Janusz Konieczny

Projektový manažer NFPK v letech 2011 až 2018, analytik, ekonom a novinář.

Konec a zároveň počátek

28. 5. 2018
Tato glosa je moji poslední a zároveň 44. glosou v barvách NFPK. Do Nadačního fondu jsem nastoupil krátce po jeho vzniku v roce 2011 a rozhodl jsem se, že je čas na změnu. Díky Nadačnímu fondu jsem mohl činit to, co má hluboký smysl a nebýt ničí loutkou. NFPK nikdy nebyl financován z veřejných peněz a i díky tomu jsem mohl kauzy či legislativu analyzovat bez ohledu na to, koho se týkají. V paměti mi z tohoto sedmiletého období zůstane mnoho silných okamžiků – například tyto: 1. Podezřelá blesková reorganizace policie Reorganizace policie ohlášena v červnu 2016 byla až nápadně podezřelá a pravděpodobně s větším spěchem a chaosem již ani nemohla proběhnout. Rozhodl jsem se zúčastnit většiny veřejných jednání a vyzpovídat co nejvíce osob.

Vraždou Jána Kuciaka se nesmíme ponořit do strachu

5. 3. 2018
Ján Kuciak byl nezávislým mladým investigativním novinářem, který svou práci vnímal jako poslání. Uvědomoval si, že mafiánským skupinám je nutné se postavit a zkoumal jejich aktivity. V jisté kauze bylo dokonce obnoveno trestní stíhání především na základě analýzy Jána Kuciaka. Byl zkrátka velkou novinářskou naději. Toto neštěstí se může zdát jako zvlášť nespravedlivé. Proč zrovna zemřel Jan Kuciák? Celý život měl před sebou a hlavně takových osob na Slovensku či v Česku je třeba jako soli. Dobře věděl, že nelze se tupě hrbit před rozkrádáním veřejných peněz. Zkrátka délku života neurčuje nějaká tajemná rovnice podle toho, jak kdo je čestný a hodnotově uvědomělý. Občas krátce žijí lidé, ačkoliv jsou velkým přínosem pro společnost. Co si tedy z této nešťastné události odnést? Rozhodně ne strach!

Proč politici uprchli z vyšetřovací komise?

19. 2. 2018
Práce parlamentní vyšetřovací komise ke zvlněné dálnici D47 skončila doslova fiaskem. Její činnost byla řízena de facto autopilotem. Při návštěvě webu Poslanecké sněmovny věnované „práci“ této komise zjistíte, že řada členů z komise postupně uprchlo a při rozkliknutí rubriky „členové komise“ se objeví prázdná stránka. Poslední zápis z jednání pochází z 12. ledna 2017, kdy jediným bodem programu bylo vyslechnutí bývalého ředitele ŘSD Alfréda Brunclíka. A co dál? Ze zprávy NKÚ lze vyčíst, že dálnice D47 je nejdražší dopravní stavba v dějinách, spolykala mnoho desítek miliard Kč a jen 20-kilometrový úsek protínající Ostravu a Brno stál 30 miliard Kč. NKÚ dále uvedl, že státní úřady prokazatelně porušovaly zákony. Členy této komise lze nazvat „politickými uprchlíky“, neboť odešli z rozdělané práce, aniž by tuto situaci dostatečně vysvětlili. Takovýto přístup je velice amatérský a lze ho přirovnat k tomu, když řidič autobusu zastaví v polovině trati, kominík vyčistí jen část komínu anebo kuchař ve školní jídelně při přípravě oběda najednou nedokončí svou práci a odejde domů. Na webu Poslanecké sněmovny k práci této komise není možné najít závěrečnou zprávu. Teprve po urputném hledání jsem tuto zprávu našel, ovšem na jiných stránkách jako by se tato komise k ní ani nehlásila. Není divu a tento výstup oprávněně ostře kritizuje i soudní znalkyně v oblasti stavebnictví – Miloslava Pošvářová.

