Petr Soukenka

Analytik a ředitel Nadačního fondu proti korupci.

Skončí NEN stejně jako projekt IZIP?

25. 4. 2016
Tento týden publikoval Nejvyšší kontrolní úřad zprávu, že tzv. Národní elektronický nástroj (NEN) za téměř čtvrt miliardy korun, který měl zprůhlednit zadávání veřejných zakázek a uspořit až 50 miliard korun ročně, plánované úspory nepřinesl a kýžené zprůhlednění se také nekoná. Zadavatelé tento nástroj využívají minimálně, protože jeho použití není ze strany veřejných zadavatelů povinné. Za první dva měsíce ostrého provozu na něm bylo zveřejněno jen sedm (!) veřejných zakázek, potom sice počet registrovaných zadavatelů vzrostl, ale řada z nich NEN využívá jen ke zveřejňování informací. Navíc projekt doprovázela celá řada podivných okolností, např. zpoždění celého projektu nebo nerespektování zákona o veřejných zakázkách. Při čtení kontrolní zprávy NKÚ by člověk mohl nabýt dojmu, že se s podobným projektem již setkal. Ano, podobnost s projektem IZIP je zcela zjevná. Neexistence povinného používání, problematická realizace projektu, mimořádně vysoké náklady, nulová nebo velmi nízká efektivita. Je pro mne těžko uvěřitelné, že po zkušenostech s projektem IZIP, se může podobná situace opakovat. Nevím, zda se jedná o neschopnost státní správy řídit ICT projekty nebo zda se jedná o záměr, ale v kontextu historických zkušeností bych se spíše přikláněl k variantě b). Jistou nadějí do budoucna je fakt, že MMR hodlá do roku 2017 zrušit stávající elektronická tržiště a nahradit je právě NENem.

Blýská se na lepší časy?

22. 2. 2016
David Rath, Marek Dalík, Ivo Rittig, Roman Janoušek, Vladimír Dbalý, Ondřej Havlín, Roman Pekárek nebo Alexandr Novák - to je pouze pár jmen, která jsou spojena s dobou minulou a často byla zmiňována ve velmi negativních souvislostech. Někteří ze jmenovaných mají trest již za sebou, jiní si vyslechli nepravomocné nepodmíněné tresty a pár z nich na verdikt soudu čeká. Zdálo by se, že se blýská na lepší časy a není to pouze zdání. Skutečně se situace změnila. Jsem přesvědčen o tom, že potenciální pachatelé se více bojí a musí hledat stále více a více sofistikovanější formy a metody, jak ze státního něco ukrást. Ale pak přijde další případ a člověk si řekne, že David Rath byl úplný břídil ve srovnání s kauzou arbitráže České dráhy vs. Škoda Transportation. České dráhy mají zaplatit přes miliardu korun za to, že Škoda Transportation dodala pozdě objednané lokomotivy. Člověk si musí nutně položit hned několik otázek: je to pozůstalost minulosti, kdy vládl Martin Roman a ve vedení Českých drah lidé jako Petr Žaluda? Nebo to je celé jinak a arbitrážní soud nerozhodoval zcela nestranně? Jsou to legitimní otázky, na které neznáme zatím odpovědi. Pouze víme, že škodovku v tomto sporu zastupoval přítel Bohuslava Sobotky (ČSSD) Radek Pokorný. Není bez zajímavosti, že tentýž muž, resp. jeho právní kancelář zastupuje také Strabag a Eurovii ve sporu o odstranění vad na stavbě dálnice D47, kde je protistrana opět stát, resp. Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD).

Proč je fond skutečně nezávislý

7. 12. 2015
Před měsícem jsem mluvil s kolegou ze Slovenska, který se mne ptal na to, kolik peněz na svůj provoz získáme od státu, tedy z dotací a kolik se nám podaří sehnat od soukromých dárců. Odpověď na tuto otázku je zdánlivě velmi jednoduchá. Od státu nemáme ani korunu a totéž platí o dotacích z fondů EU, případně z jiných fondů. Žijeme výhradně díky soukromým darům. Kolega se Slovenska tomu nevěřil, stejně tak jako tomu nevěří někteří novináři v ČR. Přitom si stačí přečíst naše výroční zprávy. Tento „luxus“ si můžeme dovolit pouze díky mimořádné přízni soukromých dárců a to jak těch, kteří přispívají miliony korun, tak těch, kteří posílají stokorunu měsíčně. Fakt, že nejsme nikomu zavázáni, že nejsme prakticky jednou z mnoha organizací státu, je pro mě osobně mimořádně významnou přidanou hodnotou. Také ovšem závazkem.

