Kdo a proč vlastní česká média?

29. 8. 2016

Hospodaření českých médií je často hluboce ztrátové, a přesto jejich vlastnictví je vysoce atraktivní. Tomuto paradoxu je nezbytné věnovat více pozornosti, neboť jsou to právě média, která mnohdy zásadním způsobem ovlivňují preference politických stran či jsou nástrojem k mocenským soubojům. Je možné předpokládat 4 základní motivy vlastnictví médií: prestiž, nástroj k mocenským a politickým bojům, ekonomický zisk či nezištná podpora nezávislých médií. Součásti této glosy je aktualizovaná podoba grafického přehledu vlastnictví médií, která zajisté pomůže získat vhled do sféry mediálních vlivů.

V dnešní době je veřejnost často přehlcená informacemi a je téměř pravidlem, že zvlášť u citlivých témat je ovlivňovaná nepravdivými či manipulativními teoriemi. Často není třeba být speciálně bystrým občanem pro rozlišení informací na pravdivé a nepravdivé. Stačí se především řídit 3 základními pravidly při posuzování relevantnosti informace: 1. Autor informace 2. Médium, na kterém byla informace zveřejněna 3. Uvádění zdrojů informací. O to více mě překvapuje, pokud někdo svoje tvrzení dokládá článkem na anonymním portálu s anonymním financováním a ještě s anonymním autorem.

Nutné je proto vnímat důvěryhodnost a okolnosti fungování média, které zveřejňuje určité články. Vlastník média často popírá ovlivňování obsahu a je pravdou, že tyto vlivy se velice obtížně prokazuje. Přesto je celá řada příkladů, kdy lze mít v této věci minimálně určitě podezření. V televizi Praha TV, kterou spoluvlastní hazardní magnát Ivo Valenta, vznikají občas reportáže, které notně silně kritizují regulaci hazardu. Památný je nedávný odchod některých zaměstnanců České televize jako forma protestu proti jejímu ovlivňování. Nepochybně jako nestandardní lze označit článek MF DNES, ve kterém praktiky z kauzy Čapího hnízda byly označeny za „formálně v pořádku“ s vysvětlením, že se jedná o legální kličku. Mé pozornosti neunikl ani portál Svobodné fórum, jehož obsah je často jednostranně zaměřený výhradě na Andreje Babiše. Dotázal jsem se tedy šéfredaktora Pavla Šafra, kdo tento portál financuje, nicméně pan Šafr reagoval velice podrážděně a okamžitě se pokusil mě blokovat na facebooku. Právě anonymní financování je v mém pojetí totiž nejméně důvěryhodné. Podobných příkladů můžeme najit celou řadu.

Rozhodně nevylučuji, že motivem ke vlastnictví média nemůže být ekonomický zisk, který generují nejčastěji bulvární média, případně občas velké komerční televize. Běžně ovšem při studiu účetních závěrek periodického tisku narážíme na vysoké ztráty z provozu těchto médií. S velkými problémy se potýká například společnost Economia, která v roce 2014 zaznamenala ztrátu 150 milionů Kč, naštěstí si polepšila v dalším roce, kdy zaznamenala ztrátu „jen“ 40 milionů Kč. Pokud se podíváme na značně menší médium – například Echo24, tak rovněž zde marně budeme hledat ekonomický zisk. Zde toto médium dosáhlo v roce 2014 ztrátu 13 milionů Kč, nicméně v dalším roce si „polepšilo“, když dosáhlo ztrátu „jen“ 9,5 milionů Kč.    

Nakonec nezapomínejme, že finančně podporovat média lze rovněž z nezištných důvodů. Nadační fond proti korupci finančně podporuje novinářku Hlídacího psa Elišku Bártovou a rovněž portál Neovlivni.cz. Zajisté si někdo vyloží, že rovněž nadační fond případně diktuje Sabině Slonkové, co může či nemůže zveřejnit, nicméně na základě obsahu zveřejněných článků se může každý ujistit, že opak je pravdou.