Podivná reorganizace Ministerstva financí zahájena

18. 12. 2017
Nová ministryně financí Alena Schillerová jen pár dnů po svém jmenování podnikla „lokální“ reorganizaci Ministerstva financí takovým způsobem, že byl propuštěn dosavadní náměstek Ondřej Závodský. Vše proběhlo bleskově a velice pochybně. Přitom právě nyní se dokončuje kontrola využívání bytů Generálního finančního ředitelství (GFŘ), kterou zadal Ondřej Závodský na základě stížnosti týkající se podezřele nízkého nájmů mimo jiné Aleny Schillerové. Nejsem příznivcem bleskových reorganizací, neboť změna struktury jakéhokoliv útvaru musí být odborně prodiskutovaná. Pokud tomu tak není, tak je motivace takovéhoto kroku často jiná. Když proběhla blesková podezřelá reorganizace policie, tak Hnutí ANO hlasitě protestovalo. Předpokládám tedy, že zcela analogicky bude postupovat i v tomto případě.

Drsná realita kolem privatizace vody

20. 11. 2017
Někteří politici tvrdí, že bojovat s korupcí je nezbytné co nejvyšší mírou privatizace, neboť stát je nejhorší hospodář. Toto tvrzení je v lecčem pravdivé, ovšem zároveň je zneužíváno a sloužilo k nebývalým zlodějským machinacím kolem privatizací. Otázkou totiž je, kde je ta nutná mez, kdy je privatizace již nevhodná a je nezbytné, aby si stát zachoval majoritní podíl ve strategickém odvětví. Ukázkou tragické praxe s nedozírnými ekonomickými dopady je „privatizace“ vodovodů a kanalizací. Jen za minulý rok odteklo do zahraničí přes 2 miliardy Kč formou dividend z tuzemských vodárenských společností. Podstata problému spočívá v oddělení vlastnictví vodovodů od jejího provozování. Zatímco soukromé společnosti inkasují tučné zisky z provozování vodního businessu, tak naopak městské společnosti, které investují značné prostředky do údržby vodovodů a kanalizací, končí mnohdy dokonce ve ztrátě.

Kdo podvádí ve volebních kampaních?

11. 9. 2017
Pamatuji si na svůj rozhovor s relativně populárním zpěvákem, který ve volební kampani pro parlamentní volby 2010 zpíval na volebních mítincích známé parlamentní strany. Sdělil mi tehdy, že dostal násobně větší honorář, než obvykle a zkrátka si solidně touto volební kampaní vydělal. Ceník služeb v politické kampani je často úplně jiný a celkové náklady enormní. Jak je tedy možné, že oficiálně uváděný rozpočet kampaně na první pohled neodpovídá jejímu rozsahu a marketingoví odborníci nevěřícně kroutí hlavou? Vysvětlení je mnoho – část nákladů mohl pokrýt „sympatizant“ politické strany, který tak pochopitelně nečiní nezištně, ale výměnou za změnu zákona, jmenování do státních firem, cinknutou veřejnou zakázku či dotaci. Jindy je autorem předvolební reklamy doslova tajemný anonym. Dokonce bylo možné se setkat s mimořádnými slevami pro volební kampaně. Jinými slovy nebylo možné se ubránit pocitu, že manažer strany odpovídající za stranickou kasu má nejspíš v ruce kouzelnou hůlku, a to zvlášť ve spojení s podivnými dary, které občas stranám poskytnou dokonce krachující společnosti. Nepochybně velice zajímavým obdobím z hlediska použitých triků a kouzel byly právě volby v letech 2008-2010, kdy šéfem volebního štábu ČSSD byl Jaroslav Tvrdík a šéfem volebního štábu ODS Ivan Langer.

Osudná chyba vrcholných soudů

7. 8. 2017
Zákon o svobodném přístupu k informacím je základním protikorupčním nástrojem, bez kterého si dohled nad nakládáním s veřejnými penězi dokážeme stěží představit. Různé skupiny s různými zájmy se již mnohokrát pokusily vykostit či degradovat tento zákon, naštěstí neúspěšně. Hlavním problémem je jeho nižší vymahatelnost, kdy úřady vědomě neposkytují informace a porušují tento zákon, aby získaly čas pro různé podezřelé aktivity. Teď ovšem nastal bod zlomu a nepochopitelný malér Ústavního a Nejvyššího správního soudu. Ústavní soud ve svém nálezu nedávno uvedl, že ČEZ není povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím s vysvětlením, že hájí tak zájmy minoritních soukromých akcionářů ČEZu. ČEZ tak nemusí podle tohoto zákona poskytovat občanům informace o tom, jak hospodaří.

