Registr smluv jako praktický lakmusový papírek

25. 3. 2019

Na začátku letošního března došlo k tomu, na co se mnoho lidí už dlouho těšilo. V Poslanecké sněmovně byla schválena novela zákona o registru smluv. Ta by po schválení Senátem a podpisu prezidenta měla konečně přinést možnost nahlížet alespoň částečně do útrob státních podniků, které se dosud nahlížení zvenku bránily.

Díky návrhu Pirátů (se zmírňovací úpravou ze strany ANO) by tak mělo jít v brzké době vidět do toho, s kým ČEZ, ČEPS či České dráhy podepisují smlouvy na právní či reklamní služby, sponzorské smlouvy, nebo komu prodávají některý svůj majetek. Tedy věci, ve kterých se historicky ukrývaly různé nehospodárnosti nebo se díky nim občas dostaly ven poučné kontextové informace o zákulisních vazbách propojujících soukromý byznys a politiku.

Současně by měly být vyslyšeny i argumenty odpůrců registru smluv, kteří argumentovali bezpečnostní a zachováním obchodních tajemství, protože mnoho smluv zůstane stále utajeno. Co to bude znamenat v praxi se teprve uvidí, ale i tak se v tuto chvíli jedná o pokrok.

Zajímavé poznatky ale přineslo už samotné schvalování novely zákona v Poslanecké sněmovně - jakožto i další dění kolem registru smluv z poslední doby. Ze záhadného důvodu se jedním ze symbolů boje proti registru smluv nestal žádný strategicky klíčový státní podnik, ale Budějovický Budvar. Tedy nikoliv armádní či energetická společnost, ale pivovar. Nejen, že si historicky vymohl výjimku z registru a mnoho jeho smluv se nyní úplně zbytečně anonymizuje, ale navíc se stal legislativním beranidlem, skrz které se do zákona o registru smluv v minulosti dostaly další výjimky pro další podniky.

Letos navíc Ústavní soud zamítl návrh skupiny třiceti senátorů na zrušení registru smluv. Tyto senátory u soudu zastupoval Lukáš Lorenc z advokátní kanceláře Čermák a spol. Ta dlouhodobě zastupuje opět Budvar. Polovinu z třiceti stěžovatelů tvořili členové ČSSD, šest jich bylo z ODS a zbytek byli nezávislí senátoři, či jednotlivci ze SPO, KSČM, KDU-ČSL a STAN.

Mohlo by to tedy vypadat tak, že hlavním odpůrcem registru smluv je u nás ČSSD, kterou v tom podporuje část ODS. Pokud se ovšem člověk podívá na hlasování z 8. března 2019, kdy byla novela zákona o registru smluv ve Sněmovně schválena, vypadne mu trochu jiný výsledek. Podle posledního hlasování poslanců to totiž vypadá, že blok odpůrců registru smluv tvoří ODS, SPD a KSČM.

Všechny tyto strany hlasovaly 8. března proti bodu upravující informační zákon a zákon o registru smluv naprosto jednohlasně a novelu z těchto stran nepodpořil nikdo.

Příjemně nicméně překvapila právě ČSSD, a to i přesto, že na ni pouze díky existenci registru smluv v posledních letech vypadlo množství kauz: z patnácti poslanců ČSSD byli sice čtyři nepřítomni (Jiří Běhounek, Antonín Staněk, Milan Chovanec, Lubomír Zaorálek) a čtyři se hlasování zdrželi (Jan Birke, Petr Dolínek, Jaroslav Foldyna, Roman Onderka), nicméně osm poslanců ČSSD novelu podpořilo (Jan Hamáček, Roman Sklenák, Tomáš Hanzel, Kateřina Valachová, Jan Chvojka, Ondřej Veselý a Alena Gajdůšková). Rozhodně tedy nejde celou ČSSD házet do jednoho pytle.

Lámat dál hůl ovšem můžeme dál nad komunisty, kteří podobně jako SPD o boji proti korupci a klientelismu zvládají pěkně psát a mluvit, nicméně aktivně ho zjevně nepodporují. Kvalitu, jakou vnáší KSČM do diskuze o registru smluv, lze ilustrovat na příkladu předsedy komunistů Vojtěcha Filipa, který prohlásil, že registr smluv podpoří pouze tehdy, pokud budou své smlouvy zveřejňovat i všichni vlastníci soukromých firem. Tedy nikdy.

Zajímavým vývojem si v tomto ohledu prošel také bývalý protikorupční vyšetřovatel Zdeněk Ondráček, kterého bylo možné ještě v dubnu 2012 vidět v diskuzním panelu neziskové akce pořádané studentskou iniciativou Inventurou demokracie, kde brojil proti korupci a zasahování do vyšetřování kauzy Opencard.

Organizátoři akce tehdy zřejmě neměli ani tušení, že pan Ondráček byl již před listopadem členem KSČ a do KSČM vstoupil znovu měsíc před konáním akce. Následně se z něj pak stal zapálený komunistický bojovník proti neziskovým organizacím, který proti protikorupčním opatřením vystupuje a registr smluv označuje za bezpečnostní hrozbu pro stát.

Na konec tedy nelze než podotknout, že by se zejména kdysi obrovsky významné strany, které by se nyní po hromadách skandálů z posledních dvou a půl dekád chtěly stát čistějšími, "novými a lepšími", měly vedle vylučování dlouhodobě problémových členů zaměřit i na jiné věci. Novely zákonů, jako jsou ty o registru smluv nebo o svobodném přístupu k informacím, jsou totiž lakmusovými papírky, ze kterých se dá poznat, jak to v které straně s bojem proti klientelistickým vazbám reálně vypadá. Strany, které proti takovým lakmusovým papírkům dlouhodobě systémově bojují, pak totiž mohou působit dojmem, že mají v tomto ohledu stále systémový problém.