Je Range Rover měřítkem úspěchu?

2. 2. 2015

Mám rád auta. Zajímají mne jejich výkony, technologie i ceny. Jezdím teď 6 let starou Hondou Legend, pořád mám to auto rád a pořád mne inspiruje. Servisní prohlídka po 180.000 km mě stála 5.900 Kč včetně DPH a nikdy jsem s autem neměl jediný problém. A protože ho mám předělané na plyn, tak mne ani nežere, jak žere.

Ale už mám roupy. Rád se ohlížím okolo a přemýšlím, co bude dál. BMW mi manželka zakázala, takže to jsem musel, ač nerad, škrtnout (že prý v tom jezdí jen piráti silnic, hm). Líbí se mi třeba Range Rover, krásné auto. Všiml jsem si, že se jich pár pohybuje i kolem jedné nejmenované firmy. A pak se dozvím, že jedním jezdí jejich řadový obchodník, který si navíc staví luxusní vilu v luxusní pražské čtvrti. A že dalším, větším a ještě fajnovějším Range Roverem, že jezdí jeho nadřízený a že je to auto psané na jednoho jejich dodavatele.

V tu chvíli mě napadlo – je to fakt všechno čisté? A jestli není, co si asi tito lidé myslí sami o sobě a co si o nich myslí jiní, jaká je jejich sociální akceptace? Jsou to borci a ostatní budou obdivovat, jak si to dokázali zařídit, když si teď můžou takhle hezky zařídit? Stále ještě platí, že kdo nekrade, okrádá rodinu?

Je v pořádku, když má někdo drahé a pěkné auto. I já si letos něco pěkného koupím, rozhodně se za to nebudu stydět a lidi, co by mi to snad záviděli, jsou mi celkem ukradení. Budu mít dobrý pocit, že jsem si na to sám a poctivě vydělal. Co si o sobě myslí lidi, kteří mají krásné auto, na které si nakradli? Jsou spokojeni sami se sebou a říkají si, jak jsou dobří, že se nenechali chytit?

Ne, jsem optimista. Oni budou vnitřně cítit, že jimi většina lidí pohrdá a že oni sami nemohou být pyšní na svou minulost. Jednou budou stát na semaforu a udělá se jim z toho špatně. A celá ta kůží obšitá palubní deska se bude muset vyčistit.