Věřte nebo nevěřte

7. 5. 2012

Před časem vyprávěl o svém životě muž, který jako mladý člověk, stavař, prchl před válkou před nacisty do Anglie. Začal jako stavební dělník. Postupoval jen pomalu a na základě toho, co uměl. Postupně se stal sám podnikatelem, jedním z nejvýznamnějších stavebníků v Anglii. Po čase se přijel podívat do Brna, kde se narodil. Na otázky rozhlasového redaktora, jak se mu podařilo v cizí zemi udělat takovou kariéru, říkal, že to je v podstatě jednoduché.

Musíte pracovat poctivě a musíte vědět, že máte odpovědnost za všechny své spolupracovníky a přirozeně i klienty. Kdyby se zjistilo, že své dělníky špatně platíte, že pozdě splácíte faktury, že mnoho utrácíte a málo investujete, že žijete nad poměry a dáváte příliš najevo své bohatství, že věnujete neúměrně málo peněz na charitativní účely, že zkrátka zisk je pro vás hlavním smyslem, pro který nevidíte svět kolem sebe, nevnímáte chudobu a nevíte, co to je solidarita, pak - věřte nebo nevěřte - vás pozvolna přestanou důležití lidé zvát na společenská setkání, přestanou vás vnímat jako spolehlivého a důstojného partnera, a vy, přestože  máte stále ještě rostoucí zisky, začnete pomalu ale jistě padat a budete považován nikoliv jen za neúspěšného, ale za špatného podnikatele. Cesta zpátky je těžká, skoro vyloučená. Proč si asi myslíte, že jsem tyto hloupé věci nikdy nedělal? Protože jsem už z rodiny věděl, že člověk má povinnost rozeznávat dobré od špatného a řídit se podle toho.

Tolik z dvanáct let starého komentáře Ivana Medka pro Rádio Classic FM. Co asi tak mohou vědět z rodiny naši současní podnikatelé? A co budou vědět ti, kteří začnou podnikat za dvacet let? Uměl by na tohle téma někdo udělat solidní výzkum? A neměli bychom - po Nadačním fondu proti korupci - založit ještě Nadační fond pro rodinu?