Glosy

Za text glosy cele odpovídá autor, nikoli Nadační fond proti korupci. Uvedené názory nemusí vyjadřovat stanovisko Nadačního fondu proti korupci.



Okresní soudy měly v roce 2016 „jen“ 230.000 nedodělků

16. 1. 2017 , Lenka Deverová
ČT 24 odvysílala reportáž s informací, že v roce 2016 rekordně poklesl počet nevyřízených případů u okresních soudů o 15 %. Zatímco dříve měli soudci běžně přes 300.000 nedodělků, v roce 2016 to je jenom 230.000. Jako důvod byl označen úbytek exekucí i občanských sporů, ale i nárůst počtu soudců. Je otázkou, zda se jedná o trend snižování počtu nevyřízených věcí nebo o náhodný výkyv. Úkolem justice je podle Ústavy České republiky poskytovat ochranu základním právům a svobodám občanů. Aby však soudy mohly tento svůj úkol naplňovat, musí pružně fungovat. Což se mnohdy neděje. Nezdá se, že by primárním důvodem průtahů v řízení byl v současnosti počet soudců, ale spíše nedostatek dalšího personálu – soudních úředníků a asistentů soudců. Soudce by měl mít možnost se soustředit na vlastní rozhodovací praxi.

Víte o skulinách ve veřejných zakázkách?

9. 1. 2017 , Janusz Konieczny
Na veřejných zakázkách se v České republice ročně utratí přes 600 miliard korun. Část těchto prostředků každoročně zmizí v důsledku korupce či klientelismu. Kdysi jsme odhadli, že každému občanovi České republiky korupce bere měsíčně 1000 Kč, a tedy 5 člennou rodinu tak korupce stojí měsíčně 5000 Kč. Klíčová jsou proto pravidla, za kterých se tyto prostředky rozdělují. Nový zákon o zadávání veřejných zakázek vstoupil v účinnost 1. října 2016. Dřívější zakázkový zákon byl neustále novelizován, respektive se neustále upravovala pravidla pro ucházení se a přidělování veřejných zakázek. Najednou je zde ovšem úplně nový zákon a o to více je nezbytná a cenná zpětná vazba či hodnocení.

Rok 2016 byl rokem zásadních změn

2. 1. 2017 , Karel Janeček
Vážení přátelé, rok 2016 byl rokem zásadních změn. Mnozí je považují za spíše negativní. Lze skutečně říci, že jsme svědky krizí globálního světa i krize demokracie. Nicméně jsem pevně přesvědčen, že krize je nutnou součástí přechodu od, v lepším případě, málo spravedlivých a zkorumpovaných a v horším případě totalitních a nesvobodných společenských uspořádání k zásadně lepšímu, spravedlivějšímu a svobodnému světu. Krize je nutná pro změnu. Je totiž v lidské povaze, že problémy se řeší, až když je řešení nevyhnutelné. Aktuální špatně a neefektivně nastavené fungování demokratických systémů krátkozraký přístup podporuje. Ano, jsme svědky globálního nárůstu populismu a extremismu, jsme svědky rozdělování světa na "my a oni", záměrné kontroverze, negativních mocenských soubojů a neochoty hledat vzájemně prospěšná řešení.

Cena za odvahu jen pro statečné

12. 12. 2016 , Kreslené glosy
Cena za odvahu je určena občanům, kteří se nebojí upozornit na korupci, bez ohledu na osobní následky. Rodina oznamovatelů oceněných NFPK čitá již 14 členů. Prvními oceněnými byli pánové Libor Michálek a Ondřej Závodský. V témže roce je následovala paní Renata Horáková. V roce 2012 Fond ocenil Jakuba Klouzala, Věru Ježkovou a Martina Konečného. O rok později pak Jiřího Chytila a Vladimíra Sittu mladšího. Čtvrtý ročník přivedl do rodiny pány Františka Mráčka a Leo Steinera. Rok 2015 pak Janu Průškovou a Lukáše Wagenknechta. A posledními členy rodiny se stali paní Martina Uhrinová a pan Jiří Kotek. Na těchto stránkách naleznete informace o oznamovatelích, kterým udělil Nadační fond proti korupci Cenu za odvahu za celou dobu své existenci.

Neváhejte nahrávat kriminalitu

5. 12. 2016 , Janusz Konieczny
Oznamovatelé, které ocenil Nadační fond proti korupci, mají nezřídka jeden společný rys – pořídili nahrávku o vysoce podezřelém či přímo kriminálním jednání. Určitou zábranou v pořizování takovýchto záznamů není dostupnost nahrávacích zařízení, složitost jejich použití ani případná obava z odhalení nahrávání. Touto zábranou je totiž vnímání ze strany veřejnosti, která tajné nahrávání občas vnímá jako něco neetického. Je to zcela evidentní pozůstalost dávné doby, kdy tajné nahrávání sloužilo k potlačování svobody projevu a základních lidských práv. Takováto nahrávka mohla tehdy prokázat poslech nedovolených gramofonových desek či organizování zakázaných divadelních představení. Ovšem v současné době pořízení nahrávky dokládající činnost kriminálních živlů je věcí záslužnou a dokonce hrdinskou. Zcela analogicky část veřejnosti dostatečně nerozlišuje činnost bývalé STB a aktivity současné kontrarozvědky BIS.

Je Praha řádný hospodář, nebo otrokář?

