Glosy

Za text glosy cele odpovídá autor, nikoli Nadační fond proti korupci. Uvedené názory nemusí vyjadřovat stanovisko Nadačního fondu proti korupci.



Nejsem udavač

12. 6. 2017 , Jakub Čech
Psal se 15. květen, když první náměstek prostějovské primátorky Zdeněk Fišer podal na Krajský úřad Olomouckého kraje žádost o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Fišer žádal poskytnutí materiálů týkajících se toho, kdy jsem já žádal informace o jeho přestupkovém řízení. Fišer byl totiž před časem pravomocně uznán vinným z přestupku, když na jednání zastupitelstva neoznámil střet zájmů. Podobnou žádost podal také jeho kolega, náměstek Pavel Smetana, který přestupek spáchal taktéž. Na tom by nebylo nic podivného. Právo na informace je ústavně zaručené, sám ho využívám a není důvod, proč by jej nemohl využít také politik Zdeněk Fišer. Třeba mu to do budoucna pomůže a už nebude mít s dodržováním zákonů problémy.

Jak je vnímán Miroslav Pelta v Jablonci nad Nisou

5. 6. 2017 , Michaela Tejmlová
Pocházím z Jablonce nad Nisou a do komunální politiky jsem zde mimo jiné vstupovala se zájmem zjistit, jestli to tu je skutečně skoro vše pod taktovkou Miroslava Pelty a název Peltov je používán lidmi oprávněně. Miroslav Pelta je zde řadovým zastupitelem za ODS, ODS je v koalici a má pozici primátora a jednoho ze tří jeho náměstků. Pana Peltu jsem poznala poprvé, když mě svezl jako stopařku z Prahy do Jablonce v dobách mého vysokoškolského studia. Už tehdy působil tak, že ho zajímají úspěšní lidé a že je svým způsobem, ač pro mě zvláštním, srdcař. Spousta Jablonečanů má pocit, že Pelta Jabloncem vládne. Někteří jsou za něj rádi a jsou rádi za to, že do Jablonce dostane peníze a je jim jedno, jakým způsobem.

Podivní dárci politických stran

29. 5. 2017 , Janusz Konieczny
Pomalu startují volební kampaně do podzimních parlamentních voleb a zdálo by se, že nevládní organizace, investigativní novináři či aktivní občané již nebudou mít tolik práce se zkoumáním neprůhledných finančních toků do stranických pokladen. Počátkem roku přece vznikl speciálně pro tento účel nový úřad, který by měl analyzovat financování politických stran a samozřejmě i volebních kampaní. Jakkoliv je na hodnocení úřadu příliš brzy, přesto je třeba optimismus rychle zkrotit, jelikož fungování tohoto úřadu by mohlo být dokonce kontraproduktivní. Vedení tohoto úřadu musí splňovat především dvě klíčová kritéria: nezávislost a odbornost. Nové jmenovaný ředitel úřadu Vojtěch Weis (na návrh ČSSD) je dlouhodobě úzce spojen s ČSSD, za kterou několikrát kandidoval a minimálně donedávna byl jejím členem. Byl tajemníkem zemědělského výboru nebo například náměstkem Státního pozemkového úřadu (opět nominován ČSSD). Je tedy zřejmé, že Vojtěch Weiss nesplňuje ani jedno z těchto základních dvou kritérií a ve výsledku je nezbytné ještě více se zabývat podezřelým financováním politických stran a hnutí.

