Glosy

Za text glosy cele odpovídá autor, nikoli Nadační fond proti korupci. Uvedené názory nemusí vyjadřovat stanovisko Nadačního fondu proti korupci.



Cena za odvahu jen pro statečné

12. 12. 2016 , Kreslené glosy
Cena za odvahu je určena občanům, kteří se nebojí upozornit na korupci, bez ohledu na osobní následky. Rodina oznamovatelů oceněných NFPK čitá již 14 členů. Prvními oceněnými byli pánové Libor Michálek a Ondřej Závodský. V témže roce je následovala paní Renata Horáková. V roce 2012 Fond ocenil Jakuba Klouzala, Věru Ježkovou a Martina Konečného. O rok později pak Jiřího Chytila a Vladimíra Sittu mladšího. Čtvrtý ročník přivedl do rodiny pány Františka Mráčka a Leo Steinera. Rok 2015 pak Janu Průškovou a Lukáše Wagenknechta. A posledními členy rodiny se stali paní Martina Uhrinová a pan Jiří Kotek. Na těchto stránkách naleznete informace o oznamovatelích, kterým udělil Nadační fond proti korupci Cenu za odvahu za celou dobu své existenci.

Neváhejte nahrávat kriminalitu

5. 12. 2016 , Janusz Konieczny
Oznamovatelé, které ocenil Nadační fond proti korupci, mají nezřídka jeden společný rys – pořídili nahrávku o vysoce podezřelém či přímo kriminálním jednání. Určitou zábranou v pořizování takovýchto záznamů není dostupnost nahrávacích zařízení, složitost jejich použití ani případná obava z odhalení nahrávání. Touto zábranou je totiž vnímání ze strany veřejnosti, která tajné nahrávání občas vnímá jako něco neetického. Je to zcela evidentní pozůstalost dávné doby, kdy tajné nahrávání sloužilo k potlačování svobody projevu a základních lidských práv. Takováto nahrávka mohla tehdy prokázat poslech nedovolených gramofonových desek či organizování zakázaných divadelních představení. Ovšem v současné době pořízení nahrávky dokládající činnost kriminálních živlů je věcí záslužnou a dokonce hrdinskou. Zcela analogicky část veřejnosti dostatečně nerozlišuje činnost bývalé STB a aktivity současné kontrarozvědky BIS.

Je Praha řádný hospodář, nebo otrokář?

28. 11. 2016 , Tereza Kněžourková
Praha chce vymáhat škodu za tunel zvaný Opencard. Hosana, otvírejte šampaňské! Jenže tohle víno je značně trpké. Minulý týden Rada hlavního města schválila podání žaloby na náhradu škody za spuštění Opencard. A kdo zodpovídá Pražanům za jejich peníze? Politici, které jsme si zvolili? Ale kdež! Najatá advokátní kancelář prověřovala možnost finanční náhrady u úředníků. Tak prý znělo zadání, na hledání odpovědnosti u politiků není vůle. Jak je to možné, pokud za pokračování Opencard byla odsouzena politická reprezentace exprimátora Svobody? Jistí politici jsou u nás zřejmě stále nedotknutelnou kastou.

Bílí koně

21. 11. 2016 , Kreslené glosy
Bílý kůň je slangově označovaná osoba, která je nastrčená k páchání trestné činnosti, aby zakryla skutečného pachatele nebo osobu, která má z této činnosti prospěch. Bílý kůň pak v daném případě figuruje jako pachatel i poškozený. K roli bílého koně bývá osoba často donucena vydíráním, může se ale také jednat o naivní nebo nevzdělanou osobu, která ani nemusí tušit, že se dopouští trestné činnosti. Zvláštním případem bílého koně jsou osoby, u nichž se předpokládá, že vzhledem k jejich věku nebo duševnímu stavu bude soud jejich jednání posuzovat velmi mírně nebo od potrestání upustí. V některých případech bývají bílí koně nakonec zlikvidováni, aby se snížilo riziko prozrazení.

Pozdně pondělní neboli úterní glosa

15. 11. 2016 , Lenka Deverová
Původně jsem vůbec nechtěla psát tuto glosu o politickém tématu, ale o tom, že to s námi není tak špatné, protože jsme schopni účinné pomoci těm, o které se nechce nebo nemůže postarat moc veřejná – viz např. poslední Národní potravinová sbírka a další sbírky, do nichž jsme schopni po malých částkách nasypat velké peníze pro pomoc jiným. Ale tuto glosu o významu charity nedopíši. Dnes ráno se objevila zpráva, na kterou nemohu nezareagovat. Skupina šesti desítek poslanců navrhla vrátit do trestního zákoníku čin veřejného hanobení prezidenta republiky. Za jeho spáchání by lidem hrozilo až roční vězení. Důvodem má být dle důvodové zprávy, že jsme v současné době stále častěji svědky urážek hlavy státu, státních symbolů, avšak chybí adekvátní ochrana. Poslanci se ohánějí tím, že ochrana hlavy státu byla v českém právním systému již v dobách první republiky. Zde se mýlí. Urážku majestátu znal již středověk a jediným trestem byla vždy smrt. V 19. století již nebylo právo tak krvelačné a za zločin uražení veličenstva, který mohl být spáchán jak osobním uražením, tak i nepřímým posmíváním se panovníkově osobě, např. tiskem nebo karikaturami, hrozil těžký žalář od jednoho do pěti let.

