Glosy

Za text glosy cele odpovídá autor, nikoli Nadační fond proti korupci. Uvedené názory nemusí vyjadřovat stanovisko Nadačního fondu proti korupci.



Bahno investigativní žurnalistiky

24. 4. 2017 , Miroslav Mareš
Odkrývání korupčních aktivit i nečestného jednání politiků v sobě nese odvahu ušpinit se od bahna české politiky. Pravda se obvykle skrývá za nánosem bahna, které má zamaskovat veškeré nečestné jednání. Proniknout vrstvou bahna v sobě nese odvahu riskovat novinářskou čest a dobré jméno při pojmenování toho, o čem by politici nejraději nemluvili. Například náměstek vysočinského hejtmana za hnutí ANO Josef Pavlík neřekl voličům pravdu o svém členství v Komunistické straně Československa. Později vyšla najevo i informace o jeho členství v Lidových milicích, ozbrojené složce KSČ. Náměstek vysočinského hejtmana už musel pozastavit své členství v hnutí ANO, když nedokázal vysvětlit motivy svého jednání.

Nestranická koruna

18. 4. 2017 , Jan Kraus
Pokud jste zachytili jednu z posledních zpráv NFPK - o veřejných zakázkách v Jihočeském kraji, pod řízením hejtmana Zimoly, museli jste uznat, že došlo k jisté inovaci. Kauza, která má řadu stejných znaků, jako tradiční loupení státních peněz, se přece jen malinko liší. Sociálnědemokratický hejtman se totiž paktoval při loupežných nájezdech s ODS, což je strana politicky víc než konkurenční. Není to hloupé, protože tradiční stereotyp, kdy se krade stranicky, pod jedním praporem, už lety prošel jako zastaralý a chtělo to modernizaci. Současně se zlepší maskování a utajení. To, po čem se tak často volá, doslova touží, zejména z úst politiků – po spolupráci na důležitých tématech bez ohledu na stranické tričko – dařilo se tentokrát při šmelině. Až dojemně. Levá, pravá, stranické preference, programy, ideály, žvásty, sliby, všechno stranou. Koruna je nestranická. Chápeme.

Středoevropská univerzita znovu jako vyhnanec?

10. 4. 2017 , Lenka Deverová
Všichni, kdo jsme měli počátkem 90. let minulého století co do činění se zakládáním Středoevropské univerzity (CEU) a její činností v České republice s obavami sledujeme situaci v Maďarsku po schválení tzv. lex CEU. Středoevropská univerzita jako mezinárodní vysoká škola, která klade důraz na podporu demokracie a lidských práv a zcela specificky kombinuje regionální studia s mezinárodní perspektivou, je zase haněna a vyháněna. Vytváření mezinárodní komunity studentů a absolventů, kteří jsou nositeli demokratických tradic občanské společnosti, prostě není tím, na čem mají politici střední Evropy zájem. Česká republika přitom má v historii Středoevropské univerzity svou smutnou roli. Středoevropská univerzita byla založena v roce 1991 v Praze. Václav Klaus ale neměl zájem na budování silného nezávislého intelektuálního centra a k G. Sorosovi měl velmi odmítavý vztah. Bylo tedy pouze otázkou doby, než Klausova vláda odmítla plnit závazek přispívat na nájem budovy a platy českých zaměstnanců Středoevropské univerzity proti Sorosově podpoře ve výši 25.000.000 USD. Bohužel se na odchodu Středoevropské univerzity z Prahy podepsala i většina rektorů ostatních vysokých škol, kteří v ní spatřovali silného konkurenta a v podstatě odchod této instituce z Prahy uvítali.

Lobbyistické roje

3. 4. 2017 , Karel Škácha
Začala kampaň, ve které se unikátně spojuje jak ta parlamentní, tak i ta prezidentská, „bezzemanovská“. Vše se teď zrychluje, připravuje, domlouvá. Lidé jsou přemlouváni a upláceni, staří kamarádi jsou zrazováni, staré hříchy vyplouvají, každý začíná pálit naplno. Silnější pes vítězí, na druhé zbude stříbro nebo nedej bože politické olovo. Vznikají propletená přátelství pro dvoje volby najednou. Nabízí se protislužby, mediální podpory i poziční výměny. Sněmovní kampaň je doba pro vrcholnou disciplínu lobbyistů, hru o tu nejvyšší moc. Kdo bude mít premiéra, bude rozdělovat posty a miliardy. Budeš-li mít i prezidenta, budeš to mít easy… Všichni se budou snažit sestřelit první vládnoucí rodinu Sobotků, Chovanců & Pokorných, a ti už dlouho dělají vše proti tomu.

A Farewell to Arms

27. 3. 2017 , Kvido Štěpánek
Prvorepubliková armáda byla v naší rodině ve velké úctě. Můj otec i jeho bratr narukovali v květnu i v září 1938 do mobilizované Československé armády s pevným odhodláním za vlast i zemřít a strýček skutečně padl v květnovém povstání o sedm let později. Často se o něm u nás doma mluvilo a můj otec vždy rozhovor uzavřel s tím, že tragédií povstání byla špatná organizace. A přitom stačilo tak málo - do řad povstalců se přihlásil hlavní velitel předválečné Československé armády – generál Ludvík Krejčí, občan našeho městečka. Nicméně, velení povstání na sebe strhli údajní partyzáni a vše skončilo porážkou. Když jsem byl malý, zdálo se mi to skoro neuvěřitelné – fakt nedaleko nás bydlí bývalá nejvyšší vojenská kapacita?! Je to vůbec možné? A navíc, pan armádní generál byl v tom čase komunisty degradován na vojína, sebrali mu důchod a pracoval v knoflíkárně přes ulici. Mohl jsem ho vídat každý den! Pan generál byl zkrátka pojem a naši ho drželi ve velké úctě. Z večerních domácích sedánek jsem si odnesl do života několik zásadních poznatků, které mi podstatně pomáhají dodnes:

