Svědek

7. 9. 2015

Každá glosa by měla být aktuální. Obávám se, že tato dokáže danou podmínku splnit pouze zčásti.

Jana Nečasová-Nagyová si společně s bývalými řediteli Vojenského zpravodajství vyslechla u prvoinstančního soudu osvobozující rozsudek v kauze zneužití této zpravodajské služby. Ponechme stranou, že formou, jakou byl tento rozsudek zdůvodněn, paní soudkyně Králová mimoděk potvrdila správnost rozhodnutí NFPK zaměřit se na problémy v české justici a vazby jednotlivých soudců, paní Královou nevyjímaje, do prostředí politického a ekonomického.

Velké kouzlo se však skrývá ve výpovědích klíčových svědků. Že se oba bývalí ředitelé Vojenského zpravodajství a jejich podřízený Pohůnek hájili jak mohli, aby si zachránili kůži, a to i za cenu nesmyslných tvrzení, je lidsky pochopitelné. Ostatně mají na to právo, i když by člověk od vojáků, kteří absolvovali nelehké mise v zahraničí, očekával jiný přístup k vlastním pochybením. Ale asi již zapomněli jaké to je, nést odpovědnost za vlastní chybná rozhodnutí.

Daleko pozoruhodnější jsou v celé kauze slovní veletoče bývalého premiéra Nečase. Paní soudkyně uvěřila, resp. říká, že uvěřila, svědectví člověka, který v minulosti, a to i ve funkci předsedy vlády, prokazatelně lhal o svém poměru k paní Nagyové a nyní předvedl ukázkový obrat ve výpovědi i v tomto případě. Svá předchozí tvrzení pak bagatelizoval tvrzením, že šlo pouze o politický marketing. Může být důvěryhodným svědkem člověk, který lže, jako když tiskne jen proto, aby své milence pomohl z maléru? Podle paní Králové asi může. A je dobré si připomenout, že svědek, na rozdíl od obžalovaného, musí u soudu vypovídat pravdivě, nebo může odepřít výpověď, pokud se tato výpověď týká osoby jemu blízké. V opačném případě se vystavuje možnému trestnímu postihu. To nakonec ukázal i nedávný soud a rozsudek s lidmi, kteří křivě vypovídali ve prospěch Marka Půčka. Ten loni v létě v opilosti srazil automobilem a zabil mladou dívku, čekající na autobusové zastávce v Praze na Smíchově. Petr Nečas by možná mohl u soudu mlčet a poukázat na svůj vztah k paní Nagyové, rozhodně by však neměl lhát. Velmi rád bych si vyslechl odborné vysvětlení rozdílu mezi křivou výpovědí těchto „kamarádů“ a našeho, naštěstí již bývalého, premiéra.

Že by snad jediný rozdíl byl pouze v tom, že se právě jedná o bývalého premiéra a tudíž je pro paní soudkyni „rovnější mezi rovnými“? Jeho výpověď ostatně obsahuje ještě jednu pikantérii, která svědčí o tom, jak důvěryhodnou osobou pan Nečas byl a je a jak dokáže nadřazovat osobní zájmy, resp. obhajobu paní Nagyové, nad zájmy státu. Všichni jeho bývalí zahraniční političtí partneři nepochybně ocení jeho sdělení, že se všemi informacemi, které se dozvěděl při bilaterálních jednáních „mezi čtyřma očima“ promptně seznamoval zpravodajské služby. I kdyby to byla pravda, o čemž silně pochybuji, takováto informace se do světa rozhodně nevytrubuje. Svým následovníkům ve funkci i České republice jako zemi, tak pan Nečas prokázal skutečně medvědí službu.