Oznamovatel nebo „práskač“? Ve světě mají jasno

26. 10. 2015

Minulý týden v Praze proběhla dvoudenní mezinárodní konference věnovaná korupci, ochraně oznamovatelů, praní špinavých peněz a zabavování nelegálně nabytého majetku. Této konferenci předcházela v záři zajímavá konference, která byla věnována výhradně problematice whistleblowingu.

Nemá smysl popisovat obsah obou konferencí, ale chtěl bych se zmínit o několika zajímavých informacích ze zahraničí.

V USA a Velké Britanií byli oznamovatelé mnoho let vnímáni jako lidé z jiného světa. Situace se začala radikálně měnit v okamžiku, kdy se začaly objevovat případy oznamovatelů např. z oblasti farmacie nebo zbrojního výzkumu. Oznamovatel poukázal na to, že určitý široce používaný lék má nežádoucí vedlejší účinky, přičemž farmaceutická firma o těchto účincích věděla, ale tajila je. Lék byl zakázán, což pro farmaceutickou firmu znamenalo miliardové ztráty. Další oznamovatel poukázal na nereálnost určitého zbrojního výzkumu, přičemž většina vědců přesvědčovala vládu, že jsou potřeba další a další miliardy dolarů. Lidé postupně pochopili, že oznamovatelé nejsou „práskači“, ale hrdinové, kteří vystoupili z řady i za cenu toho, že jejich život pravděpodobně dozná značných změn k horšímu. V praxi tak jedinec dokázal zachránit desítky životů nebo miliardy dolarů, případně obojí. Většina populace pochopila, že když sama nemá odvahu se nechovat stádně, tak by alespoň neměla ignorovat odvahu 1-2 % lidí, kteří se stádně chovat nikdy nebudou.

V roce 2006 se tak v USA vyjádřilo 79 % voličů, že oznamovatelé by měli být adekvátně chráněni státem, resp. zákony.

V případech, kdy oznamovatelé získají nějaké finanční prostředky, v drtivé většině případů použijí tyto peníze na právní služby nebo na pokrytí nákladů, které jsou spojené s hledáním nového zaměstnání. Výjimku tvoří oznamovatelé, kteří jsou oceněni americkou Komisí pro cenné papíry. Ostatně žádný oznamovatel, který získal finanční odměnu spojenou s udělením Ceny za odvahu naším fondem, nepoužil tyto peníze na dovolenou nebo nákup automobilu jednoduše proto, že všechny peníze padly na právní služby.

Zabavování majetku pocházejícího z trestné činnosti se postupně stává klíčovým prvkem v boji s korupcí a rozkrádáním veřejných financí (platí i pro daňové úniky). Stát by měl mít možnost dosáhnout na nelegálně nabytý majetek nikoliv pouze na základě zahájeného trestního řízení, ale měl by mít možnost majetek zabavovat v rámci jiných instrumentů. V Itálii, která má bohaté zkušenosti s organizovaným zločinem, je majetek „zabavován“ bez ohledu na to, zda pochází nebo nepochází z trestné činnosti – dojde k porovnání identifikovaného majetku s přiznaným příjmem či majetkem. Rozdíl se zabaví. Důkazní břemeno leží na „mafiánovi“. David Rath, Kateřina Pancová, Petr Kott nebo Jaroslav Palas mohou být rádi, že žijí v České republice.

Co říci závěrem? Současná protikorupční legislativní aktivita vlády jde rozhodně správným směrem, resp. nastolený trend lze označit jako mírně kladný. Co se s navrženými zákony stane ve Sněmovně, je však otázka pro křišťálovou kouli.