Karel Randák

Bývalý zpravodajský důstojník kontrarozvědky a ředitel ÚZSI. Nyní člen správní rady NFPK.

Papaláš

18. 3. 2019
Do minulého týdne jsem se domníval, že překonat bohorovné chování hradního kancléře Mynáře může jen on sám nějakým svým dalším faux pas. Jak to tak bývá, mýlil jsem se. Pan Jaroslav Faltýnek, první místopředseda hnutí ANO má za to, že si ze své pozice poslance (byť předsedy poslaneckého klubu) může dovolit na sebe atrahovat právo rozhodovat o věcech absolutně nespadajících do jeho kompetence. Jeho vyjádření „Nikdy jsem neřekl, že jsem měl mandát od koaliční rady nebo dopravní koaliční rady. Já jsem si ho sám vzal,“ by se mělo tesat do kamene. Bez ohledu na to, zda se policii podaří prokázat jeho zapojení do případné korupce v kauze mýtného, Bůh nás před tímto panem Důležitým chraň. Kdyby takto postupoval každý občan ČR a například bral spravedlnost do vlastních rukou, postřílíme se tady všichni navzájem. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vždy byla místem humorných situací a vystoupení. Je poučné sledovat, jak se z relativně normálních lidí, do tohoto orgánu zvolených, postupně stávají figury neschopné racionálního myšlení a vystupování.

Blahopřání

16. 10. 2018
Bezprostředně poté, co se v České republice konaly komunální volby a také první kolo voleb senátních, málokdo věnoval pozornost události, která však za připomenutí jistě stojí. Vrchní soud v Praze zrušil verdikt prvoinstančního soudu a pravomocně zprostil obžaloby Vladimíra Sittu mladšího. Soudkyně Kateřina Jonáková rozhodla o jeho nevině a tím ukončila sedmileté martyrium člověka, který se, jako jeden z mála, dokázal postavit korupčnímu prostředí u nás. Každý, kdo má alespoň elementární smysl pro spravedlnost, musí cítit nemalou míru zadostiučinění. A nejen to. Zdá se, že po letech, kdy jednotlivec měl pramalou šanci dovolat se spravedlnosti proti korupčním chobotnicím systematicky budovaným dlouhá léta, by se mohlo začít blýskat na lepší časy. Jistě by bylo předčasné tvrdit, že se tímto rozhodnutím Vrchního soudu Česká republika dostává do pozice země, ve které je objektivita orgánů činných v trestním řízení zaručena.

Krátká paměť

23. 4. 2018
Pro Nadační fond proti korupci a lidi, kteří v něm pracují, je velkou satisfakcí sledovat, jak se mnohé kauzy, na které jsme v minulosti upozornili, postupně posunují z fáze policejního vyšetřování do stadia soudního procesu. Namátkou mohu zmínit případy spojené s Dopravním podnikem hl. města Prahy, s bývalým vedením MPSV z doby panování ministra Drábka a jeho náměstka Šišky nebo kauzu Nemocnice Na Homolce a jejího bývalého ředitele Dbalého. Ten Nadačnímu fondu dokonce hrozil žalobou. Jeho ochránce Jiří Paroubek, který jej tehdy lákal do politiky na kandidátní listinu strany LEV21, označil argumenty Fondu za laciné a vyčpělé. Tato vzpomínka v nás dodnes budí nemálo veselí na účet obou pánů. Bohužel jsou to také jediné pocity uspokojení, které na Fondu zažíváme.

192 hodin

5. 2. 2018
Jak se dalo očekávat, první týden po prezidentských volbách nabídl takové množství témat, že je skutečně obtížné si mezi nimi vybrat. Glosovat samotné výsledky prezidentské volby nemá valnou cenu, toho jsou – a ještě budou – plná média. Lze se ale jen těžko vyhnout chování znovuzvoleného prezidenta, resp. chování jeho příznivců. I fotbalové kluby připouštějí zodpovědnost za chování svých fanoušků a to už je co říct. Ne tak prezident Zeman. Za řádění pana Slezáka v pražském TOP Hotelu by se slušelo omluvit a ne předstírat, že se mě to netýká. Intelektuální úroveň vystupování jak pana Slezáka, tak i pana Šolty, detailně dokumentovaná televizními kamerami, napovídá mnohé o lidech, jimiž se prezident obklopuje. Na druhou stranu je třeba ocenit odvahu a především sebedůvěru páně Slezákovu vystoupit v této televizní show. Je totiž známo, a staří japonští mistři bojových umění jsou si toho dobře vědomi, že každý máme svého mistra. Příště by se tak překvapenému amatérskému boxerovi mohlo přihodit, že v dalším přenosu to bude on, kdo ke své ostudě dostane na kokos.

