Václav Dejčmar

Podnikatel a filantrop.

O korupci trochu jinak

29. 1. 2018
Před několika lety jsem natočil film I am fishead, který se zabýval úlohou psychopatů v politice a v byznysu. Slavný psycholog Philip Zimbardo tam říká, že ať chceme nebo ne, většina lidí má vnitřní potenciál ke konání dobrých i zlých skutků a obvykle je to systém, ve kterém žijeme, který rozhodne, jaká strana se v nás probudí a vyplave na povrch. Systém korumpuje. Ve Srebrenici znásilňovali slušní lidé, kteří před válkou žili příkladnými životy. V koncentračních táborech pracovali vesměs slušní lidé a v Abú Ghraib brutálně mučili a zneužívali vězně dobře vychovaní američtí chlapci. Zimbardo svá tvrzení prakticky demonstroval na známém Stanfordském experimentu, kde vybrané dobrovolníky z řad svých studentů náhodně rozdělil na vězněné a věznitele. Sám sebe pasoval na ředitele pokusné věznice a pak několik dnů pozoroval, jak se vzorní studenti v rolích dozorců měnili v monstra, která s radostí začala trýznit své spolužáky. Ze včerejších kamarádů se rychle staly jejich oběti. Problémem bylo, že oba tábory velmi rychle zapomněly, že se jedná o pouhou hru. Systém, ve které se ocitly, jim přidělil nové role a ty velmi rychle začaly ovládat jejich životy. Jinými slovy, sociální prostředí se svými pravidly a normami, ve kterém se jako lidské bytosti ocitáme, má na většinu z nás větší vliv než vlastní svobodná vůle. Stačí změnit sdílená pravidla hry a co bylo včera nepředstavitelné, pozítří se snadno stane realitou. Nevadí, pokud jsou pravidla jakkoliv nesmyslná a bizarní. Pokud se zopakují stokrát, většina lidí si na nové pořádky rychle zvykne a hráči si pomalu rozdělí nové role. Anebo si spíš role pomalu rozdělí hráče.