Glosy

Za text glosy cele odpovídá autor, nikoli Nadační fond proti korupci. Uvedené názory nemusí vyjadřovat stanovisko Nadačního fondu proti korupci.



Korupce absolutní moci

15. 1. 2020 , Jan Rozek
Poslední kroky českých biskupů, kteří zřejmě odsouhlasili podávání trestních oznámení na oběti sexuálního zneužívání, zvedly zájem široké veřejnosti o toto téma, ale také vlnu solidarity. Snad právě toho se představitelé církve zalekli a neváhali přeformulovat způsob podání trestních oznámení “na neznámé pachatele”. Výsledek je ale stejný, ublíží obětem. Myslíme si, že zmíněný necitlivý přístup k obětem nemá za cíl odhalení pachatelů. Domníváme se, že církev o některých pachatelích ví a kauzy stejně neřeší. Nynější postup považujeme za taktiku ke znevěrohodnění a zastrašování obětí, potažmo za sekundární viktimizaci… Tento boj má jediný cíl - aby oběti nepožadovaly po církvi úhradu terapií ani jiné finanční kompenzace. Zdá se, že Česká biskupská konference nerozhodla o vynuceném posílání obětí na policii jen tak bez zkušeností. V Brně se udál případ, kdy kněz pomáhající oběti nahlásil případ zneužívání na biskupství. Oběť souhlasila, ale s podmínkou, že nebude dočasně vyzrazena její totožnost, dokud neprojde terapií, kterou jsme jí chtěli z vašich darů poskytnout a nebude schopna výslechu. Kněz tedy na biskupství případ nahlásil a několikrát uvedl, že oběť není zatím připravena jít vypovídat na policii. Jak to dopadlo? Kněz byl přinucen na policii totožnost oběti vyzradit, ona žena musela k policejnímu výslechu, situaci neunesla a odmítla vypovídat. Poté, co knězi došlo předvolání na policii, se kněz i oběť obrátili na naší organizaci s prosbou o rychlou pomoc. Domluvili jsme právní poradenství i doprovod právničky, krizové interventky pomáhající obětem při výslechu na policii. Oběť má právo jít na policii, až bude připravena promluvit. Je normální, že oběti potřebují delší terapie, aby dokázaly o traumatech promluvit. Našim klientům zajišťujeme i doprovod psychologů a právníků k výslechu. Nebojte se proto o tuto pomoc požádat, máte na to plné právo. Samotný výslech předjednáme, aby byl veden empaticky a citlivě. Tyto služby zatím církev nenabízí a nehradí. Na pomoc katolíkům se skládají obyčejní lidé nebo třeba husitský sbor, lidé z podzemní církve a firmy.

Novoroční glosa Karla Janečka

7. 1. 2020 , Karel Janeček
Rok 2019 byl velmi složitý. Komplikovaný nejen pro mě osobně, ale i z pohledu politického vývoje u nás i ve světě. Nadále se prohlubuje, globálně i lokálně, rozdělování společnosti na "my" a "oni", což zneužívají a stále zhoršují političtí paraziti za účelem získání a udržení moci. Ekologická situace se nadále stává více a více neudržitelnou, kdy v některých místech na světě, jako například v indickém Dillí, se již nedá žít bez zásadního dopadu na zdraví. V dublovaném konfliktu zájmů (vlastnictví médií a Agrofertu) je možná světový premiant český premiér, nicméně zneužívání moci je v některých místech světa ještě řádově horší. Sílící moc a monopolistické tendence nadnárodních korporacích jsou ekonomickou hrozbou. Automatický sběr detailních informací o každém člověku nejen skrz sociální sítě může ohrožovat osobní svobodu.

Pro nepřítele kampaň, pro přítele outsourcing marketingových služeb

16. 12. 2019 , Dan Urbánek
Minulý týden rozčeřila hladiny mediálních i politických vod série výborných článků serveru Aktuálně na téma propojení společnosti Home Credit, PR agentury C&B, několika politiků a v neposlední řadě i jednoho internetového média. Pravděpodobně to zatím nebyly články poslední, protože napsat se toho dá o dané věci ještě mnoho. Například to, že lidé z C&B nepracují pouze pro PPF, Václava Klause mladšího z Trikolóry či pana Nachera z pražského ANO. Z veřejných zdrojů lze dohledat, že další společnosti vlastníka a ředitele C&B Tomáše Jirsy a Tomáše Sazimy pracovaly za veřejné peníze i pro další politiky a v současnosti jsou využívány i pražskými městskými společnostmi.