Klauni

9. 10. 2017
V uplynulém týdnu na sebe přitáhly pozornost dvě příhody, ve kterých zvláštní shodou okolností hrály hlavní role dvojice mužů, které si svým vystupováním nezadaly s nejslavnějšími komickými páry z éry němého filmu. V prvním případě, nutno říci, že daleko zábavnějším, se předvedlo známé hradní duo Martin Nejedlý a Vratislav Mynář. Tito Pat a Patachon prezidentova nejbližšího okolí se velmi vtipnou formou, a to především tím, že shazovali odpovědnost jeden na druhého, resp. na třetí osoby, snažili zamlžit nezamlžitelné. Tím je samozřejmě jejich aktivní role v prosazování společnosti Liglass na získání zakázky v Kyrgyzstánu a spojitost těchto aktivit se sponzorským darem pro Stranu práv občanů, jejíž jsou oba komici představiteli. Je urážkou zdravého rozumu přikládat jejich vysvětlení sebemenší věrohodnost. Můžeme si pouze blahopřát, že zakázka pro zmíněnou firmu byla nakonec zrušena. Těžko totiž odhadovat, jaké finanční sumy by dorazily na konto SPO, resp. konta jmenovaných, kdyby "byznys" vyšel. Ze zmíněné partaje by to zřejmě učinilo jeden z nebohatších politických subjektů v ČR.

Synáček

20. 2. 2017
Člověk nemusí být právě odborníkem kalibru profesora Höschla, aby si dokázal uvědomit, že psychické dispozice různých lidí jsou značně odlišné. Každý z nás řeší své životní situace po svém a k různým událostem zaujímá svůj vlastní postoj. Problém nastává, když nám naše vlastní přebujelé ego nedovolí vnímat okolní svět objektivně a domníváme se, že náš vlastní pohled na určitou věc je ten jediný správný. Nevím, zda existuje odborný název takové diagnózy. Co však vím zcela jistě je, že tímto syndromem trpí bohužel především politici. A platí zpravidla přímá úměra – čím výše postavený politik a čím déle ve funkci, tím větší postižení. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Stačí vzpomenout našich prezidentů Miloše Zemana a Václava Klause, jejichž sebestředná samolibost je mnohdy dokázala a dokáže dohnat k výrokům, nad kterými člověk žasne. Není podstatné, zda jsou tyto výroky pronášeny s cílem provokovat nebo jsou skutečně míněny vážně. Doufejme, že naštěstí oba pánové mají svůj zenit již za sebou, ačkoliv v případě pana Zemana to s ním budeme muset nejspíš ještě nějakou chvíli vydržet.

Je to korupce?

31. 10. 2016
Nadační fond proti korupci není organizace, která si klade za cíl komentovat politická, resp. manažerská rozhodnutí jiných. Výjimkou jsou případy, kdy jsou tato rozhodnutí, ať již prokazatelně, nebo s vysokou pravděpodobností, spojena s takovými nežádoucími jevy, jako jsou korupce, klientelismus, nepotismus apod. Nelze říci, že by podobných případů bylo v minulosti málo. To, co se však v naší zemi odehrává nyní, překonává nejen nejčernější představy, ale jde daleko za hranici zdravého rozumu. Ministr kultury Daniel Herman se „opovážil“ setkat s dalajlámou. Čtyři nejvyšší ústavní činitelé našeho státu, v reakci na toto setkání, nejenže ze sebe neváhali udělat úplné blbce, ale svým prohlášením dokázali ponížit republiku v očích celého demokratického světa. Jejich obhajoba, postavená na argumentaci, že podobně se chovají i jiní, může obstát snad jedině v očích pana Ovčáčka. Vyvrcholením této tragikomické frašky je neudělení státního vyznamenání strýci pana Hermana Jiřímu Bradymu, a to jako výraz msty ze strany páně prezidenta. Situace, ze které zdánlivě nelze vybruslit bez ztráty květinky. Pro hradní společnost okolo pana Zemana však charakteristické jednání, které jeho skalní obdivovatele nijak nezviklá. No budiž.

