S transparentností si politici stále neví příliš rady

12. 10. 2015

Riziko střetu zájmů politiků, o kterém veřejnost zpravidla netuší, je společným jmenovatelem řady případů Centra nezávislé investigace (CNI) z poslední doby. Jde například o kauzy neprůhledných nákupů luxusních bytů pro vysoké politiky nebo zahraniční výlet krajských představitelů na účet privátního byznysu. Jejich aktéři na jednoduché dotazy naší redakce často reagovali neochotně, mlčením či zjevnou výmluvou. Není to nic překvapivého, ale nakonec se musíte ptát sami sebe: Proč jsou vlastně základní principy transparentnosti stále pro tolik politiků problém? Není tu naopak pozitivní potenciál, který by mohli efektivně využít ve svůj prospěch?

Připomeňme si krátce, o co ve zmiňovaných případech šlo. Jde o tři příběhy, které sehrály různé osoby v různých časech, zato s velmi podobným důsledkem.

Současný ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD), si při odchodu z ministerského postu ve vládě Jiřího Paroubka koupil nový byt o rozloze 121,5 m2. Prodávajícím byla neprůhledná offshorová společnost. Nelze tak zjistit, od koho nákladnou nemovitost vysoký politik skutečně pořídil, zda peníze opravdu zaplatil, či zda dodnes nemůže být někomu za tento obchod zavázán. Stopy majitelů se jednoduše ztrácí na Britských panenských ostrovech a u panamské firmy Mossack Fonseca, jejíchž služeb ráda využívala pochybná klientela typu zimbabwského diktátora Roberta Mugabeho. Mládek si byt si koupil jen krátce poté, co musel v médiích vysvětlovat svůj nájem v bytě vlivného advokáta Miroslava Jansty. Stěhovat se přitom nechtěl, odkazoval na nájemní smlouvu podepsanou na 20 let dopředu. Za tři měsíce bylo ale všechno jinak.

Také další známý politik spojil své bydlení se jménem vlivného advokáta pohybujícího se na rozhraní světa politiky a byznysu. Bývalý premiér Mirek Topolánek (dříve ODS) nakoupil byt o rozloze 433 m2 od kontroverzního advokáta Jana Šťovíčka. Ten má se spolu se svým bratrem Petrem, bývalým šéfem Státního pozemkového úřadu (SPÚ), vazby na osoby ze zákulisí offshore společností, které pod cenou získaly lukrativní pražské parcely předtím nestandardně restituované ze správy SPÚ. Advokát Šťovíček při pořízení bytu založil zvláštní společnost, byt se stal jejím jediným majetkem. Expremiér byl nejprve nájemníkem, posléze koupil celou firmu. Kolik zaplatil vlivnému advokátovi, se nedozvíme, způsob prodeje umožnil skrýt hodnotu transakce před katastrem nemovitostí. Bez odpovědi zstala také otázka, proč kontroverzní advokát udělal výjimku a takto angažoval v realitní transakci s jedním bytem. Jaké vazby a vztahy jej pojí se stále aktivním expremiérem?

Naproti tomu v kauze zahraničního výletu libereckých krajských politiků z konce letošního léta mnoho prostoru pro otazníky nezůstává. Někteří z nich přiznali, že cestu na zápas Ajax Amsterdam – FK Baumit Jablonec i ubytování v Amesterdamu zaplatil klub vlastněný kontroverzním fotbalovým funkcionářem Miroslavem Peltou. Týmž Peltou, který v té době na kraji aktivně lobboval, aby se zvýšil tok peněz do místního sportu. Ani zde se nedočkáme překvapení. Náměstkyně hejtmana Lenka Kadlecová (ČSSD) odmítala - až do chvíle, kdy byla konfrontována s fotografiemi z letiště - potvrdit, že vůbec někde byla. Velký podporovatel dotací pro sport náměstek Marek Pieter (SLK) cestu na Peltův účet přiznal, pak si to během hodiny stačil rozmyslet a redaktorku CNI se jal ujišťovat, že své předchozí vyjádření poskytl v žertu, protože myslel, že otázky poslali jeho kamarádi.

Obdobné reakce přišly od politiků i v obou přechozích případech. Expremiér Topolánek - coby sice vlivná, leč soukromá osoba - ochotně využil svého práva odmítnout komentář, zatímco ministr Mládek si veřejně stěžoval na "spekulaci" CNI a vysvětloval, že tajné služby, které by mu offshorové vlastníky rozklíčovaly, zatím neřídí. K poznání, že veškeré obchodní transakce a potenciální závazky (nejen) nejvyšších politiků by se ze samého principu neměly dělat s netransparentními společnostmi, již ministr ve svých úvahách nedošel. Jak může něco takového překvapit starého politického harcovníka? Jak mohou politici po již tolika "průšvihových" výletech na účet soukromých podnikatelů stále považovat za atraktivní nové cestování za hranice všedních dnů a přitom být znovu a zase překvapení z toho, že to budí minimálně podezření ze střetu zájmů?

Kromě případů, kdy politik má své zjevné důvody "nechlubit se", se potkáváme často s případy, kdy mají problémy s transparentností i ti, kteří nic skrývat nemusí. Jistě, nejde mnohdy o nic příjemného otevírat veřejnosti i poměrně osobní údaje anebo se jen řídit určitými principy transparentnosti. To je ale pochopitelná daň veřejné funkci. Nemusí jít ale jen o nevýhodu, řada politiků v dnešní době svou kariéru postavila právě na otevřeném přístupu, který jim společnost uvěřila. Tím snadněji, o co víc upadá význam politických programů a tezí. Konec konců, zkuste se zeptat v tradičním českém politickém fóru (hospodě), podle čeho se dnes volí? Pravděpodobně se velmi rychle potkáte s neméně tradiční odpovědí: „Je to jedno, všichni jsou stejný. Tenhle alespoň nekrade.“