Oznamovatel nebo „práskač“? Ve světě mají jasno

26. 10. 2015
Minulý týden v Praze proběhla dvoudenní mezinárodní konference věnovaná korupci, ochraně oznamovatelů, praní špinavých peněz a zabavování nelegálně nabytého majetku. Této konferenci předcházela v záři zajímavá konference, která byla věnována výhradně problematice whistleblowingu. Nemá smysl popisovat obsah obou konferencí, ale chtěl bych se zmínit o několika zajímavých informacích ze zahraničí. V USA a Velké Britanií byli oznamovatelé mnoho let vnímáni jako lidé z jiného světa. Situace se začala radikálně měnit v okamžiku, kdy se začaly objevovat případy oznamovatelů např. z oblasti farmacie nebo zbrojního výzkumu. Oznamovatel poukázal na to, že určitý široce používaný lék má nežádoucí vedlejší účinky, přičemž farmaceutická firma o těchto účincích věděla, ale tajila je. Lék byl zakázán, což pro farmaceutickou firmu znamenalo miliardové ztráty. Další oznamovatel poukázal na nereálnost určitého zbrojního výzkumu, přičemž většina vědců přesvědčovala vládu, že jsou potřeba další a další miliardy dolarů. Lidé postupně pochopili, že oznamovatelé nejsou „práskači“, ale hrdinové, kteří vystoupili z řady i za cenu toho, že jejich život pravděpodobně dozná značných změn k horšímu. V praxi tak jedinec dokázal zachránit desítky životů nebo miliardy dolarů, případně obojí. Většina populace pochopila, že když sama nemá odvahu se nechovat stádně, tak by alespoň neměla ignorovat odvahu 1-2 % lidí, kteří se stádně chovat nikdy nebudou.

Když novinář lže, jako když tiskne!

29. 7. 2015
V pondělí uveřejnil časopis Týden na základě rozhodnutí soudu omluvu za nepravdivé informace, které uvedl o Vl. Sittovi ml. autor článku Marek Přibil. Ve filmech z mafiánského prostředí se vždy alespoň jednou objeví věta „každý má svou cenu“ nebo „udělej mu nabídku, která se nedá odmítnout“. Jak jinak nahlížet na článek bývalého novináře časopisu Týden Marka Přibila ze dne 15. září 2014 s názvem „Rittigův sok na policejním mejdanu“. Podstata článku pana Přibila by se dala shrnout do několika vět: 1) V roce 2008 se konal „v tajném objektu“ „divoký mejdan“ ÚOOZ. 2) „Mejdanu“ se zúčastnil nestandardně „civil“ Vl. Sitta ml., který o rok později upozornil na nekalé praktiky Ivo Rittiga. 3) Vl. Sitta ml. se dokonce na „mejdanu“ drží kolem ramen s neznámým policistou a za nimi stojí šéf pražské policie Petr Želásko (doloženo fotografii). 4) Vl. Sitta pózuje na „mejdanu“ se služebním policejním průkazem (doloženo fotografií).

Martine Dvořáku, zaplať

15. 6. 2015
Zhruba před měsícem se mi dostal do rukou dokument, jehož obsahem byl přepis odposlechu z hotelu Ventana z roku 2012 a 2013. Hlavími aktéry jsou Ivo Rittig a jeho právník David Michal. Mimo jiné spolu řeší náklady, které museli vynaložit na ochranu svého „podnikání“ poté, co Nadační fond proti korupci zveřejnil kauzu „jízdenky“ a kauzu „Nemocnice na Homolce“. Bezpečnostní opatření proti Karlu Janečkovi a Karlu Randákovi je přišly na pět milionů korun: „…a bůra, který jsme dali, který jsme dali na (Janečka)…“. Dlužno dodat, že pánové si svoje zájmy „hlídali““ systematicky. Naznačuje to i vyjádření Davida Michala: „…Já určitě ví o tom, že jsem vod tebe načerpal jakoby z velkej peněz teďka jakoby dvojku, kterou jsi dal Grygárkovi na hlídání našich věcí na (Faučku)…“.