Absurdní hra o stamiliony

21. 3. 2017 , Janusz Konieczny
Dnes proběhl soud v kauze „karlovarské losovačky“. Celý příběh spatřil světlo světa v prosinci 2006, kdy Jiří Kotek, držitel Ceny za odvahu NFPK za rok 2016, zveřejnil na jednání zastupitelstva videonahrávku z losování dodavatele KV Arény. Z videozáznamu losování vznikl krátký klip, který se následně stal hitem internetu. Losování totiž proběhlo zvlášť neprůhledným a podezřelým způsobem. Vítězného dodavatele losující hledal v osudí více než půl minuty za smíchu přihlížejících včetně notářky. Jiří Kotek následně doručil podklady policii či Antimonopolnímu úřadu (ÚOHS) a především o několik let později z pozice náměstka podal žalobu. Dostal tak stavební firmy, které postavily KV Arénu za více jak miliardu Kč, do úzkých. Dnes po mnoha letech soudních tahanic byl vynesen pravomocný rozsudek – město nedostane stamiliony a naopak bude muset stavebním firmám za právní výlohy zaplatit 21 milionů Kč. Karlovy Vary se ovšem pravděpodobně dovolají už podruhé k Nejvyššímu soudu a proces tak se může ještě potáhnout několik let.

Je to o lidech

20. 3. 2017 , Martin Šorm
Zná to snad každý z nás. Přijdete do oblíbené restaurace, objednáte si tak jako pokaždé to, co máte nejraději a co v této kuchyni vždy vytvořili s nejlepším výsledkem. Dejme tomu, že ujíždíte na hovězích líčkách jako já a tak si je objednáte, jako už mnohokrát předtím. Vychutnáváte si malý předkrm, těšíte se na porci pomalu dušeného libového masíčka, které v české kuchyni připravovaly již naše prababičky. A už se to nese, číšník před vás staví talíř a vy se chystáte ochutnat první sousto. Ale co to? Maso nevoní jako vždycky, první sousto drhne na jazyku a jindy lahodná redukovaná omáčka tentokrát vypadá jako skvrna vyjetého motorového oleje. A popisovat stav bramborové kaše by bylo ukázkou ztraceného času. S nelibostí odložíte příbor, odsunete znechuceně talíř dál od sebe a s výrazem nešťastného štěněte se obrátíte na vrchního s nevyřčenou otázkou ve vaší tváři.

Česká televize jako nástroj vlivu

13. 3. 2017 , Janusz Konieczny
Dne 26. února 2017 byla v pořadu Otázky Václava Moravce (OVM) na poslední chvíli vypuštěna hlavní diskuse na citlivé téma registru smluv, které bylo velice nepříjemné hlavně pro ČSSD. Následné vysvětlování této události ze strany České televize působilo značně nedůvěryhodně. V tomto díle OVM byla divákům i hostům avizována 2 hlavní témata: vztahy ve vládě a vykostění registru smluv. Po skončení prvního tématu byl najednou zcela pominut registr smluv a místo toho byla otevřena diskuse o případech, které byly předmětem debaty minulých dílů OVM. Vedoucí pořadu toto vysvětlil tím, že druhé téma se zkrátka nestihlo s poukázáním na to, že se to občas stává. Ověřil jsem si všechny díly OVM za poslední rok a došel k jednoznačnému závěru, že hlavní témata se vždycky stihla – v případě časového presu se hlavní témata dokončila v druhé části OVM. Vysvětlení České televize je tedy prokazatelně nepravdivé a skutečný důvod vypuštění hlavního tématu OVM je tedy jiný – skrytý.

CRABí slib

6. 3. 2017 , Karel Škácha
V lednu 2014 Nadační fond proti korupci zveřejnil tiskovou zprávu o dalším podezřelém IT projektu, o tzv. systému CRAB. Centrální registr administrativních budov si pořizuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Už to zní složitě, přitom prý jde o trochu složitější excelovou tabulku. Nadační fond proti korupci zaplatil 60 tisíc za poskytnutí informací o tom, kolik úřad v minulých letech utratil za počítače a počítačové programy. Výběr proběhl neveřejně, protože vznikl na původním systému IBM a jiný pecař to prý neumí… Cena čtvrt miliardy korun českých byla samozřejmě navýšená, navíc se ale zjistilo, že CRAB bude nejspíš nakonec stát skoro třikrát tolik.

Registr (ne)splněných slibů

27. 2. 2017 , Libor Michálek
Když si v lednu 2014 dala vláda premiéra Sobotky do programového prohlášení, že bude prosazovat 9 protikorupčních doporučení Rekonstrukce státu, mé srdce plesalo. Byla to první vláda, která po listopadu 1989 dala najevo, že ji zajímá přání občanské společnosti. Po více než třech letech se bohužel ukazuje, že řada poslanců, poslankyň, senátorek i senátorů, kteří se k podpoře protikorupční legislativy hlásili, tak nečinili na základě svého hlubokého přesvědčení, ale spíš z důvodu, že boj proti korupci přinášel politické body. Vláda zůstala v prosazování doporučení Rekonstrukce státu v půlce cesty. Nejvyšší kontrolní úřad zatím nemůže (díky 4 senátorům za KDU-ČSL) kontrolovat, co se děje ve společnostech ovládaných státem nebo obcemi. Díky Ministerstvu financí jsme se nedočkali ani zákona, který by nastavil podmínky pro obsazování pozic v dozorčích radách státních firem.