Soudce na lavici obžalovaných

2. 6. 2014

Nadační fond proti korupci dostává často od občanů podněty na špatně fungující justici. Srdceryvné příběhy popisující nesmyslné protahování soudních projednávání střídají žádosti o přezkum soudních výroků, nebo se jedná jen o postesky na téma slepé spravedlnosti.

Minulý týden jsme mohli v médiích zaregistrovat informaci o rozsudku okresního soudu v Jičíně ve věci korupčního jednání litoměřických soudců.

Mezi nimi byl zatím nepravomocně odsouzen bývalý soudce Josef Knotek k pěti a půl roku nepodmíněně za korupci. Konkrétně jej obžaloba vinila, že za úplatu ovlivnil průběh či výsledek několika kauz.

Jednoduchá zpráva z černé kroniky v sobě ukrývá více, než se na první pohled zdá.

Soudce je již od dob starého Říma vnímán jako osoba velmi vážená a ctihodná. To on sám svým chování spoluvytváří normy chování ve společnosti a tudíž je pochopitelné, že se nikdo nepozastaví nad prosbami či příkazy soudce. Je na svědomí každého soudce, zda tuto slabost svého okolí využije ku prospěchu věci, tedy naplnění spravedlnosti, či pro osobní zájmy.

Soudce je z logiky věci velmi dobře informován o možnostech orgánů činných v trestním řízení a tudíž případné dokazování je podstatně ztíženo, neb žalobce má před sebou kvalifikovaného protivníka, který svých znalostí dokáže plně využít.

Další stránka této kauzy se nepochybně týká nejen obžalovaných respektive odsouzených soudců, ale i jejich kolegů, kteří museli rozhodovat o jejich vině a trestu. Jistě není nic potěšujícího vidět na lavici obžalovaných své kolegy, kolegy jedné z nejváženějších profesí.

Je snad vůbec na této kauze něco potěšujícího? Čtenář může být potěšen vědomím, že slepá spravedlnost dokáže zafungovat i v řadách jejích služebníků, soudců. Sice to trvalo, neb soudce Knotek byl již v roce 2007 obžalován z účelových průtahů a přesto mohl po čase soudit dál. Dobrou zprávou jistě je i výsledek komplikovaného policejního vyšetřování, jež se nezalekne ani osob v černých talárech.

Chci věřit, že se jedná o ojedinělý případ, který popisuje selhání jedinců a celé společnosti dává signál o tom, že před právem není privilegovaných osob. Doufám, že se nemýlím.