Jaroslav Cerman

Stand-up komik.

Pustina

30. 9. 2019
S prvním nádechem a prvním úsvitem jenž měl možnost pohladit poprvé bdící lidské oči, přišla i nezkrotitelná lidská touha věci svazovat. Vášeň pro zkrocení přírodních jevů i zvířat, pnutí tvarovat a ohýbat kovy a kameny do rozličných podob, snění o spoutání vodních toků a větru a nevyhnutelně i perverzní fantazie o přivlastnění si vůle druhých. Tento motor lidstva nabývá podob vznešených i strašlivých. Od prvních přístřešků po mramorové sochy, jest celým lidským snažením pronásledován tento zápal uzavírat věci, tvary, emoce a jevy do tvarů, hranic, klecí a všehovšudy zkrátka vlastnictví. Vlastnictví je nástrojem i tužbou, dokonce i stavem věcí. Co si člověk nepodmanil, skoro neexistuje nebo neexistuje dlouho. S horlivostí a hysterií se sápeme po věcech a vesmírných jevech, kterým nerozumíme, a to jen proto, aby mohly být zakresleny, pojmenovány, popsány a tím pádem nevyhnutelně vlastněny a měly tak místo v našich myslích, v naší představivosti. Po některých z plání či hor Země chodí lidé ve vlastnění schopnější, někde zase v této disciplíně méně zdatní. Vlastnit není z povahy své vlastní věc zlá, neboť stojí za vším lidským, což je i dobro. I představa dichotomie dobra a zla.