Ceny za odvahu 2019

9. 12. 2019 , Karel Škácha
Dnes, na výročí Mezinárodního dne proti korupci, předáváme Ceny za odvahu 2019. Bude to o to milejší, že letos převládají mezi oceněnými ženy. Kéž by tak tomu bylo i v politice. Korupce ale napadá všechny, muže, ženy, nehledí na profesi, majetek nebo jiné názory. To může být ale i výhodou, protože může tematicky spojovat. A i o to se snažíme. Vybrali jsme osobnosti a spolky z celé České republiky, které se nebojí poukazovat na nekalé praktiky a klientelismus, někdy i za cenu vlastní újmy. Oceňujeme aktivity, které vedou ke změnám v myšlení lidí, zejména pak na komunální úrovni. Spolková činnost vede k transparentnímu dialogu a lepšímu nakládání s veřejnými prostředky.

Ideologie Trautenberků

2. 12. 2019 , Boris Cvek
Komunisté nám vtloukali do hlavy, že bohatí lidé jsou takoví Trautenberkové z pohádek o Krakonošovi: majetek mají bůhví odkud, rozhodně ho nezískali vlastní pracovitostí a důvtipem, naopak jsou hloupí a líní, přičemž svému okolí dokážou jen škodit a zacházet nelidsky se svými podřízenými. A jsou to cizáci, Němci. Byla to skutečně výchova k závisti a nenávisti. Ale jsem si téměř jist, že kdyby se někdo choval jako Trautenberk z oněch pohádek, budou ho lidi nenávidět i ve vyspělých západních zemích. Prolhanost toho, co nám komunisté vtloukali do hlavy, je právě v tom, že bohatý člověk nemusí být líný a nebezpečný parazit. Bohatý člověk, jak jsme chtěli doufat na začátku 90. let, je člověk, který zbohatl svými schopnostmi, takže nebudí závist, ale naopak záleží mu na poctivosti, zastává se slabých a má pochopení pro neúspěšné. Tak jako sportovec, který čestně vyhraje olympijský závod, nepohrdá svými slabšími soupeři nebo pravidly fair play a pravidly obecně.

Vzhůru na Letnou a ještě dál…

25. 11. 2019 , Benjamin Roll
Naše země stojí před mnoha vážnými výzvami. Sociální problémy, reforma školství, enviromentální problémy, krize hodnot, rozštěpení společnosti, zrychlující se globalizace, vztah k Evropě, spory velmocí, jiskření nacionalistických nálad atd. Tím vším by se měli naši političtí představitelé zabývat. Namísto toho však kauzy našeho premiéra od řešení skutečných problémů přípravy na budoucnost odvádí pozornost. Andrej Babiš se kasá, že jako jediný politik přišel s vizí. Na druhou stranu neváhá prohlašovat, že ho nezajímá, co bude v roce 2050. Od začátku svého politického působení se tváří jako „jeden z lidu“, své zaměstnance z řad ANO (=Akce Nespokojených Občanů) vydává za občanské hnutí, ale jakmile se proti němu začalo demonstrovat, neváhal o skutečných nespokojených občanech lhát, že jsou za svou účast na demonstracích placeni.

Ubránit se přílivu špinavých peněz

19. 11. 2019 , Václav Drozd
Oslavné a připomínkové akce konce komunistického režimu jsou plné paradoxů stejně jako celých třicet let polistopadového vývoje. Nejvlivnější postava na české exekutorské scéně Robert Runták oslaví 17. listopadu otevřením soukromé galerie a kulturního centra Telegraph v Olomouci. Do budovy bývalé továrny na telefony a telegrafy přemístil sbírku umění, kterou nakoupil za peníze vydělané za léta působení v čele největšího českého exekutorského úřadu v Přerově. Ten v současnosti vede exekuce proti asi 200 tisícům lidí. Runtákovu kariéru popsala Apolena Rychlíková na stránkách Alarmu v textu publikovaném před komunálními volbami, ve kterých Robert Runták kandidoval za hnutí spOLečně. Olomoucký podnikatel je považován za jednoho z architektů a nejdůležitějších lobbistů exekučního systému, který do dluhové spirály vtáhl skoro 900 tisíc lidí včetně 3500 dětí. Majetek nabytý predátorským vymáháním dluhů podobně jak nechvalně známý privatizační umělec Petr Pudil dnes investuje do nákupů uměleckých děl a dobročinných nadací. Patří mezi hlavní dárce Nadačního fondu Univerzity Palackého a podporuje divadlo Tramtárie. Runtákovo hnutí spOLečně získalo v podzimních volbách skoro šest procent hlasů a obsadilo tři křesla v olomouckém zastupitelstvu. Šéf exekutorského úřadu a zakladatel hnutí sice zvolen nebyl, ale přesto se stal předsedou kulturní komise. Dostal se tak do čela poradního orgánu Rady města, který jí předkládá návrhy na poskytnutí finančních příspěvků na kulturu. Robert Runták pokračuje na postu ředitele největšího exekutorského úřadu, má tři členy jeho hnutí v zastupitelstvu a podílí se na rozhodování o kulturních grantech ve městě, ve kterém buduje soukromé kulturní centrum a galerii. Olomoucký podnikatel je také členem Bohemian Heritage Fund a komise londýnské galerie Tate Modern pro Rusko a východní Evropu, která slouží jako poradní orgán pro výběr děl, které galerie zařazuje do sbírky.

