Zvyk je železná košile

4. 11. 2019

V poslední době se u nás hojně diskutuje o tzv. „manelech“ – diskusních panelech, ve kterých pánové dostávají prostor na úkor žen. Jejich obhajoba bývá snadná: v některých oborech jsou dámy zastoupeny buď sporadicky, nebo vůbec. A to nechávám stranou situace, že když už osloveny jsou, často účast odmítnou z důvodů vyplývajících z genderové diskriminace. S tématem totiž souvisí ještě jeden zásadní fenomén. Pojmenovala jsem si ho pro sebe „korupce ze zvyku“.

Je to běžná věc. Děláme to všichni a často v životě pomáhá. Potřebujete spravit pračku, přeložit text, ušít šaty? – Jdete za někým, s kým jste buď sami byli v minulosti spokojení, nebo dáte na doporučení okolí. Zajistíte si tím spolehlivost a kvalitu. Většinou.

Roky jsme byli zvyklí nakupovat v jednom nejmenovaném supermarketu. Byl nejblíž a měl příznivé ceny. Přestože jsem to tam neměla nikdy ráda, protože nekonečné davy mi způsobovaly úzkost a po přestavbě jsem navíc nemohla nic najít, brala jsem to jako nutnou daň za jakousi neměnnou kvalitu. Potom nás kamarád přesvědčil, abychom vyzkoušeli konkurenční obchod, jehož body sbíral v nějaké akci. Žádné davy, lepší výběr, kvalitnější zboží a pouze mírně vyšší ceny. Vyplatilo se vyzkoušet něco nového.

Často se přistihnu, že automaticky spoléhám na to, na co jsem už zvyklá, aniž bych jen vyzkoušela jiné možnosti. Je v tom jistá pohodlnost, neochota přemýšlet odlišným způsobem, riskovat. A toho samého jsem si všimla i u problematiky zmíněné na začátku, u nedostatečné reprezentace tradičně diskriminovaných skupin v mediálním prostoru. Tam se navíc navzájem ujišťujeme o validitě vlastních názorů, které jsou přece „normální“, racionální a všeobecně akceptovatelné. Odlišný názor by mohl narušit náš zavedený pohled na svět a přesvědčení, co je správné. Tato obava se pak stává nástrojem umlčování – účinným, byť mnohdy neúmyslným.

Kdo jiný by se měl vyjadřovat k porodům a těhotenství než gynekolog?
Kdo jiný by měl mluvit o autismu než lidé, co o autisty denně pečují?
Kdo jiný by se měl vyjádřit k odbornému tématu než odborník?

Co třeba – žena, která porod podstupuje, samotní autisté, nebo odbornice se stejnou kvalifikací jako muž-odborník? Zní to logicky. Nastupuje však obava, že svou žitou zkušeností zpochybní odborné, léta prověřené názory. Jednodušší je označit nepohodlné narušitele vlastního světonázoru za hysterické, přecitlivělé kverulanty. Nebo je, ještě lépe, k debatě nepustit vůbec a nedopřát jim vážnost oficiální platformy.

Výsledek? Určitému okruhu lidí se výměnou za jistou protihodnotu dostává nespravedlivé výhody. Podle definice korupce jako vyšitá.
Když se řekne korupce, i já si automaticky představím politika nebo podnikatele, který při schůzce v luxusní restauraci nenápadně přihrává svým kamarádíčkům výhodné kšefty. Je to ale jen špička ledovce. Korupce má mnoho podob – i takových, které nám přijdou přirozené a vůbec bychom si je s takto negativně vnímaným pojmem nespojili. Věřím ale, že jen s pomocí kritického přemýšlení nad zažitými vzorci chování a problematizování zdánlivě banálních situací, které ale mohou mít netušený dopad, se můžeme posunout dopředu.

Marie Štefanidesová je zakladatelka a šéfredaktorka webu womenofbrno.cz