Soukromé bezpečnostní agentury ukončují svoje podnikání

1. 6. 2015
Páteční rozsudek Heleny Králové v kauze zneužití Vojenského zpravodajství Janou Nečasovou (dříve Nagyovou) bude mít zajímavé dopady na byznys soukromých bezpečnostních agentur. Nevidím žádný důvod, proč bych měl platit za služby soukromé bezpečnostní agentury, když si mohu vybrat jednu ze tří státních zpravodajských služeb. Úhrada půjde z eráru a já ušetřím. Jediný problém bude s referencemi, neboť když jsem se díval na internetovské stránky jednotlivých zpravodajských služeb, tak tam zatím kolonku „reference“ nemají, ostatně kolonka „naše služby“ tam zatím také není.

Rath a jeho nemoci

18. 5. 2015
Před mnoha lety jsem byl odveden do tehdy ještě socialistické a poloprofesionální armády. Kamarádi mi říkali, že jsem hlupák, neboť jsem se mohl velmi snadno službě vlasti vyhnout. Stačilo zvolit vhodnou nemoc. Kamarádi mi nabídli celou škálu strašných chorob, které by jistě znamenaly modrou knížku. Namátkou si vzpomínám na některé z nich: chronická bolest zad, chronická bolest hlavy, nepravidelné a neočekávané výpadky paměti, hučení v uších, nepravidelné ztráty vědomí, pomočování… Tyto choroby se mi opět vybavily v souvislosti s úrazem/neúrazem exhejtmana Davida Ratha. Čekal bych, že coby lékař přijde s nějakou uvěřitelnou nemocí, která by byla hodna jeho „velikosti“. Téměř jistě jsem očekával doposud nějakou neprobádanou formu karcinomu, také hluboké deprese nejsou špatné (ty bych dokonce pochopil), ale pád z kola, který nikdo neviděl, bez jediné oděrky a pohmožděniny, mi přijde jako mimořádně nevěrohodný příběh. To už mohl doma spadnout ze štaflí a nemusel kvůli tomu, jezdit na kole. Chování Davida Ratha je nedůstojné, zbabělé a připomíná tragikomickou frašku.

Antilopa losí

27. 4. 2015
Jeden z donátorů našeho fondu mě upozornil na to, že bychom se měli místo korupce zaměřit na neefektivitu a nehospodárnost výkonu státní správy, konkrétně ve zdravotnictví, vědě a výzkumu a ICT projektech. Nejde prvoplánově o rozkrádání a tunely. Jde o realizaci projektů zcela zbytečných, které mnohdy slouží pouze k tomu, aby uspokojily ambice jednotlivce nebo aby jednotlivec nebo skupina měla tak říkajíc do čeho píchnout. Shodou okolností se mi několik dní po schůze s donátorem dostalo do rukou několik záznamů z informačního systému výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. Když jsem materiály letmo pročetl, tak jsem se domníval, že jde o žert. Nahlédl jsem tedy přímo do zmíněné databáze a nestačil jsem se divit. Projekty byly skutečné a navíc jsem se i zasmál. Bohužel za veřejné peníze.

Jak se do lesa volá... aneb jak si Lesy České republiky objednaly u Rittiga etický kodex

2. 3. 2015
Příběh etického kodexu pro Lesy ČR, který zpracovávala společnost Ivo Rittiga Rittig & Partners s.r.o., se v médiích průběžně objevuje od roku 2012. Dalo by se říci, že příběh známe od začátku do konce. Krátce zrekapitulujme: Lesy ČR si v roce 2011 objednaly u společnosti Rittig & Partners zpracování etického kodexu, a to za částku 1 720 000 Kč bez PDH (s DPH to bylo 2 060 000 Kč). Dokument zpracovaný Rittigovou firmou měl celkem 25 stran, ale fakticky se jednalo o stran 20, jak správně konstatoval JUDr. Tomáš Novosad z Městského soudu v Praze v roce 2013 („…psaný ovšem s velkorysými nadpisy a mezerami, takže počet normostran textu soud odhaduje na max. 20…“). Tedy co strana, to 86 tis. Kč bez DPH. V roce 2012 po medializaci této veřejné zakázky Českou televizí tehdejší mluvčí Lesů ČR prohlásil, že „Cena odpovídala rozsahu provedení průzkumu, jeho vyhodnocení a následného zpracování vlastního kodexu“.