Zrušení pořadí na kandidátce

17. 9. 2013

Dnešní den, úterý 17. září 2013, je pro politické strany zásadním mezníkem v jejich dalším vývoji. Musí totiž odevzdat kandidátní listiny pro předčasné volby. Nezřídka tomu předcházela nekonečná vyjednávání či ostré střety. Jednotliví zájemci o start ve volbách soutěžili mezi sebou nejprve o to, zda vůbec budou mít místo na kandidátce a následně o pořadí na kandidátní listině. Právě  pořadí na kandidátce je často předmětem největšího sporu, jelikož nejčastěji rozhoduje o tom, kdo je vidině poslaneckého mandátu blíž, a kdo dál. Pouze malá část kandidátů má to štěstí, že je takzvaně překroužkována a z nižních pozic se dostane až do čela. Položme si nicméně otázku, zda je nezbytné, aby politická strana měla tak zásadní vliv na to, kteří kandidáti postoupí do Poslanecké sněmovny. Je vůbec představitelné, aby pořadí na kandidátkách bylo zrušeno a všichni kandidáti měli stejnou startovací pozici? Ano je.

Připomeňte si obsah nahrávky, kterou pořídil Libor Michálek, nositel Ceny za odvahu našeho fondu. V jednom okamžiku Martin Knetig v nahrávce zdůrazňuje, že Ivan Langer je již netrpělivý, jelikož má na starosti centrální pokladnu své politické strany a musí se patřičným způsobem zasloužit, aby se Pavel Drobil mohl stát později premiérem. Libor Michálek tento plán překazil, nicméně podstatné je zde poukázat na určitý model, kdy se nejbližší spolupracovník Pavla Drobila angažuje v různých aktivitách na odklánění veřejných prostředků, aby mohl zajistit Pavlu Drobilovi vyšší kredit. Není třeba proto dále rozvádět, jaké mohly být případně důvody, že Pavel Drobil startoval v parlamentních volbách v roce 2010 z pozice lídra Moravskoslezského kraje a místo v Poslanecké sněmovně měl tudíž předem zajištěné.

Zrušení pořadí kandidátů zaručí, že někteří „zasloužení“ politici si nebudou moci takto předem zajistit místo v poslaneckých lavicích a budou muset spoléhat pouze na preferenční hlasy voličů. Minimální hranice pro překroužkování (5 %) by byla úplně zrušena. Je nepochybné, že tento krok by více soustředil pozornost voličů na jednotlivé osobnosti, nežli na politické strany a zaručil větší počet „poctivých“ kandidátů v Poslanecké sněmovně. Na druhou stranu nebude pro voliče jednoduché se zorientovat v jednotlivých osobnostech, pokud  v roce 2010 kandidovalo 27 politických stran s průměrným počtem cca 20 kandidátů. Kraj je navíc poměrně velkým územním celkem, a proto zde chybí  bližší vztah voliče ke svému politickému představiteli jako je tomu u vztahu voliče ke zvolenému senátorovi. Zrušením pořadí kandidátů rozhodně nedosáhneme ideálního řešení problematiky volebního systému, na kterém pracoval Karel Janeček (viz http://www.youtube.com/watch?v=AXJfJEWXT64). Rozhodně se nicméně posuneme vpřed a eliminujeme tímto část zlojedů. Tento krok má totiž dvě podstatné výhody oproti jakémukoliv jinému řešení této problematiky. Legislativní provedení tohoto kroku vyžaduje změnu pouze jedné věty ve volebním zákoně, a není proto nutné žádat o ústavní změnu. Další výhodou je poměrně jednoduchá predikce chování voličů a nepochybně srozumitelnost.

V aktuální situaci nezbývá nic jiného, než maximálně využít nástroje současného volebního systému pro eliminaci zlojedů. A proto: kroužkujte, kroužkujte a ještě jednou kroužkujte! Pečlivě zvolte kritéria výběru své politické strany a spolehněte se na vlastní intuici. A především kroužkujte!