Kvido Štěpánek

Podnikatel a majitel společnosti Isolit-Bravo.

Švejk a chytrá horákyně zabíjejí český národ

12. 2. 2018
Vyjádřit se k parlamentním volbám znamená naštvat si dvě třetiny lidí, protože nejméně tolik nevolilo podle vašeho gusta. Když se vyjádříte k volbě prezidenta, poštvete si proti sobě dokonce celou polovinu! Takže samozřejmě z taktického hlediska bych měl mlčet. Ale jak už název článku říká, myslím si, že jsou věci důležitější než okamžitý prospěch, a rozhodně si při vší úctě k nám všem nemyslím, že Hlas lidu = Hlas Boží a že by rozhodování pomocí referend vedlo jinam než do pekla. Zkuste dělat každý týden referendum v Lisovně a uvidíte, že do dvou měsíců z takové fabriky utečete sami, protože to bude k nepřežití. Tak tedy, mám-li tu říci svůj názor (což považuji za svou povinnost): Jiří Drahoš – žádný zázrak, nicméně volil jsem ho nakonec s nadějí na utnutí strašného marasmu, sprostoty a jízlivého populizmu, který představuje Miloš Zeman. Proti Zemanovi bych v podstatě volil téměř kohokoli. Miloš Zeman – netřeba komentovat, popsáno v bodě 1.

A Farewell to Arms

27. 3. 2017
Prvorepubliková armáda byla v naší rodině ve velké úctě. Můj otec i jeho bratr narukovali v květnu i v září 1938 do mobilizované Československé armády s pevným odhodláním za vlast i zemřít a strýček skutečně padl v květnovém povstání o sedm let později. Často se o něm u nás doma mluvilo a můj otec vždy rozhovor uzavřel s tím, že tragédií povstání byla špatná organizace. A přitom stačilo tak málo - do řad povstalců se přihlásil hlavní velitel předválečné Československé armády – generál Ludvík Krejčí, občan našeho městečka. Nicméně, velení povstání na sebe strhli údajní partyzáni a vše skončilo porážkou. Když jsem byl malý, zdálo se mi to skoro neuvěřitelné – fakt nedaleko nás bydlí bývalá nejvyšší vojenská kapacita?! Je to vůbec možné? A navíc, pan armádní generál byl v tom čase komunisty degradován na vojína, sebrali mu důchod a pracoval v knoflíkárně přes ulici. Mohl jsem ho vídat každý den! Pan generál byl zkrátka pojem a naši ho drželi ve velké úctě. Z večerních domácích sedánek jsem si odnesl do života několik zásadních poznatků, které mi podstatně pomáhají dodnes:

Sultán a Tyrl demokracie

14. 3. 2016
Za reálného socializmu jsem si vždycky myslel, že v demokracii pravdu – podobně jako příslovečné šídlo v pytli – neutajíš. Prostě, politik lže, pro novináře je to sólokapr a hned ho odhalí. Jeden žurnalista napíše z nevědomosti či naschvál blbost a ostatní se mu vysmějí – pravda vyjde demokraticky najevo a dotyčný má ještě ostudu. Reálná demokracie mě přesvědčila o opaku – zatajené skutečnosti a nepravdivé mýty v demokracii pohodlně přežívají. Vezměme si dnes na mušku jeden z nich: Nazaměstnanost. Zdálo by se, že s nadsázkou, ale říkám to bez přehánění už dvacet šest let: Skutečného nezaměstnaného = člověka, který skutečně práci s upřímnou snahou shání a nemůže ji nalézt, jsem ještě v životě neviděl, natož aby mě snad o tu práci žádal. Pokud byste mi snad nevěřili, zeptejte se českých průmyslníků. Přesto média uvádějí čísla o čtyř set tisících nezaměstnaných, vláda vyčleňuje miliardy na boj s nezaměstnaností, úřady práce jsou vlastně jenom kvůli nim a jen běžný provoz mýtu nezaměstnanost stojí více než sto miliard korun ročně. Politikové i média se radují nad zahraničními firmami, které u nás zakládají nebo rozšiřují výrobu a s deficitem vlastní důstojnosti jim vycházejí vstříc. Nic z toho ovšem není zadarmo - pozemky na stavbu z nejúrodnějších polí za korunu, k tomu dotace na vytvoření pracovních míst, daňové prázdniny, investiční pobídky – dáváme mnoho, dostáváme pramálo. Radost nad vytvořením pracovních míst je infantilní – žádní nezaměstnaní na ně totiž nenastoupí. Ti zůstanou nadále v péči úřadů práce a sociální sítě. To jen štáby dobře placených headhunterů s předstihem začnou pracovníky do nového provozu přetahovat z provozů již fungujících.