o Čapí hnízdo. Tady jde o přežití právního státu. Už sama neodůvodněná blesková výměna ministra spravedlnosti premiérem, kterému hrozí soud, je nepřijatelná. Proti náhlé výměně Kněžínka za Benešovou se ozvala dokonce i Soudcovská unie, podle níž tato změna „zakládá pochybnosti, zda je v České republice dodržován princip rovnováhy státních mocí a zda nedochází k porušování principů právního státu.“ Nepřijatelné je však i to, kdo se má stát novou ministryní spravedlnosti.

Brexit na korupci?

15. 4. 2019 , Karel Škácha
Brexit nám Evropanům nabídnul jednu velkou šanci. Z korupčního hlediska mohu říct, že jako největší problém současné EU vidím regionální politiku a její systém dotací a fondů. Přerozdělování na takové úrovni prostě nefunguje. Podvádí se a krade všude. Takovéto přerozdělování způsobuje pravý opak avizovaných cílů. Tlumí konkurenceschopnost, přihrává silným a přes generace způsobuje systémovou korupci na všech úrovních rozhodování. Všichni víme, že EU není žádný ráj, že další politická integrace je nyní nemožná, a co se týče té ekonomické, je to s ní také na štíru. Poválečné ideové důvody založení jsou passé. Byrokratická mašinerie dohání čtyřicet let stará zadání a reagovat na nové výzvy je problém. Nyní ale díky Britům víme, že bouchnout dveřmi není řešení. Ostrovní království dlouhodobě pohlíží na tento pakt jako na prostor dialogu Německa a Francie. Zároveň bylo největším odpůrcem omezování národních vlivů a postupné federalizace EU. Dokud převyšovaly výhody volných pohybů, dala se překousnout i kontraproduktivní regionální a zemědělská politika. Pak ale přišla uměle vytvořená kauza imigrace a bylo po všem.