Martin Vrba

Redaktor časopisu A2 a mluvčí hnutí Extinction Rebellion.

Banalita korupce

21. 10. 2019
Uvažujeme-li o zlu, ať už v metafyzickém nebo sekulárním smyslu, zpravidla si představíme démonický obrázek některé z historických (nebo současných) postav, které stojí za některými z lidských katastrof dvacátého a jedenadvacátého století. Ikonickým ztělesněním takového démonického zla je onen ztroskotavší rakouský malíř, kterého první světová válka z pozice řadového vojína připravila na rozpoutání války druhé. Ulíznutá patka, strnulé rysy, zastřižený knírek a fanatický výraz v očích se rychle staly symbolem démonického zla, vedeného pudem k smrti a destrukci, a to ve jménu sadistické vlády nade všemi a nade vším. Filosofka Hannah Arendtová ale přišla s kontraintuitivní představou, že kromě tohoto démonického zla existuje také zlo, které je naprosto banální. Nemá žádný metafyzický rozměr, ani nevyvěrá z jakési výjimečné vyšinutosti, ale je vpletené do textury světa, kterému se nevzpěčuje, ale jen tiše a zodpovědně dělá svoji práci. Pro Arendtovou se ztělesněním takového zla stal Adolf Eichmann – pilný byrokrat Třetí říše, který zařídil smrt miliónů Židů v plynových komorách. Byl antitezí svého vůdce – bez jakékoliv jiskry, natožpak fanatického zápalu, ba patrně i bez nenávisti k těm, kdož byli prohlašováni za jeho rasové nepřátele.