Výjimečný ČEZ

26. 5. 2014

Minulý týden se Sněmovna začala zabývat zákonem, který pro orgány státní správy a firmy se státní účastí stanovuje povinnost zveřejňovat veškeré smlouvy. Energetický gigant by ale mohl, spolu s dalšími státními podniky, dostat výjimku.

Někteří zastánci výjimky pro ČEZ a spol. argumentují, že by společnosti mohly hospodářsky utrpět, kdyby musely prozradit některé citlivé obchodní informace. Konkurence přece nesmí vědět všechno. Přinejmenším v případě ČEZu má ovšem člověk pocit, že snaha o výjimku je spíše dalším důkazem zvláštních ochranářských instinktů (jistě nezištných), kteří někteří politici vůči této polostátní firmě pociťují. Připomeňme často zmiňované pochybnosti, že ne všechny dosavadní obchody elektrárenského giganta dávají ekonomický smysl.

Dva příklady za všechny. ČEZ nedávno vyplatil 349 milionů korun, aby se vyhnul soudním tahanicím s některými bývalými akcionáři Severomoravské energetiky, kteří mu své podíly dříve dobrovolně prodali. Jediným argumentem ve prospěch tohoto kroku, se kterým ČEZ doposud vyrukoval, je předešlá úspěšná žaloba ze strany jiné skupiny bývalých akcionářů. Ti ovšem o svůj podíl přišli nedobrovolně, byli de facto vyvlastněni. Rozdíl pozná i úplný právnický laik. Ti, kteří by rádi pokračovali v utajování smluv ČEZu a dalších podniků, aby se „citlivé informace“ nedostaly ven, by si také měli vzpomenout na společnost I&C Energo, která mimo jiné disponuje unikátním know-how o českých jaderných elektrárnách. Nad ní ČEZ ztratil za nejasných okolností kontrolu, přičemž firma vykazuje více než dobré hospodářské výsledky a může využívat znalosti nejednoho obchodního tajemství ČEZu ve prospěch – koho vlastně? Přesně nevíme….

Možná by paradoxně nejvíce pomohlo, kdyby ČEZ smlouvy zveřejňoval ještě PŘED jejich uzavřením. Třeba by se nenechal tak snadno přechytračit. Praxe ukazuje, že stát zatím není schopen (nebo ochoten?) hospodaření firmy efektivně kontrolovat. Ostatně model polostátního hybridu nebude dobře fungovat asi nikdy. Státem dosazovaní správci nejsou plně odpovědní „běžným“ vlastníkům, nemusí jim jít jen o zisk společnosti a přes nastrčené osoby mohou „ekonomicky sedět“ i na druhé straně některých obchodů.

Nutno říci, že v případě ČEZu se zatím nic takového neprokázalo. Zlé jazyky tvrdí, že k tomu chybí vůle a vidí za tím propojené ekonomicko-politické vztahy různých zájmových skupin. Ať je to ovšem jakkoli, přinejmenším jsou ve vedení firmy stále lidé, kteří tam byli v různých vedoucích funkcích i v době, kdy si společnost zadělávala na své dnešní problémy.

Koncem června se koná valná hromada ČEZu. Uvidíme, jaké z toho všeho nová vláda, majoritní akcionář podniku, vyvodí důsledky.