O korupci trochu jinak

29. 1. 2018

Před několika lety jsem natočil film I am fishead, který se zabýval úlohou psychopatů v politice a v byznysu. Slavný psycholog Philip Zimbardo tam říká, že ať chceme nebo ne, většina lidí má vnitřní potenciál ke konání dobrých i zlých skutků a obvykle je to systém, ve kterém žijeme, který rozhodne, jaká strana se v nás probudí a vyplave na povrch. Systém korumpuje. Ve Srebrenici znásilňovali slušní lidé, kteří před válkou žili příkladnými životy. V koncentračních táborech pracovali vesměs slušní lidé a v Abú Ghraib brutálně mučili a zneužívali vězně dobře vychovaní američtí chlapci. Zimbardo svá tvrzení prakticky demonstroval na známém Stanfordském experimentu, kde vybrané dobrovolníky z řad svých studentů náhodně rozdělil na vězněné a věznitele. Sám sebe pasoval na ředitele pokusné věznice a pak několik dnů pozoroval, jak se vzorní studenti v rolích dozorců měnili v monstra, která s radostí začala trýznit své spolužáky. Ze včerejších kamarádů se rychle staly jejich oběti. Problémem bylo, že oba tábory velmi rychle zapomněly, že se jedná o pouhou hru. Systém, ve které se ocitly, jim přidělil nové role a ty velmi rychle začaly ovládat jejich životy. Jinými slovy, sociální prostředí se svými pravidly a normami, ve kterém se jako lidské bytosti ocitáme, má na většinu z nás větší vliv než vlastní svobodná vůle. Stačí změnit sdílená pravidla hry a co bylo včera nepředstavitelné, pozítří se snadno stane realitou. Nevadí, pokud jsou pravidla jakkoliv nesmyslná a bizarní. Pokud se zopakují stokrát, většina lidí si na nové pořádky rychle zvykne a hráči si pomalu rozdělí nové role. Anebo si spíš role pomalu rozdělí hráče.

Teď se podívejme, jaká hra se hraje v naší zemi: Ať už se nám to líbí nebo ne, dnešní systém definují média a politici. Nejviditelnější politik, který sídlí v dramatické středověké stavbě nad hlavním městem, tvrdí: "V této zemi existují dva tábory - vypočítavá kavárna a slušní lidé z vesnice. Kavárna se povyšuje nad vesnici. Já jediný tuto hnusnou věc milí lidé z vesnic nedělám. Jsem jako vy a chci, abyste se nenechali manipulovat, abyste se nenechali nikým ovládat a na vše si dělali svůj vlastní názor, protože váš názor je stejně dobrý jako názor lidí z kavárny, kteří sice studovali různé školy, ale nakonec vás jen využívají a opravdovému životu rozumí méně než vy - normální občané." Na začátku se takovému dělení všichni smějí, zní to jako třídní boj z obstarožního Karla Marxe, ale mocný demiurg opakuje svou propagandu a každá zmínka o ní - i taková, která se ji snaží vyvracet - nový systém posiluje. Dnes už nezbyl nikdo, kdo by se této hře smál, protože většina národa začala hrát podle nových pravidel a přijala své role. Respekt ke vzdělání, zásluhám a moudrosti je pryč, protože každý názor je přece stejně dobrý. Stud je pryč, protože proč se bát projevit jakékoliv pocity, když je mám? Hodnoty jsou pryč, protože co to je? Ani fakta samozřejmě nemají žádnou váhu, protože pravda je přece relativní. Každý máme tu svoji. Problém prezidenta Zemana není v tom, že byl špatný politik, ale v tom, že je příliš schopný politik a hráč. Avšak jeho hra rozkládá duši malého národa podobně jako Zimbardův experiment. Neexistuje žádný problém se Zemanovými voliči, to si jen někteří lidé už zvykli na nový systém, přijali v něm své role a ty se ujaly vlády nad jejich chováním. Systém je rozjetý, naplno korumpuje a druhé vítězství současného prezidenta zajeté pořádky a role bohužel ještě více upevní. Co se děje dnes je přitom pravděpodobně pouhý začátek. Příběh může mít pokračování, které nikdo neumí dohlédnout. I média už se nové realitě přizpůsobila. Copak si například někdo dokázal představit, že místo prezidentské debaty budeme poslouchat bučení davu? Nebo že by mohl v televizi existovat pořad s přihlouplým, koktavým a neurotickým moderátorem, kam se jeden den přijde zpovídat prezident a druhý den premiér? Spoustu věcí bychom si před 10 lety nedokázali představit, ale dnes v nich žijeme.

Jediná možnost, jak z těchto her ven, je systém ukončit a přepsat pravidla. Když byl Zimbardo v polovině svého experimentu, přišla k němu jeho tehdejší přítelkyně a zeptala se, zda si uvědomuje, co vlastně dělá. "Dělám výzkum! Vše se děje v zájmu vědy," zněla rozčilená odpověď.

Zimbardo mi kdysi emotivně líčil, že tenkrát jako mocný ředitel věznice opravdu nebyl rád, když se mu někdo zvenku rozhodl dávat rady. "Myslím, že těm dětem způsobuješ peklo na zemi a jsi vnitřně zcela zaslepený, když to nevidíš. Ty celou věc organizuješ a pouze ty jsi proto vinen tím, jaké odporné věci se zde právě teď dějí. Jak bez emocí dovolíš, aby šli bývalí přátelé proti sobě, jak necháváš jedny trpět a druhé páchat zlo. Pokud experiment hned teď nezastavíš, hned teď se smiř s faktem, že už nemáš přítelkyni. Protože se zrůdou, která takové věci nevidí, nechci být." Zimbardo si uvědomil, že slyší pravdu. Experiment předčasně zastavil a moudrou dívku si vzal :-). "Nicméně bez ní bych v experimentu určitě pokračoval, tím si buď jist," popisoval mi. "Byl jsem ředitel věznice, dozorci ke mně vzhlíželi, vězni se mě báli, nic špatného jsem přece nedělal. Jen jsem plnil svou roli. Vůbec mi nedocházelo, co se děje."

No a protože paní Zemanová svému muži pravděpodobně žádnou reflexi neposkytne a o víkendu to neudělala ani většina voličů, zbývá jen doufat, že se v naší společnosti najde dostatek lidí, kteří se současným systémem zkorumpovat nenechají. Kteří nepřijmou vnucené role ani pravidla a jednou se z nich vyprofilují noví charismatičtí leadeři, kteří místo programu proti přijdou s vlastní moderní a srozumitelnou vizí budoucnosti pro celou zemi. Jak řekl Richard Buckminster Fuller, úspěšný americký architekt, matematik, vynálezce a spisovatel: "Nikdy nemůžete změnit věci tak, že bojujete s existující realitou. Abyste něco změnili, vytvořte nový model, který učiní ten současný zastaralým."