O čem psát?

10. 10. 2016
Člověk neví, o čem by měl psát dříve. V uplynulých 14 dnech se stalo tolik pozoruhodných věcí, že by se zajímavá glosa dala napsat téměř obden. Z hlediska NFPK a jeho zaměření bylo velmi zajímavé, jak rychlý názorový veletoč dokázal předvést pan Blažek, coby šéf parlamentní vyšetřovací komise v kauze reorganizace PČR. Tento dobrý muž se zřejmě nenamáhal detailně seznámit s materiálem GIBS (mj. zveřejněném na stránkách NFPK). Kdyby tak totiž učinil, nemohl by obratem ruky informovat média a jejich prostřednictvím sugerovat veřejnosti, že se policejní prezident Tuhý stal obětí šikany ze strany olomouckých státních zástupců a podvratných živlů z řad policistů. Ze zmiňovaného materiálu totiž jasně vyplývá, že pan policejní prezident, tento „věšák na uniformu“, nejenže neváhal vyšetřovatelům GIBS lhát, ale dokonce se pokusil, tváří v tvář nezpochybnitelným faktům, zatáhnout do věci svého nezletilého syna a svoji, byť bývalou, manželku. Nedokáži si představit, co by mohlo ještě více zpochybnit věrohodnost pana Tuhého. Jak se však zdá, nic nedokáže zviklat ministra Chovance, který sám neváhal ve své bakalářské práci opisovat od přeloučského maturanta, v jeho podpoře tohoto ometálovaného rádoby policisty. Inu, vrána k vráně.

Řešení

15. 2. 2016
Kdykoliv v posledních dnech vycházím z bytu, bázlivě se rozhlížím kolem sebe. Se zvýšenou pozorností sleduji své okolí v nejistotě, ve které jsem stále více a více utvrzován televizními zprávami a novinovými titulky. Dokonce i někteří novináři mě svými dotazy opakovaně přesvědčují, že jsem, právě tak jako všichni lidé kolem, vystaven smrtelnému nebezpečí únosu. Původně jsem uvažoval, že bych mohl letos vyjet do zahraničí na dovolenou. Ale poté, co jsem vyslechl od pánů předsedů ODS a TOP 09 Fialy a Kalouska, jakému riziku se jeden každý občan České republiky tímto krokem vystavuje, budu asi muset své rozhodnutí přehodnotit a zavřít se doma. Jako vysvobození proto zapůsobila informace, kterou jsem si přečetl v pátečních Lidových novinách. Zachrání mě byrokraté z Ministerstva vnitra, kteří, aby se zavděčili svému stále rozpínavějšímu ministrovi, zpracovali novou policejní koncepci. Ta nás všechny ochrání nejen před migranty, ale i před nebezpečím terorismu a tudíž zabrání i mému případnému únosu až půjdu nakupovat. V tomto svěžím duchu je zakomponován i vznik dvou nových institucí s honosnými názvy: Národní situační centrum ochrany hranic a Národní centrum pro kontrolu dokladů. Předpokládám, že vymýšlení těchto jmen zabralo více času, než napsání zbytku práce. Až do dnešních dnů se pravděpodobně dělalo vše špatně a celá struktura bezpečnostních složek byla nevyhovující. Nyní však na to analytici vnitra konečně kápli. Bohužel, odhadované náklady na realizaci tohoto nápadu jsou 220 milionů korun měsíčně. Před takovým penězovodem ze státní kasy bledne vzpomínka na Marka Dalíka i Iva Rittiga a jmenovaní se jeví jako učinění dobrodinci. Na druhou stranu alespoň vím, že vnitro má kde brát a až budu unesen, nebude problém za mě zaplatit.

Svědek

7. 9. 2015
Každá glosa by měla být aktuální. Obávám se, že tato dokáže danou podmínku splnit pouze zčásti. Jana Nečasová-Nagyová si společně s bývalými řediteli Vojenského zpravodajství vyslechla u prvoinstančního soudu osvobozující rozsudek v kauze zneužití této zpravodajské služby. Ponechme stranou, že formou, jakou byl tento rozsudek zdůvodněn, paní soudkyně Králová mimoděk potvrdila správnost rozhodnutí NFPK zaměřit se na problémy v české justici a vazby jednotlivých soudců, paní Královou nevyjímaje, do prostředí politického a ekonomického.