Libor Winkler

Předseda představenstva společnosti RSJ, a.s. a člen dozorčí rady NFPK.

Vyčkávání změnu nepřinese

12. 3. 2018
Ještě nikdy od sametové revoluce jsem kolem sebe nevnímal tak silnou poraženeckou náladu jako v poslední době. Musel jsem také odpovídat na pár ironických dotazů. Lidé, kteří vědí, že jsem ve dvou předchozích prezidentských volbách podporoval nejprve Karla Schwarzenberga a poté Jiřího Drahoše, chtěli vědět, jestli jsem někdy finančně přispěl i někomu, kdo vyhrál. Chtěli mne přimět k zamyšlení, jestli zbytečně nevyhazuji peníze chozením do předem prohraných bitev. Když se tedy zamyslím, situace v posledních měsících samozřejmě nevypadá nijak vesele. Na jedné straně je vidět pevná jednota Babiše, Okamury, komunistů a pohrobků z řad sociální demokracie, plus vzájemná podpora Zemana a Klause. Na druhé straně mne zase rmoutí roztříštěnost jejich oponentů.

Sliby jako byznys

30. 10. 2017
Těžko v téhle zemi i leckde jinde najdete lepší byznys, než je politika. A tím teď nemyslím korupci ani možnost být první u všeho, z čeho kynou nějaké peníze. Začíná to už volbami, kde systém plateb od státu za získané hlasy preferuje volební podnikání jako málokteré jiné. Když není silné téma, stačí něco slíbit. Pamatuji, jak mi jeden známý z Texasu líčil jedinou situaci, kdy jejich lokální televize zavadila o naši republiku – zhruba před devíti lety, po krajských volbách, kdy sociální demokracie zválcovala soupeře zrušením poplatku za návštěvu u lékaře. Vyšli jsme z toho jako země, kde se dají vyhrát volby kvůli třiceti korunám. Tehdy zhruba jeden dolar. Může jeden dolar rozhodnout volby? Může. A dnes, kdy máme silná témata, která snesou libovolnou dávku demagogie a populismu, jde lovit voliče ještě snáz. Stačí třeba polepit vesnice plakáty, že zakážeme implementaci islámského práva do našeho systému, i když se nic takového nechystá. Náklady v tomto případě odhaduji na třicet miliónů, výnos v podobě státního příspěvku stovky procent – zhruba sto šedesát miliónů. Který podnikatel produkující něco reálného tohle má.

Podnikatelé na straně Babiše? Chyba!

15. 5. 2017
Mám ve svém okolí spoustu podnikatelů, kteří své firmy vybudovali z absolutní nuly, vlastními silami a bez dotací. Mnozí z nich cítí sympatie k Andreji Babišovi. Někteří z nich je vyjadřují veřejně, případně se přímo angažují v jeho politickém hnutí ANO. Co je k tomu vede? Nikomu z nich samozřejmě nevidím do hlavy, ale troufnu si říci, že to je hlavně odpor k tomu, co tu bylo předtím. K marasmu nastolenému opoziční smlouvou mezi dvěma hlavními politickými stranami. Ten dosahoval vrcholu kolem roku 2010, kdy v zemi vládla korupce a veřejné peníze se zneužívaly v nebývalé míře. Z toho důvodu tehdy také vznikl například Nadační fond proti korupci a iniciativa Rekonstrukce státu. A také politické hnutí ANO Andreje Babiše, do něhož se zapojila i spousta podnikatelů. Mnoho z nich jistě s čestným úmyslem angažovat se při nápravě poměrů, které tu vládly.

Horší než po kupónovce

7. 11. 2016
Minulý týden jsme slavili dvacáté páté výročí kupónové privatizace, odstartovala 1.11.1991. Je ironií, že přesně v den tohoto výročí na den přesně k tomuto výročí podepsal prezident Zeman novelu zákona o praní špinavých peněz. Její podoba připomíná právě to špatné, co kupónovou provatizaci provázelo. O kupónovce se napsalo hodně pozitivního i negativního. Od jejího začátku až dodnes se této metody privatizace státního majetku zastávám, ale stejně tak dlouho kritizuji, co se dělo po rozdělení a zainvestovaní investičních kupónů. Přesněji – co se spíše nedělo. Nevytvořil se totiž žádný legislativní a regulatorní rámec, který by ochránil majetek podílníků v investičních fondech a zajistil základní práva minoritních akcionářů, kteří investovali své kupóny přímo do jednotlivých firem.