Vzájemně si pomoci, tak postaru…

11. 11. 2019 , Adéla Gálová
Neustále slýcháme, že kdysi bylo líp - lidé nekoukali do mobilů (lidé dříve mobily neměli – kdyby je měli, dělali by to taky? Co myslíte?), sousedé si zpravidla „tak obyčejně vypomohli”. Došla vám doma sůl? Zazvoňte si vedle. Určitě vám trochu dají. A vy jim příště třeba pohlídáte na oplátku dítě. Nebo jim sůl vrátíte, ale aby se nezlobili, tak trošku přidáte. Jako poděkování. Co když jsou ovšem sousedi shodou náhod lékaři? No, tak přidáte ještě bonboniéru. A “voni si vzpomenou, až bude potřeba, viďte”. Mrk, mrk. Korupce vlastní paměti je zřejmě tou nejjednodušší formou jevu, vedoucího k oslabování vnímané přítomnosti. Termín oslabování není náhodný – právě on je jedním ze synonym původního latinského corrumpere.

Zvyk je železná košile

4. 11. 2019 , Marie Štefanidesová
V poslední době se u nás hojně diskutuje o tzv. „manelech“ – diskusních panelech, ve kterých pánové dostávají prostor na úkor žen. Jejich obhajoba bývá snadná: v některých oborech jsou dámy zastoupeny buď sporadicky, nebo vůbec. A to nechávám stranou situace, že když už osloveny jsou, často účast odmítnou z důvodů vyplývajících z genderové diskriminace. S tématem totiž souvisí ještě jeden zásadní fenomén. Pojmenovala jsem si ho pro sebe „korupce ze zvyku“. Je to běžná věc. Děláme to všichni a často v životě pomáhá. Potřebujete spravit pračku, přeložit text, ušít šaty? – Jdete za někým, s kým jste buď sami byli v minulosti spokojení, nebo dáte na doporučení okolí. Zajistíte si tím spolehlivost a kvalitu. Většinou.

Banalita korupce

21. 10. 2019 , Martin Vrba
Uvažujeme-li o zlu, ať už v metafyzickém nebo sekulárním smyslu, zpravidla si představíme démonický obrázek některé z historických (nebo současných) postav, které stojí za některými z lidských katastrof dvacátého a jedenadvacátého století. Ikonickým ztělesněním takového démonického zla je onen ztroskotavší rakouský malíř, kterého první světová válka z pozice řadového vojína připravila na rozpoutání války druhé. Ulíznutá patka, strnulé rysy, zastřižený knírek a fanatický výraz v očích se rychle staly symbolem démonického zla, vedeného pudem k smrti a destrukci, a to ve jménu sadistické vlády nade všemi a nade vším. Filosofka Hannah Arendtová ale přišla s kontraintuitivní představou, že kromě tohoto démonického zla existuje také zlo, které je naprosto banální. Nemá žádný metafyzický rozměr, ani nevyvěrá z jakési výjimečné vyšinutosti, ale je vpletené do textury světa, kterému se nevzpěčuje, ale jen tiše a zodpovědně dělá svoji práci. Pro Arendtovou se ztělesněním takového zla stal Adolf Eichmann – pilný byrokrat Třetí říše, který zařídil smrt miliónů Židů v plynových komorách. Byl antitezí svého vůdce – bez jakékoliv jiskry, natožpak fanatického zápalu, ba patrně i bez nenávisti k těm, kdož byli prohlašováni za jeho rasové nepřátele.