Prach na zem kles, je po boji

5. 5. 2014

V úterý 29. dubna 2014 Městský soud v Praze definitivně zprostil Karla Randáka obžaloby, dle které se měl podílet na zveřejnění výplatních pásek Jany Nagyové (dnes Nečasové). Ústní odůvodnění rozhodnutí senátu JUDr. Jaroslava Pytlouna bylo – jak je možné si poslechnout na zvukovém záznamu – zevrubné, pečlivé a logické. Odvolací soud došel – stejně jako předtím soud prvního stupně – k závěru, že zveřejnění informací o platu vysoké státní úřednice nemohlo být trestným činem; nadto konstatoval, že na úniku pásek nebyl ani prokázán jakýkoliv podíl Karla Randáka. Výsledek je to jistě pozitivní. Ale pojďme se podívat podrobněji na to, jaká pochybení a excesy mu přecházely (a protože jich bylo mnoho, bude i dnešní glosa o něco delší).

Již samotné zahájení trestního řízení bylo neobvyklé. Nechť zkusí čtenáři podat trestní oznámení na to, že někdo zveřejnil údaje o jejich mzdě. Policie takové oznámení standardně odloží, nebo postoupí Úřadu pro ochranu osobních údajů, v horším případě na něj nebude reagovat vůbec. V předmětné věci nikoliv. Případu se ujal pražský Odbor hospodářské kriminality, 3. oddělení, útvar vedený mjr. Pavlem Klučkou (shodou náhod toto oddělení stíhá i Vladimíra Sittu, oznamovatele kauzy jízdenek v DPP). Oddělení získalo podivný záznam o vyjádření „osoby, která poskytuje informace PČR a která je dobře obeznámena s činností osoby Karel Randák a jeho blízkých spolupracovníků“ a zahájilo stíhání.

Dle obsahu spisu byla spoluobviněná nucena k výpovědi bez účasti advokáta, o jehož právní pomoc žádala a byl na ni činěn nátlak. Obviněným byly odebrány otisky a DNA (i když samozřejmě žádný důkazní materiál, se kterým by otisky bylo možné srovnat, neexistoval), bylo plánováno použití detektoru lži, policejní orgán se snažil provést prohlídku zavazadel obhájců apod. Obviněným nebylo po dlouhou dobu vůbec umožněno nahlédnout do spisu, v mezidobí však zástupce poškozené do spisu bezproblémově a opakovaně nahlížel.

Stejnou pozornost si zasluhuje i postup státního zastupitelství. To nedokázalo výše uvedený postup policie i přes stížnosti nijak korigovat. Navíc v situaci, kdy zveřejnění údaje o platu vysoké státní úřednice vůbec nemůže být trestným činem, a kdy nadto po prvních výsleších bylo zřejmé, že neexistuje jediný důkaz proti Karlu Randákovi ani druhé spoluobviněné, podal státní zástupce JUDr. Jiří Valsamis obžalobu. Zvláštní byl i důkazní návrh státního zástupce, kdy spolu se spisem předložil soudu též fotografie, o kterých však není zřejmé, kdo a za jakých okolností je pořídil a jak se do spisu vlastně dostaly. A i když zprošťující rozsudek soudu prvního stupně byl důkladný a přesvědčivý, zastupitelství ihned podalo odvolání.

Soudy obou stupňů naštěstí rozhodovaly objektivně. Avšak pro obhájce je v takové situaci velmi obtížné přesvědčovat své klienty o tom, že policie je i v takovýchto případech nestranná a zjišťuje se stejným úsilím všechny skutečnosti svědčící v neprospěch i ve prospěch obviněného.