Všechno jedno

22. 5. 2017 , Karel Škácha
Němci si na bavorské straně Šumavy říkají vtip o Češích, který končí pointou, že česky řeknou `wscheckno jedno` a všichni se smějí. O čem vtip byl nevím, bavorskému humoru nerozumím. Když to ale vyprávím Čechům, nakonec se paradoxně smějeme také. Jsme totiž pyšní na svou schopnost obejít jakoukoli povinnost, krásně jsme to nazvali švejkováním. Budíme takový dojem nejen mezi sebou, ale i navenek jako celý národ. A my jsme si z této nouze udělali ctnost. Jsme sice chudí, ale nemusíme nic řešit. Na druhou stranu by bylo fajn jezdit si taky v mercedesech a tak nám nevadí nějaká ta lež a zlodějina. No, a když v tom jedou všichni a trh je veliký, stojí za to podnikat i v politice. Jenže jsou tu účty hned za dvoje volby a vychází z toho prvoligová lež deseti milionům a zlodějiny za miliardy. Vznikly silné kapitálové elity. Korupce je vrcholná, ovládají se celá odvětví průmyslu. Agrese vítězí, jinak to nejde. Nejlepší je kompro podle služebního receptu, vhodně distribuované skrze kamarády z vlastních médií.

Podnikatelé na straně Babiše? Chyba!

15. 5. 2017 , Libor Winkler
Mám ve svém okolí spoustu podnikatelů, kteří své firmy vybudovali z absolutní nuly, vlastními silami a bez dotací. Mnozí z nich cítí sympatie k Andreji Babišovi. Někteří z nich je vyjadřují veřejně, případně se přímo angažují v jeho politickém hnutí ANO. Co je k tomu vede? Nikomu z nich samozřejmě nevidím do hlavy, ale troufnu si říci, že to je hlavně odpor k tomu, co tu bylo předtím. K marasmu nastolenému opoziční smlouvou mezi dvěma hlavními politickými stranami. Ten dosahoval vrcholu kolem roku 2010, kdy v zemi vládla korupce a veřejné peníze se zneužívaly v nebývalé míře. Z toho důvodu tehdy také vznikl například Nadační fond proti korupci a iniciativa Rekonstrukce státu. A také politické hnutí ANO Andreje Babiše, do něhož se zapojila i spousta podnikatelů. Mnoho z nich jistě s čestným úmyslem angažovat se při nápravě poměrů, které tu vládly.

Bahno investigativní žurnalistiky

24. 4. 2017 , Miroslav Mareš
Odkrývání korupčních aktivit i nečestného jednání politiků v sobě nese odvahu ušpinit se od bahna české politiky. Pravda se obvykle skrývá za nánosem bahna, které má zamaskovat veškeré nečestné jednání. Proniknout vrstvou bahna v sobě nese odvahu riskovat novinářskou čest a dobré jméno při pojmenování toho, o čem by politici nejraději nemluvili. Například náměstek vysočinského hejtmana za hnutí ANO Josef Pavlík neřekl voličům pravdu o svém členství v Komunistické straně Československa. Později vyšla najevo i informace o jeho členství v Lidových milicích, ozbrojené složce KSČ. Náměstek vysočinského hejtmana už musel pozastavit své členství v hnutí ANO, když nedokázal vysvětlit motivy svého jednání.

Nestranická koruna

18. 4. 2017 , Jan Kraus
Pokud jste zachytili jednu z posledních zpráv NFPK - o veřejných zakázkách v Jihočeském kraji, pod řízením hejtmana Zimoly, museli jste uznat, že došlo k jisté inovaci. Kauza, která má řadu stejných znaků, jako tradiční loupení státních peněz, se přece jen malinko liší. Sociálnědemokratický hejtman se totiž paktoval při loupežných nájezdech s ODS, což je strana politicky víc než konkurenční. Není to hloupé, protože tradiční stereotyp, kdy se krade stranicky, pod jedním praporem, už lety prošel jako zastaralý a chtělo to modernizaci. Současně se zlepší maskování a utajení. To, po čem se tak často volá, doslova touží, zejména z úst politiků – po spolupráci na důležitých tématech bez ohledu na stranické tričko – dařilo se tentokrát při šmelině. Až dojemně. Levá, pravá, stranické preference, programy, ideály, žvásty, sliby, všechno stranou. Koruna je nestranická. Chápeme.

