Martin Soukenka

Člen analytického týmu Nadačního fondu proti korupci.

Žebříčky a srovnání aneb Češi, do toho!

26. 2. 2018
Člověk má rád žebříčky a srovnání. Občas potřebuje vědět, jak daleko má k tomu být šampionem. A jak blízko má k tomu zůstat poraženým. Spoustu žebříčků čehokoli, sestavených odborníky a šamany přes cokoli, je ale třeba brát s rezervou… Známý je příklad žebříčku o míře ohrožení chudobou v zemích Evropy. V roce 2016 byli lidé v ČR nejméně ze všech zemí EU (rozšířených o Norsko a Švýcarsko) ohroženi příjmovou chudobou (v rámci populace se právě u nás ocitlo pod hranicí chudoby procentuálně nejméně lidí). Nejhůře dopadlo Rumunsko a Bulharsko (zde). Média o tom hojně informovala a s pompou informovala o našem prvenství i za rok 2015. Jenže…Ona hranice ohrožení chudobou se liší stát od státu. Člověk má rád žebříčky a srovnání. Občas potřebuje vědět, jak daleko má k tomu být šampionem. A jak blízko má k tomu zůstat poraženým. Spoustu žebříčků čehokoli, sestavených odborníky a šamany přes cokoli, je ale třeba brát s rezervou… Známý je příklad žebříčku o míře ohrožení chudobou v zemích Evropy. V roce 2016 byli lidé v ČR nejméně ze všech zemí EU (rozšířených o Norsko a Švýcarsko) ohroženi příjmovou chudobou (v rámci populace se právě u nás ocitlo pod hranicí chudoby procentuálně nejméně lidí). Nejhůře dopadlo Rumunsko a Bulharsko (zde). Média o tom hojně informovala a s pompou informovala o našem prvenství i za rok 2015. Jenže…Ona hranice ohrožení chudobou se liší stát od státu (detaily zde). Nejste-li daleko pod touto národní hranicí, nejste chudí. V roce 2015 činila hranice chudoby v Lucembursku skoro sedminásobek hranice chudoby v Rumunsku . Většina chudáků v Lucembursku by byla boháči v Rumunsku… Stanovit jednu společnou hranici chudoby pro vzájemné srovnávání hodnostáři EU raději odmítli…

"Bojovníci za svobodu krást“ aneb pravidla silničního provozu

27. 11. 2017
Kdyby nějaký lingvista provedl pečlivou rešerši nejčastěji používaných termínů našich politiků po roce 1989, odhaduji, že by se hodně vysoko umístila slova svoboda a demokracie. A někde nedaleko by bylo slovo ohrožení. Zdá se, že nový vrchol této vlny nastal v poslední době. Nejde tomu uniknout. Zní to jako palba z kulometu. Patrně se stalo něco mimořádného a situace je asi opravdu vážná. Opravdu vážná byla i v letech 1992, 1996, 1998, 2003, 2004, 2006, 2008, 2010, 2013… Tedy při každých sněmovních či prezidentských volbách, kdy intenzita používání zmíněných slov vždy nabývala svých lokálních maxim… Člověk si prý zvykne i na šibenici. Kdysi jsem četl slova německého vojáka, který za války bojoval na východní frontě. Tvrdil, že nejhorší nebyly létající kulky kolem jeho hlavy a všudypřítomná smrt – na to si prý člověk časem zvykl a přestal to vnímat. Na co si ale prý nešlo zvyknout, byla ruská zima… To neustálé a pětadvacet let trvající varování před ohrožením svobody a demokracie z úst politiků a „elit“ lze přirovnat k oněm létajícím kulkám, na které si člověk časem zvykne – a přestane je vnímat. Bohužel. Ale co je dnes v tomto příměru onou ruskou zimou, na kterou si zvyknout nelze? Nevím. Vím ale, že na Fondu se od roku 2011 intenzivně zabýváme i lidmi, které by šlo označit za „bojovníky za svobodu krást“. Svobodou rozumějí bezbřehý klientelismus a „šmeliny“ napravo nalevo. Doprovází je arogance a nadutost. Možná to je ta zima, na kterou si nelze zvyknout.

O nevěře a korupci aneb co je spojuje?

23. 5. 2016
Před vpádem německé armády do SSSR disponoval Stalin nejdetailnějšími informacemi o nadcházejícím útoku včetně přesného data. Nevěřil jim. Mohlo jít o podvrhy. Vojenské rozvědce GRU již dříve přikázal, aby určila znaky, které by svědčily o skutečných přípravách německé armády na útočnou válku proti SSSR. Celá agentura GRU pak po Evropě bedlivě sledovala početní stavy beranů, sbírala umaštěné hadry a papíry, kterými němečtí vojáci čistili svoje zbraně, a posílala do SSSR vzorky pohonných hmot… Zpráva o nevěře mezi Čechy a Češkami z minulého týdne mi připomněla postup GRU. A přivedla mě k otázce: jak lépe odhadnout míru korupce v Česku? Podle jakých spolehlivých znaků? Vojenská rozvědka GRU učinila správné závěry. Při válce se SSSR se nešlo vyhnout ruské zimě. Blesková válka nepadala do úvahy – Rusko není Belgie. Už jen rozlohou. Taky počtem obyvatel nebo stavem komunikací. GRU zjistila, že se stavy beranů v Evropě nemění, tedy se z nich nešijí kožichy pro miliony německých vojáků, oleje na čištění zbraní v mrazu zamrzají a pohonné hmoty se v mrazu rozkládají na nehořlavé složky… Sledována byla řada dalších podobných znaků, ale všechny byly negativní. Dodnes jsou tajné…

O elitách aneb komu lze věřit?