28. 11. 2016 , Tereza Kněžourková
Praha chce vymáhat škodu za tunel zvaný Opencard. Hosana, otvírejte šampaňské! Jenže tohle víno je značně trpké. Minulý týden Rada hlavního města schválila podání žaloby na náhradu škody za spuštění Opencard. A kdo zodpovídá Pražanům za jejich peníze? Politici, které jsme si zvolili? Ale kdež! Najatá advokátní kancelář prověřovala možnost finanční náhrady u úředníků. Tak prý znělo zadání, na hledání odpovědnosti u politiků není vůle. Jak je to možné, pokud za pokračování Opencard byla odsouzena politická reprezentace exprimátora Svobody? Jistí politici jsou u nás zřejmě stále nedotknutelnou kastou.

Bílí koně

21. 11. 2016 , Kreslené glosy
Bílý kůň je slangově označovaná osoba, která je nastrčená k páchání trestné činnosti, aby zakryla skutečného pachatele nebo osobu, která má z této činnosti prospěch. Bílý kůň pak v daném případě figuruje jako pachatel i poškozený. K roli bílého koně bývá osoba často donucena vydíráním, může se ale také jednat o naivní nebo nevzdělanou osobu, která ani nemusí tušit, že se dopouští trestné činnosti. Zvláštním případem bílého koně jsou osoby, u nichž se předpokládá, že vzhledem k jejich věku nebo duševnímu stavu bude soud jejich jednání posuzovat velmi mírně nebo od potrestání upustí. V některých případech bývají bílí koně nakonec zlikvidováni, aby se snížilo riziko prozrazení.

Pozdně pondělní neboli úterní glosa

15. 11. 2016 , Lenka Deverová
Původně jsem vůbec nechtěla psát tuto glosu o politickém tématu, ale o tom, že to s námi není tak špatné, protože jsme schopni účinné pomoci těm, o které se nechce nebo nemůže postarat moc veřejná – viz např. poslední Národní potravinová sbírka a další sbírky, do nichž jsme schopni po malých částkách nasypat velké peníze pro pomoc jiným. Ale tuto glosu o významu charity nedopíši. Dnes ráno se objevila zpráva, na kterou nemohu nezareagovat. Skupina šesti desítek poslanců navrhla vrátit do trestního zákoníku čin veřejného hanobení prezidenta republiky. Za jeho spáchání by lidem hrozilo až roční vězení. Důvodem má být dle důvodové zprávy, že jsme v současné době stále častěji svědky urážek hlavy státu, státních symbolů, avšak chybí adekvátní ochrana. Poslanci se ohánějí tím, že ochrana hlavy státu byla v českém právním systému již v dobách první republiky. Zde se mýlí. Urážku majestátu znal již středověk a jediným trestem byla vždy smrt. V 19. století již nebylo právo tak krvelačné a za zločin uražení veličenstva, který mohl být spáchán jak osobním uražením, tak i nepřímým posmíváním se panovníkově osobě, např. tiskem nebo karikaturami, hrozil těžký žalář od jednoho do pěti let.

Horší než po kupónovce

7. 11. 2016 , Libor Winkler
Minulý týden jsme slavili dvacáté páté výročí kupónové privatizace, odstartovala 1.11.1991. Je ironií, že přesně v den tohoto výročí na den přesně k tomuto výročí podepsal prezident Zeman novelu zákona o praní špinavých peněz. Její podoba připomíná právě to špatné, co kupónovou provatizaci provázelo. O kupónovce se napsalo hodně pozitivního i negativního. Od jejího začátku až dodnes se této metody privatizace státního majetku zastávám, ale stejně tak dlouho kritizuji, co se dělo po rozdělení a zainvestovaní investičních kupónů. Přesněji – co se spíše nedělo. Nevytvořil se totiž žádný legislativní a regulatorní rámec, který by ochránil majetek podílníků v investičních fondech a zajistil základní práva minoritních akcionářů, kteří investovali své kupóny přímo do jednotlivých firem.

Je to korupce?

31. 10. 2016 , Karel Randák
Nadační fond proti korupci není organizace, která si klade za cíl komentovat politická, resp. manažerská rozhodnutí jiných. Výjimkou jsou případy, kdy jsou tato rozhodnutí, ať již prokazatelně, nebo s vysokou pravděpodobností, spojena s takovými nežádoucími jevy, jako jsou korupce, klientelismus, nepotismus apod. Nelze říci, že by podobných případů bylo v minulosti málo. To, co se však v naší zemi odehrává nyní, překonává nejen nejčernější představy, ale jde daleko za hranici zdravého rozumu. Ministr kultury Daniel Herman se „opovážil“ setkat s dalajlámou. Čtyři nejvyšší ústavní činitelé našeho státu, v reakci na toto setkání, nejenže ze sebe neváhali udělat úplné blbce, ale svým prohlášením dokázali ponížit republiku v očích celého demokratického světa. Jejich obhajoba, postavená na argumentaci, že podobně se chovají i jiní, může obstát snad jedině v očích pana Ovčáčka. Vyvrcholením této tragikomické frašky je neudělení státního vyznamenání strýci pana Hermana Jiřímu Bradymu, a to jako výraz msty ze strany páně prezidenta. Situace, ze které zdánlivě nelze vybruslit bez ztráty květinky. Pro hradní společnost okolo pana Zemana však charakteristické jednání, které jeho skalní obdivovatele nijak nezviklá. No budiž.