Svět podle Mynáře

11. 1. 2016
Kritizovat neziskové organizace je u politiků v módě. Zejména, když jde o snahu prosadit změny, které měli už dávno udělat právě oni. Změny, o jejichž podpoře politické strany jen mluví a skutek utek, protože jim současný stav vyhovuje víc. Když se ale jejich práce začne suplovat někdo jiný, to pak slyšíme o nepatřičném aktivismu s destrukčními sklony, jako třeba v případě protikorupčních aktivit. Jako člověk činný ve finanční sféře se kromě voleb nemohu aktivně politicky angažovat (tak to alespoň cítím). Podporu konkrétních projektů organizací i jednotlivců však beru jako svou občanskou povinnost. A jsem rád, když uspějí, jako například iniciativa Rekonstrukce státu. Také její zásluhou byl nakonec – po mnoha výmluvách a odkladech – koncem minulého roku konečně schválen zákon o veřejném registru smluv.

Slibem nezarmoutíš

22. 6. 2015
Když před více než dvěma lety vznikl projekt Rekonstrukce státu, líbilo se mi, že je velmi konkrétní. Týkal se přijetí jasně vymezených zákonů potřebných k větší odpovědnosti a průhlednosti státní správy – tedy k tomu, aby stát lépe sloužil svým občanům. Pro jeho oponenty tedy nebylo tak jednoduché označit tuto snahu za „planý aktivismus a populismus“, jak se s tím setkal Nadační fond proti korupci a jeho podporovatelé z řad podnikatelů, kteří určitě nechtěli být aktivisty nebo si populisticky budovat novou image. Spíš jim vadilo, že by měli rozebírat své podnikatelské plány s pány, jako jsou Janoušek, Rittig nebo nedávno propuštěný Alexandr Novák, případně kupovat kabelky budoucí paní Nečasové.

Ať jdou příkladem!

1. 12. 2014
Zhruba před třemi lety jsme se kolegou Karlem Janečkem shodli, že pro zlepšení situace v zemi je kromě změny volebního systému a průhledného financování politických stran nutná i větší kontrola politiků – především jejich majetkových poměrů. Aby voliči mohli sledovat, zda lidé, které zvolili, nešli do politiky jen zbohatnout. V této souvislosti jsem navrhoval jednoduché řešení: uplatnit pro kontrolu původu majetku budoucích politiků (zvolených kandidátů politických stran), stejný postup, jaký se vztahuje na zakladatele regulovaných finančních institucí (bank, makléřských firem, investičních fondů atd.), když do těchto společností vkládají majetek.

Výjimečný ČEZ

26. 5. 2014
Minulý týden se Sněmovna začala zabývat zákonem, který pro orgány státní správy a firmy se státní účastí stanovuje povinnost zveřejňovat veškeré smlouvy. Energetický gigant by ale mohl, spolu s dalšími státními podniky, dostat výjimku.

Budiž světlo!

8. 4. 2013
Je to asi měsíc, co vyšel v Hospodářských novinách zajímavý rozhovor s bývalým předsedou vlády Janem Stráským. Vzpomíná v něm, co se u nás dělo po pádu komunistického režimu, a velmi otevřeně popisuje, jak přemýšlela skupina lidí odpovědných za ekonomické reformy v čele s Václavem Klausem.

Radost

3. 12. 2012
Minulý týden jsem se zúčastnil společného setkání správní a dozorčí rady Nadačního fondu proti korupci, jeho donátorů a fondem dosud odměněných osob. Na setkání nebyla nouze o velké sponzory, které většinou osobně znám. Mne však víc zaujal na stole položený výpis se jmény menších dárců, z nichž mnozí přispívají pravidelně, měsíčním příspěvkem. Z hlediska nákladů fondu je zatím tahle podpora malá. Přesto mi udělala radost, docela velikou.