Pro stromy nevidět les

13. 6. 2016

Za poslední týdny došlo k řadě důležitých událostí. V první půlce května se v Londýně konala velká protikorupční konference, kterou pořádal premiér Cameron, u nás ale větší pozornost nevzbudila. Rozruch naopak vyvolala zpráva o zásahu ÚOOZ v protikorupčním útvaru policie a na Městském státním zastupitelství v Praze. Pokračují samozřejmě kauzy Panama Papers a Čapí hnízdo. A konečně na počátku června plnily všechna média komentáře k pravomocnému odsouzení Marka Dalíka. Samé důležité zprávy. Přesto chci dnešní glosu věnovat něčemu docela jinému.

Máme v Čechách hezké úsloví: pro stromy nevidět les. Jednotlivé korupční aféry jako by zakrývaly korupční „superaféru“, která se odehrává přímo před našima očima, ale buď o ní nechceme vědět, nebo ji skutečně už ani nevnímáme. Pojmenovat ji právě teď, kdy prezident a vicepremiér zřejmě rozehrávají politickou hru o zestátnění veřejnoprávních médií, je nanejvýš důležité.

Na straně korumpovaných v této aféře stojí všichni obyvatelé Česka, korumpujícími jsou lobby výrobců a zejména ministr financí, který na počátku roku navrhl snížit již tak nízkou spotřební daň u piva a tedy de facto dále zlevnit nejprodávanější alkoholický nápoj. Ve hře nejsou jen miliony korun, ale především litrů čistého alkoholu spotřebovaného v Čechách, na Moravě a ve Slezsku každý rok. Při tom množství lihu konzumovaného v přepočtu na hlavu se v Česku od 30. do 90. let minulého století zvýšilo 3x a do dnešní doby dokonce více než čtyřikrát! Příčinou tohoto nebezpečného jevu je nízká cena alkoholu, na kterou jsou – podle druhu nápoje – nasazeny jedny z nejnižších spotřebních daní v Evropě. Například česká spotřební daň na pivo je 8. nejnižší v EU a od té vůbec nejnižší (rumunské) se liší jen o několik desítek haléřů, zatímco od té nejvyšší (norské) o několik desítek korun. I když se můžeme utěšovat, že ve třech posledních letech spotřeba alkoholu v Česku mírně klesá (zřejmě v souvislosti s metanolovou aférou, která začala v roce 2012), je hrůznou skutečností, že se Češi, Moravané a Slezané vyšvihli na první příčku tabulek Světové zdravotnické organizace, která ve své poslední zprávě za rok 2011 sleduje jak spotřebu, tak i počty pacientů se závislostí na alkoholu podle věku uživatelů. Vinen tím vším není pochopitelně jediný ministr (kromě Babiše propagoval snížení téže daně před časem také lidovecký ministr zemědělství Jurečka), ale všechny předchozí pravicové i levicové vlády, které ponechaly spotřební daň na alkohol zděděnou po komunistických vládách na nebezpečně nízké úrovni.

Že se český ministr financí pokouší získat popularitu proklamacemi o možném snížení ceny piva, není jen populistické. Za současného stavu konzumace alkoholu v Čechách a na Moravě se jedná o trestuhodný hazard se zdravím jednotlivců i celého národa. Tak jako kdysi komunisté si chce předseda hnutí ANO zajistit lacinou podporu k uskutečňování svých mocenských cílů, mezi něž zřejmě patří i dosažení politické kontroly nad veřejnoprávní televizí a rozhlasem ve spolupráci s prezidentem. To se jim může podařit, zatímco se bude národ věnovat pití piva, vína či slivovice, protože občané pod častým vlivem etanolu rezignují na své občanství, na občanské a vlastně i jakékoliv skutečně osobní postoje.

Pokud nám jde o udržení demokracie v této zemi, pokud chceme zabránit politickému obratu směrem k autoritářskému režimu (jako to hrozí v Polsku a Maďarsku, kde vlády usilují o převzetí kontroly nad médii již delší dobu), musíme nezbytně napravit chyby z minulých let. Je nutné nejen zabránit zestátnění veřejnoprávních médií, ale také požadovat nepopulární zvyšování spotřební daně na všechny druhy alkoholických nápojů s cílem radikálně snížit jejich spotřebu především u mladých lidí. Po desítky let alkoholem decimovaný národ je třeba začít skutečně vzdělávat, dokončit reformy, které povedou k obnovení sebevědomí národa a jeho vědomí evropské identity. Toho lze docílit jen investicemi do školství, zvýšením platů učitelů a vysokoškolských pedagogů (financovaným například ze zvýšené spotřební daně na alkohol) a reformou celé vzdělávací soustavy. Dalším krokem by jistě měl být zákaz reklamy na všechny druhy alkoholu nejen ve veřejnoprávních médiích, protože reklama korupci alkoholem legitimizuje, když ji prezentuje jako běžnou spotřebu.

Je zkrátka třeba vzít naprosto vážně slova o tom, že alkohol je ze společenského hlediska nejnebezpečnější drogou vůbec, a nedovolit pokračování desítky let trvající korupce obyvatel Česka podle pravidla mocných: „Snáze se vládne v zemi, v níž je dostatek levného alkoholu!“

(celý text na www.psychosomatika.net)