Kde brát naději

1. 4. 2019

V jedné ze svých minulých glos jsem psal o podnikatelích, kteří vkládali veliké naděje do Andreje Babiše a jeho politického projektu strany ANO. Ti úplně naivní si mysleli, že Babiš a jeho strana pozitivně změní českou politiku, ti trochu střízlivější věřili, že rozbije staré korupční vazby a tím pomůže vytvořit příznivější politické prostředí. Jeho skeptičtější podporovatelé doufali alespoň v to, že jako podnikatel bude hájit zájmy podnikatelského stavu proti různým experimentům levicových stran. 

Na všechny čekalo zklamání. Včetně desítek firem, na které Babišovi lidé „zaklekli“, a stovek nebo spíše tisíců drobných živnostníků, které nesmyslná zátěž nových předpisů poslala do důchodu. Přestože jinak jsou důchodci snad jedinou skupinou voličů, která může být s dnešním vládnutím spokojena.
Asi největší zklamání musí cítit ti, kteří doufali v omezení korupce. Vstupem Babiše do politiky nedošlo k systémové změně, jen k přerozdělování sfér vlivu. Soudruzi, se kterými se dnes strana ANO podílí na moci, to kdysi nazývali rotací kádrů. Způsob jednání se bohužel nezměnil. Dobře to ukazuje současná brněnská korupční kauza i různé nestandardní schůzky muže číslo dvě ve straně ANO pana Faltýnka, které se týkaly zájmů firmy Kapsch. Ve slušné demokratické společnosti by už samy jeho pokoutní schůzky byly důvodem k rezignaci, bez ohledu na to, co se o jejich obsahu podaří prokázat u soudu. U nás to zatím neplatí a pan Faltýnek se dokonce hlasitě diví, co se vlastně řeší.

Totéž platí o brněnské kauze. Nemusíme čekat na soud. Není podstatné, kolika obviněným se podaří prokázat vinu za desítky předražených zakázek. Nepřijatelné je samo prostředí, které vybraným firmám umožnilo vysávat peníze z městské pokladny. Už jen kumulace funkcí jednoho z hlavních podezřelých, Jiřího Švachuly, je v zemích se zavedenými kontrolními mechanismy nemyslitelná. Radní Brna-střed, který má současně na starost investice a městské byty, k tomu ještě sedí v dozorčí radě ČD Cargo a současně v rozkladové komisi antimonopolního úřadu? Věru šikovná kombinace pro prst na významných penězovodech…

Čas ukáže, kdo všechno půjde za předražené zakázky sedět. Třeba budeme zklamaní. Konkrétní vina se prokazuje těžko, zejména v prostředí, které podobným skutkům nahrává. Především bychom tomu ale měli předcházet. Příčiny jsou jasné – nikdo nekontroloval střet zájmů dotyčného radního. A nemalujme si, že je to výjimka. Tento případ není ani jediný a bohužel ani ten nejkřiklavější. Vzpomeňme například, jaké selhání kontrolních mechanismů ukázal před časem příběh „asistentky“ někdejšího premiéra Petra Nečase. Úkolování tajné služby od sekretářky, která je tak mocná, že si ji drahými dárky předcházejí šéfové těch největších firem v zemi?

Ve chvíli, kdy nefungují základní pravidla, občas vstoupí na scénu někdo, kdo alespoň zamezí následkům. V obou jmenovaných případech to byl olomoucký žalobce Ivo Ištván. Že se mu u tehdejší premiérovy milenky podařilo prokázat jen to, že se neobtěžovala dary za statisíce ani zdanit? I za to díky! A především za to, že alespoň v tomto případě znamenalo vyšetřování a pád vlády konec jedné podivné hry.

Smutné je, že mnohé politiky včetně prezidenta netrápí systémové selhání, které bylo příčinou, a místo toho napadají žalobce. Co k tomu říci? Staré psy novým kouskům (jako například fungující demokracii) prostě nenaučíš. Naděje na skutečnou změnu však existuje. Alespoň já ji vidím. Tak jako před třiceti lety, můžeme se zase po dlouhé době posunout o kus dál. Nebude to zadarmo, ale šanci podle mě ukazují poslední komunální volby, které vyzvedly do funkcí opravdu nové lidi. V Praze například úplně přepsaly starou politickou mapu. Noví radní a zastupitelé nemají s politikou moc zkušeností a jistě udělají i chyby. Ale nemají ani „návyky“ svých předchůdců a řemeslo se snad naučí rychle. Odhalený propletenec zájmů a pravomocí pana Švachuly budiž pro ně jasným vodítkem, co pohlídat, na co se zaměřit. Dnes na komunální úrovni, příště doufejme i na té státní.