Luboš Pavlovič

Autor je bývalý šéfredaktor časopisu Živel a spoluautor televizních pořadů Paskvil a Pomeranč.

Hoří a my diskutujeme!

9. 9. 2019
Už od malička slýchávám, že amazonské pralesy jsou “plíce planety”. Produkují 6 % kyslíku, který lidé nutně potřebují k životu. Jejich odlesňování tedy vede nejen k úbytku mnoha živočišných druhů a tedy ke snižování rozmanitosti světa, ale také k přímému ohrožení života nás všech. Po letech, kdy se podnikala řada kroků k jejich ochraně dnes amazonské pralesy hoří, přičemž nejde o nezvládnutou katastrofu, ale o vědomé konání lidí, za účelem zvýšení zisku těch, kteří profitují z hospodářské půdy. Ani tento fakt ovšem nevede k akci, která by jejich “hospodaření” znevýhodnila, zato ve veřejném prostoru vzrůstá debata, zpochybňující samotný pojem “plíce planety”. Jedni volají, že Brazilci si můžou se svými lesy dělat co chtějí a že si současného prezidenta, který vypalování pralesů podporuje svobodně zvolili. Jiní, že odlesněná půda pomůže zvýšit jejich životní úroveň. A další, že mnohem víc kyslíku ročně vyprodukuje fytoplankton v oceánu. Všechny tyto argumenty jsou v podstatě pravdivé, ani jeden z nich však neobsahuje zrnko řešení problému, na jehož závažnosti se shodují odborníci z celého světa. Omezit spotřebu hovězího, aby vypalování nebylo profitabilní? Vytvořit společnou platformu a zvýšit mezinárodní tlak na brazilskou vládu, aby si uvědomila, že všichni žijeme na jedné planetě a národní hranice u globálních problémů nic neznamenají? Ne, diskutujeme a užíváme si svobody mít svůj názor, aniž bychom si připustili, že se dějí nevratné změny s jejichž důsledky se budeme potýkat několik generací.