Podivní dárci politických stran

29. 5. 2017
Pomalu startují volební kampaně do podzimních parlamentních voleb a zdálo by se, že nevládní organizace, investigativní novináři či aktivní občané již nebudou mít tolik práce se zkoumáním neprůhledných finančních toků do stranických pokladen. Počátkem roku přece vznikl speciálně pro tento účel nový úřad, který by měl analyzovat financování politických stran a samozřejmě i volebních kampaní. Jakkoliv je na hodnocení úřadu příliš brzy, přesto je třeba optimismus rychle zkrotit, jelikož fungování tohoto úřadu by mohlo být dokonce kontraproduktivní. Vedení tohoto úřadu musí splňovat především dvě klíčová kritéria: nezávislost a odbornost. Nové jmenovaný ředitel úřadu Vojtěch Weis (na návrh ČSSD) je dlouhodobě úzce spojen s ČSSD, za kterou několikrát kandidoval a minimálně donedávna byl jejím členem. Byl tajemníkem zemědělského výboru nebo například náměstkem Státního pozemkového úřadu (opět nominován ČSSD). Je tedy zřejmé, že Vojtěch Weiss nesplňuje ani jedno z těchto základních dvou kritérií a ve výsledku je nezbytné ještě více se zabývat podezřelým financováním politických stran a hnutí.

Absurdní hra o stamiliony

21. 3. 2017
Dnes proběhl soud v kauze „karlovarské losovačky“. Celý příběh spatřil světlo světa v prosinci 2006, kdy Jiří Kotek, držitel Ceny za odvahu NFPK za rok 2016, zveřejnil na jednání zastupitelstva videonahrávku z losování dodavatele KV Arény. Z videozáznamu losování vznikl krátký klip, který se následně stal hitem internetu. Losování totiž proběhlo zvlášť neprůhledným a podezřelým způsobem. Vítězného dodavatele losující hledal v osudí více než půl minuty za smíchu přihlížejících včetně notářky. Jiří Kotek následně doručil podklady policii či Antimonopolnímu úřadu (ÚOHS) a především o několik let později z pozice náměstka podal žalobu. Dostal tak stavební firmy, které postavily KV Arénu za více jak miliardu Kč, do úzkých. Dnes po mnoha letech soudních tahanic byl vynesen pravomocný rozsudek – město nedostane stamiliony a naopak bude muset stavebním firmám za právní výlohy zaplatit 21 milionů Kč. Karlovy Vary se ovšem pravděpodobně dovolají už podruhé k Nejvyššímu soudu a proces tak se může ještě potáhnout několik let.

Česká televize jako nástroj vlivu

13. 3. 2017
Dne 26. února 2017 byla v pořadu Otázky Václava Moravce (OVM) na poslední chvíli vypuštěna hlavní diskuse na citlivé téma registru smluv, které bylo velice nepříjemné hlavně pro ČSSD. Následné vysvětlování této události ze strany České televize působilo značně nedůvěryhodně. V tomto díle OVM byla divákům i hostům avizována 2 hlavní témata: vztahy ve vládě a vykostění registru smluv. Po skončení prvního tématu byl najednou zcela pominut registr smluv a místo toho byla otevřena diskuse o případech, které byly předmětem debaty minulých dílů OVM. Vedoucí pořadu toto vysvětlil tím, že druhé téma se zkrátka nestihlo s poukázáním na to, že se to občas stává. Ověřil jsem si všechny díly OVM za poslední rok a došel k jednoznačnému závěru, že hlavní témata se vždycky stihla – v případě časového presu se hlavní témata dokončila v druhé části OVM. Vysvětlení České televize je tedy prokazatelně nepravdivé a skutečný důvod vypuštění hlavního tématu OVM je tedy jiný – skrytý.