Na některé pantáty od fotbalu či hokeje se nesahá

21. 3. 2016

Financování sportu v České republice je značně komplikované a pro transparentní podnikání v tomto oboru není zrovna na růžích ustláno. Fotbalové či hokejové svazy poskytují dotace i z veřejných zdrojů. Všechny tyto příspěvky jsou pro sportování dětí a mládeže a poskytují se dle platného zákona neziskovým subjektům - sportovním jednotám a spolkům. Zároveň však je prakticky nutné, aby sportovní kluby měly i obchodní společnosti pro řízení a provoz profesionálního sportu, aby mohly zajistit sportování dospělých profesionálů, tzv. profesionální sporty.

Profesionální sporty tak je možné financovat primárně pouze z privátních prostředků. Po několika korupčních aférách a skandálech ve fotbale i v hokeji se však tyto příjmy značně snižují, řada soukromých firem od financování sportu dává ruce pryč. Není se čemu divit.

Pokud chtějí města, obce i kraje v této obtížné situaci sportovní kluby pro děti a mládež udržet, je prakticky nezbytné, aby se do sportovních klubů poskytovaly další dotace ze zdrojů samospráv, opět téměř výhradně na mládež nebo sport rekreační a výkonnostní, neboť veřejná podpora profesionálního sportu se řídí pravidly EU a není možné takto sponzorovat ve velkých částkách většinou privátní obchodní společnosti, které tyto sportovní profi kluby provozují.

Boj o peníze do sportu je tak stále tvrdší a tak nezbývá než si nějaké peníze pojistit. Je to vcelku jednoduché, před volbami poskytne sportovní podnikatel sponzorské peníze "v kufříku" vybraných politickým stranám a po volbách očekává příslušná politická rozhodnutí. Nějaké ztráty jsou povoleny, například když dotyčná partaj ve volbách propadne nebo když se peníze z kufříku nedostanou ani do stranické pokladny. Hlasování politiků podle neschváleného scénáře se však neodpouští.

Někteří sportovní podnikatelé - vlastníci si tak podle svých "schopností" vylobují pro své kluby další dotace. A když se jim zrovna finančně nedaří, začnou tlačit na zastupitele, ať platí ještě víc, jinak klub potopí. Sport je velké politikum a tak se většinou zastupitelé zaleknou průšvihu v podobě stovek rodičů malých "Jágrů" a "Nedvědů" protestujících před radnicí a další dotace raději poskytnou. Města a obce mají přece ještě slušné příjmy z všudypřítomného hazardu. Že se přesně neví, kde ty další peníze u některých sportovních podnikatelů - vlastníků skutečně skončí, to není důležité. Ne všichni vlastníci profi klubů se takto chovají a skutečně finance do sportu dávají, od drobných darů na vesnici až po desítky i stovky miliónů Kč na té nejvyšší úrovni, ze svých osobních nebo podnikatelských příjmů. V českém prostředí se pak tito nadšenci (blázni?) často stanou terčem kritiky ze strany médií a dočkají se neuvěřitelné dehonestace. Není vlastník jako vlastník, někteří berou, jiní dávají.

Běda, když se někdo pokusí tento systém změnit. Hrůza, když někteří politici ty pantáty od fotbalu či hokeje, kteří dotace nutně potřebují, nenechají dál s těmi veřejnými dotacemi bačovat podle svých představ. Lavina rozhořčených rodičů a přátel sportovních podnikatelů se spustí na všech frontách, sociálních sítích i v místním tisku.

Co je skutečným katalyzátorem tohoto dobrodružného prostředí? Především naprosto nedostatečná finanční podpora státu pro sport, která činí ani ne 10% toho, co finančně sport přináší do státního rozpočtu České republiky. Celý systém veřejného financování českého sportu se dlouhodobě propadá, skandály a korupční aféry postupně likvidují i privátní zdroje od zbývajících sponzorů a firem. V českém zakaleném rybníku je tak stále více kaprů a méně ušlechtilých candátů. :-)

V legislativě není zakotvena žádná podpora sportu od společenské odpovědnosti firem po sponzoring nebo daňové asignace, které jsou běžné ve vyspělých zemích. Dotace nestačí, zbývají už jen rodiče, kteří musí v některých klubech nahradit výpadky příjmů odjinud.

Přesto primárně díky dotacím z veřejných prostředků děti a mládež ještě stále sportují.

Kde je tedy problém? Vlastně nikde, žádný není. :-)