Jakub Čech

Středoškolský student a aktivista.

Návrat básníka, co bral peníze od firem a nebylo mu to divné

27. 8. 2018
V souvislosti s působením Andreje Babiše na české politické scéně se hojně mluví o tom, že kauzy, které Babišovi dnes procházejí, by ještě před lety takzvaní tradiční politici neustáli. Že se hranice společenské tolerance toho, co jsou lidé schopni u politiků akceptovat, posouvá, je přitom třeba u nás v Prostějově zjevné dlouhodobě. Když se nějaký politik dopustí něčeho neetického, řeknou: „no a co, přece neporušil zákon“. Když politik poruší zákon, řeknou: „však to je taková blbost, nějaký paragraf tam, o co jde? Vždyť je to bagatelní.“ Když už je politik z trestného činu obviněn, zpravidla jeho přívrženci začnou argumentovat presumpcí neviny. Až bude rozsudek, budeme čekat na pravomocný rozsudek. A poté rozhodnutí o dovolání. A jak navrhovala bývalá ministryně spravedlnosti Malá: „Nemohlo by to trestní stíhání premiéra Babiše pár let počkat?“

Nejsem udavač

12. 6. 2017
Psal se 15. květen, když první náměstek prostějovské primátorky Zdeněk Fišer podal na Krajský úřad Olomouckého kraje žádost o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Fišer žádal poskytnutí materiálů týkajících se toho, kdy jsem já žádal informace o jeho přestupkovém řízení. Fišer byl totiž před časem pravomocně uznán vinným z přestupku, když na jednání zastupitelstva neoznámil střet zájmů. Podobnou žádost podal také jeho kolega, náměstek Pavel Smetana, který přestupek spáchal taktéž. Na tom by nebylo nic podivného. Právo na informace je ústavně zaručené, sám ho využívám a není důvod, proč by jej nemohl využít také politik Zdeněk Fišer. Třeba mu to do budoucna pomůže a už nebude mít s dodržováním zákonů problémy.

Proč se mladí nezajímají o politiku

22. 8. 2016
Poměrně často se setkávám s tím, jak málo se mí vrstevníci, nebo obecně mladí lidé angažují. Bavím se o tom s nimi a nejčastější odpovědí je, že se nic nezmění. Těžko se mi jim oponuje – sám totiž vím, že to není příliš jednoduché. Existuje totiž spousta překážek, které hlubší občanské participaci nezletilých brání. Těmi, které se jen tak nezmění jsou překážky v hodnotovém nastavení společnosti. Bohužel, stále ještě si nemalá část obyvatel naší země myslí, že občanská aktivita a zájem o věci veřejné v mladém věku není nic dobrého. Snad je za tím přetrvávající zkušenost z minulého režimu, že určitý typ aktivity se může velmi vymstít nebo že příliš aktivní lidé pomáhají udržovat špatný systém. Možná hraje roli i klausovská doktrína devadesátých let, že veškerou aktivitou občana by mělo být pouze využití volebního práva jednou za čtyři roky. Sám dobře vím, jak hluboko je toto v myšleních lidí zakotveno a jak je těžké se s tím ve společnosti potýkat. Jenže, společenskou změnu nelze udělat jen tak, ta musí probíhat po desítky let.