Středoevropská univerzita znovu jako vyhnanec?

10. 4. 2017 , Lenka Deverová
Všichni, kdo jsme měli počátkem 90. let minulého století co do činění se zakládáním Středoevropské univerzity (CEU) a její činností v České republice s obavami sledujeme situaci v Maďarsku po schválení tzv. lex CEU. Středoevropská univerzita jako mezinárodní vysoká škola, která klade důraz na podporu demokracie a lidských práv a zcela specificky kombinuje regionální studia s mezinárodní perspektivou, je zase haněna a vyháněna. Vytváření mezinárodní komunity studentů a absolventů, kteří jsou nositeli demokratických tradic občanské společnosti, prostě není tím, na čem mají politici střední Evropy zájem. Česká republika přitom má v historii Středoevropské univerzity svou smutnou roli. Středoevropská univerzita byla založena v roce 1991 v Praze. Václav Klaus ale neměl zájem na budování silného nezávislého intelektuálního centra a k G. Sorosovi měl velmi odmítavý vztah. Bylo tedy pouze otázkou doby, než Klausova vláda odmítla plnit závazek přispívat na nájem budovy a platy českých zaměstnanců Středoevropské univerzity proti Sorosově podpoře ve výši 25.000.000 USD. Bohužel se na odchodu Středoevropské univerzity z Prahy podepsala i většina rektorů ostatních vysokých škol, kteří v ní spatřovali silného konkurenta a v podstatě odchod této instituce z Prahy uvítali.

Lobbyistické roje

3. 4. 2017 , Karel Škácha
Začala kampaň, ve které se unikátně spojuje jak ta parlamentní, tak i ta prezidentská, „bezzemanovská“. Vše se teď zrychluje, připravuje, domlouvá. Lidé jsou přemlouváni a upláceni, staří kamarádi jsou zrazováni, staré hříchy vyplouvají, každý začíná pálit naplno. Silnější pes vítězí, na druhé zbude stříbro nebo nedej bože politické olovo. Vznikají propletená přátelství pro dvoje volby najednou. Nabízí se protislužby, mediální podpory i poziční výměny. Sněmovní kampaň je doba pro vrcholnou disciplínu lobbyistů, hru o tu nejvyšší moc. Kdo bude mít premiéra, bude rozdělovat posty a miliardy. Budeš-li mít i prezidenta, budeš to mít easy… Všichni se budou snažit sestřelit první vládnoucí rodinu Sobotků, Chovanců & Pokorných, a ti už dlouho dělají vše proti tomu.

A Farewell to Arms

27. 3. 2017 , Kvido Štěpánek
Prvorepubliková armáda byla v naší rodině ve velké úctě. Můj otec i jeho bratr narukovali v květnu i v září 1938 do mobilizované Československé armády s pevným odhodláním za vlast i zemřít a strýček skutečně padl v květnovém povstání o sedm let později. Často se o něm u nás doma mluvilo a můj otec vždy rozhovor uzavřel s tím, že tragédií povstání byla špatná organizace. A přitom stačilo tak málo - do řad povstalců se přihlásil hlavní velitel předválečné Československé armády – generál Ludvík Krejčí, občan našeho městečka. Nicméně, velení povstání na sebe strhli údajní partyzáni a vše skončilo porážkou. Když jsem byl malý, zdálo se mi to skoro neuvěřitelné – fakt nedaleko nás bydlí bývalá nejvyšší vojenská kapacita?! Je to vůbec možné? A navíc, pan armádní generál byl v tom čase komunisty degradován na vojína, sebrali mu důchod a pracoval v knoflíkárně přes ulici. Mohl jsem ho vídat každý den! Pan generál byl zkrátka pojem a naši ho drželi ve velké úctě. Z večerních domácích sedánek jsem si odnesl do života několik zásadních poznatků, které mi podstatně pomáhají dodnes: