Hrozí nám rakety, sbírejme usně na štíty

4. 2. 2019

Každá doba má své problémy, které se dají řešit adekvátními nástroji. Pokud jde o zbraně, armády vyzbrojovaly své vojáky příslušnými obrannými prostředky. Dříve se na kostěné, případně dřevěné zbraně hodily štíty z hovězích kůží. Za středověku se rytíři odívali do důkladného kovového oděvu, aby vzdorovali šipkám z kuší. Nyní přichází doba kybernetických hybridních nástrah či řízených raket. Situaci, kdy proti elektronicky naváděným střelám s vlastním mozkem chystáme zmíněné štíty z hovězích usní, lze přirovnat k chystanému Akčnímu plánu boje s korupcí na rok 2019.
Stejně jako u zbraní a obranných nástrojů v historii lidstva existují, i v boji proti hydře jménem korupce, protizbraně. Jenže to bychom si museli problémy přiznat a nebát se je pojmenovat. Jen tak lze najít adekvátní prostředky k boji proti nim. Musíme ovšem podotknout, že k úspěšnému výsledku boje proti této hydře musí patřit to, že protikorupčním vojevůdcem, který vybírá zbraně, nesmí být právě hydra sama.
Pro 90. léta s divokou privatizací, restitučním procesem a dalšími jevy byla charakteristická korupce při zcizování státního majetku, jež organizovali veksláčtí pohrobci. Tito všehoschopní pánové, o nichž Jaroslav Kmenta popsal několik knížek, uměli zmáknout prakticky všechny – od báby na okresním úřadě až po Prófu, Téčko či Mlhu.
Období Topolánkovy vlády, v budoucích učebnicích korupce známé jako období kmotrokracie, je charakteristické rozmachem papodnikatelů. Ti pásli politické prostituty, kteří zařizovali kšefty pro své kmotrovské pasáky. Pasáci svým politickým podřízeným zajišťovali peníze na jejich veřejnou kariéru. V období posledních premiérů došlo k povšechnému útlumu kmotrovské moci a nárůstu oligarchické správy několika miliardářských osobností. Ty jsou si již samy sobě kmotry a s vlastními médii si mohou dělat vlastní kšefty, samy z nich živit vlastní politické subjekty, ale i si za pomoci vlastní mediální moci kauzy tutlat nebo odvádět pozornost jinam.
Co nás tedy v současné době ohrožuje, kromě uvedené koncentrace moci do rukou jedné oligarchické saně?  Celý stát jede na pár IT firem, které nebyly nikdy transparentně vysoutěženy. Stát se bez nich neobejde a jejich eliminace je díky blízkým vztahům s politiky prakticky nemožná. Dalším projevem zla jsou všudypřítomné dotace. A to nejen od Evropské unie, navíc okované legislativou. Pokud by se ta změnila, bude mít ještě stát na krku soudní spory s „legitimním“ očekáváním těch, kteří pro sebe dotační výhody do legislativy protlačili. Za Sobotkovy vlády existoval Bruselem požadovaný pokus o nezávislou státní správu s autonomním myšlením, jež nebude podléhat aktuálním přáním vládnoucí garnitury a bude budovat dlouhodobé koncepční strategie. Tato nezávislá státní správa však vzala za své s pravidelnými systemizacemi, které kosí zkušené odborníky ve státní správě jako mor Francouze za stoleté války.
Nuže a nyní otevřemež Akční plán boje s korupcí na rok 2019. Jak tento zásadní dokument naplánoval boj s uvedenými nástrahami, svírajícími českou společnost, demokracii a ekonomiku?
1. Nezávislost státní služby mají spasit nekonečné analýzy a metodiky pana Postráneckého, který veškerou genocidu odborníků ve státních službách schválil. Ale nebojte se, naštěstí také bude pokračovat činnost komise k protikorupčnímu vzdělávání státních zaměstnanců. Takže státní zaměstnanci, co nešli z kola ven, budou podléhat Chocholouškovým přednáškám, že se každý může z úplatků zbláznit. Naštěstí tyto fráze už nebude nutné poslouchat. Bude možné se nechat proškolit pomocí e-learningu v novém modulu systému té nikdy nevysoutěžené IT společnosti, aby se ta stala ještě nepostradatelnější.
2. Dotační problematiku plán odbyl několika nicneříkajícími slovy.
3. Nevysoutěžených IT systémů se máme prý zbavit tak, že nebudeme tolik používat jednacího řízení bez uveřejnění a dalších nástrojů zadávání zakázek z ruky. To lze dnes činit podle zákona jen z nevyhnutelných důvodů. Jenže jednotlivá ministerstva to dělají pořád, dostávají za to flastry od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a pak to udělají stejně znova.
4. O podpoře nezávislosti médií na politicích není v materiálu ani slovo. Ono by to od současného předsedy vlády vypadalo dost uměle.
5. Pro silné žaludky je pasáž akčního plánu o zákonu na ochranu oznamovatelů trestných činů, jako je korupční jednání. Sice se tvrdí, že je připravováno řešení, které je souladné s připravovanou evropskou směrnicí a které tzv. whistleblowery ochrání. Návrh, který NFPK dlouhodobě kritizuje, souladný s evropskými normami rozhodně není. Naopak se budou podněty oznamovatelů přefiltrovávat na ministerstvu spravedlnosti, aby se vládnoucí garnitura mohla na dané oznámení dobře připravit a „chráněného oznamovatele“ zavčasu pomocí vlastních médií dehonestovat a při nejbližší příležitosti systemizací vyhodit.
Takto lze pokračovat dále. Plán neřeší vůbec nic, čtenáře zásobuje frázemi, poučkami, případně nesouvisejícími vyprávěnkami. Jak je to možné? Buď už stávající úředníci, kteří plán vytvořili, nepochopili, proti čemu bojují, a tak buší do kožených štítů před raketami, nebo  saň zcela záměrně útočí na marginální obludky, aby tak odlákala pozornost od saně samotné.