18. 1. 2016
Richard Feynman – hráč na bonga, malíř, bohém a nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1965 v jedné osobě – popisoval příhodu z recepce po udělení Nobelovy ceny, kdy si přisedl ke stolu s dánskou princeznou, která přítomným zklamaně vysvětlila, že se o fyzice mohou těžko bavit, když u stolu o ní nikdo nic neví. Feynman kontroval: „Právě naopak. Můžeme debatovat právě o těch věcech, o kterých nikdo nic neví. Můžeme se bavit o počasí, můžeme se bavit o sociálních problémech, můžeme se bavit o psychologii, můžeme se bavit o mezinárodních financích – ale už ne o převodech zlata, protože těm se tu rozumí. Takže nejlepší námět pro všechny je ten, o němž nikdo nic neví.“ Nato se princezna otočila a začala se bavit s někým jiným…

O nepoměru v trestech aneb kolik „stojí“ člověk

9. 11. 2015
Minulý týden média informovala o trestu 15 a půl roku vězení pro agresivního řidiče za vytlačení vozidla se šesti lidmi do svodidel, při kterém byli zraněni dva lidé. Soud jednání vyhodnotil jako pokus o vraždu. Agresivitu a ohrožování životů jiných je třeba trestat. Rozsudek současně dokresluje nepoměr mezi tresty za násilnou a za korupční trestnou činnost. Ta druhá jakoby nebyla tak nebezpečná a životy druhých ohrožující… Není to zdaleka pravda. Rozsudek soudu si lze představit tak, že za každého pasažéra řidič „vyfasoval“ zhruba dva a půl roku. To už není tak ohromující číslo. Podle trestního zákoníku se tresty za dokonanou vraždu pohybují mezi 10 a 20 lety (lze udělit i výjimečný trest). A pokus trestného činu je trestný podle stejné sazby jako dokonaný trestný čin.

O nenažrané bestii aneb o hodnocení druhých

25. 5. 2015
Ztratit pocit nadřazenosti nad svým okolím je bolestivé. Platí to od profesorů po politiky, od umělců po sportovce, od mužů po ženy. A může být přímo ubíjející, když si je poražený nucen ráno vždy znovu a znovu čerstvě uvědomit převahu vítěze. Řeší se to prací. Nebo alkoholem. Také ale nedovoleným „odstavením“ vítěze. Bohužel i tak, jako v případě J. F. Kennedyho – pozváním do Dallasu… Nedávno vláda – s mediálně známým ministrem financí – schválila dokument, v němž se uvádí: „V rámci postupného navyšování biopaliv jako alternativních paliv z obnovitelných zdrojů energie v dopravě je nutno vycházet z reálného faktu, že 10% cíle v roce 2020 nelze dosáhnout nízkoprocentním přidáváním biopaliv do motorových benzinů a nafty (…), a proto je vhodné v nejbližší době (…)“ a následuje dlouhý výčet opatření – např. širší využití jak čistých biopaliv, tak vysokoprocentních biopalivových směsí především v rezortu zemědělství, v oblasti stavebnictví, těžařství či u dopravních podniků, pro pohon vozů Českých drah apod.

O odvaze aneb hrdinové dnešní doby

9. 2. 2015
Postavit se svému nadřízenému vyžaduje poměrně slušnou odvahu. Kupříkladu mladičký Tomáš Masaryk vzal na ředitele gymnázia pohrabáč! To když se ředitel jal Masaryka udeřit poté, co mu drzý Masaryk vmetl do tváře něco v tom smyslu, že „kdo jedná proti svému přesvědčení, je darebák“. Odvážný zůstal Masaryk po celý život. Armádní generál Rokossovskij se zase v květnu 1944 postavil Stalinovi a jeho dvěma zástupcům, když odmítl provést vojenskou operaci dle jejich nařízení, načež byl z porady vykázán, aby si věc ještě promyslel. Když se Rokossovskij vrátil, trval i nadále na své variantě útoku. Byl vykázán znovu a po návratu opět trval na svém. A Stalin jeho variantu přijal. Rokossovskij byl přitom tzv. vyzdviženec – před válkou si pobyl v cele smrti a nepochybně se tam nechtěl vrátit…

O paradoxech aneb o (ne)vítězství zdravého rozumu

20. 10. 2014
Vladimír Iljič Lenin miloval dělníky a buržoazii nenáviděl. Proto nebydlel v dělnických čtvrtích Manchesteru nebo Liverpoolu, ale v přepychových „buržoazních“ čtvrtích Ženevy. Bolševici v Rusku hlásali společnost bez třídních rozdílů, a proto vytvořili supertřídní stát, na jehož vrcholu se sami usadili…

O ignoranci aneb hlavně se usmívejte!

13. 5. 2014
Každý má právo na svůj názor, nikoli však na svá fakta. Schopnost lidí obé rozlišit obecně klesá. Čtvrtina Američanů neví, že Země obíhá kolem Slunce. 70 procent populačního ročníku v ČR pokračuje ve studiu na vysoké škole. Jak asi takové školy vypadají? Vše je záměr mocných – dav, který nerozezná příčinu od následku, se snáze ovládá. Stačí, aby vše dobře vypadalo – riziko, že někdo upozorní na nesrovnalosti, je malé…

O lidských právech aneb propusťte zločince!

31. 3. 2014
V roce 1992 vyšla u nás kniha českého emigranta a profesora na americké univerzitě Oty Ulče s dobrým marketingovým názvem Příručka pro zájemce o americký svět. Dychtivě jsem mezi ně také patřil. V knize Ulč vedle jiného popisuje právní praktiky v USA té doby. Dovolím si ocitovat několik příkladů – dění u nás lze pak lépe chápat.