Horší než po kupónovce

7. 11. 2016 , Libor Winkler
Minulý týden jsme slavili dvacáté páté výročí kupónové privatizace, odstartovala 1.11.1991. Je ironií, že přesně v den tohoto výročí na den přesně k tomuto výročí podepsal prezident Zeman novelu zákona o praní špinavých peněz. Její podoba připomíná právě to špatné, co kupónovou provatizaci provázelo. O kupónovce se napsalo hodně pozitivního i negativního. Od jejího začátku až dodnes se této metody privatizace státního majetku zastávám, ale stejně tak dlouho kritizuji, co se dělo po rozdělení a zainvestovaní investičních kupónů. Přesněji – co se spíše nedělo. Nevytvořil se totiž žádný legislativní a regulatorní rámec, který by ochránil majetek podílníků v investičních fondech a zajistil základní práva minoritních akcionářů, kteří investovali své kupóny přímo do jednotlivých firem.

Je to korupce?

31. 10. 2016 , Karel Randák
Nadační fond proti korupci není organizace, která si klade za cíl komentovat politická, resp. manažerská rozhodnutí jiných. Výjimkou jsou případy, kdy jsou tato rozhodnutí, ať již prokazatelně, nebo s vysokou pravděpodobností, spojena s takovými nežádoucími jevy, jako jsou korupce, klientelismus, nepotismus apod. Nelze říci, že by podobných případů bylo v minulosti málo. To, co se však v naší zemi odehrává nyní, překonává nejen nejčernější představy, ale jde daleko za hranici zdravého rozumu. Ministr kultury Daniel Herman se „opovážil“ setkat s dalajlámou. Čtyři nejvyšší ústavní činitelé našeho státu, v reakci na toto setkání, nejenže ze sebe neváhali udělat úplné blbce, ale svým prohlášením dokázali ponížit republiku v očích celého demokratického světa. Jejich obhajoba, postavená na argumentaci, že podobně se chovají i jiní, může obstát snad jedině v očích pana Ovčáčka. Vyvrcholením této tragikomické frašky je neudělení státního vyznamenání strýci pana Hermana Jiřímu Bradymu, a to jako výraz msty ze strany páně prezidenta. Situace, ze které zdánlivě nelze vybruslit bez ztráty květinky. Pro hradní společnost okolo pana Zemana však charakteristické jednání, které jeho skalní obdivovatele nijak nezviklá. No budiž.

Naděje pro „českou věc veřejnou“?

24. 10. 2016 , Martin Konečný
Velmi dobrý výsledek Starostů a nezávislých v nedávných krajských a senátních volbách je možná příslibem pozitivní změny pro Česko. Snad se v této straně opravdu spojují lidé, kterým na komunální úrovni jde o to změnit něco k lepšímu a nejen nadávat na poměry. Jejich filozofie je jednoduchá: lepší vybudovat dětské hřiště v obci, než se rozčilovat nad špinavou hrou, kterou spolu hrají někteří politici; má větší smysl vybudovat v sídle kanalizaci, než stále dokola lamentovat nad splašky, vytékajícími například z kanálu Pražského hradu. Ve své předvolební kampani mohli starostové používat také jednoduchou, pozitivní strategii: je za námi vidět kus pořádného díla; to, co jsme udělali pro své obce, chceme udělat i pro svůj kraj. Rozdáváme melouny, ne koblihy. Melouny jsou darem slunce a plodem lidské práce. Nejsou to „agrofertované“ mražené polotovary.

Rozsáhlému kupčení se letos podařilo zabránit

17. 10. 2016 , Janusz Konieczny
Minulý pátek jsem se rozhodl navštívit sídliště v Chánově. Nebyla to náhoda – zrovna se totiž konaly krajské a senátní volby. Při posledních volbách v roce 2014 zde získala vítězná strana 87 % hlasů. Pokud byste se domnívali, že tato strana je na sídlišti Chánov nebývale populární, jelikož tímto vytvořila republikový rekord, tak to byste byli na omylu. Zdejší lidé tuto stranu neznají, ačkoliv pro ni masově hlasovali. Lidé na sídlišti Chánov se na volby evidentně těší, nicméně nikoliv z toho důvodu, že by mohli něco ovlivnit, ale proto, že dostanou 200 Kč, krabičku cigaret či nějakou jinou odměnu za svůj hlas. Když jsem vystoupil z auta, tak nejdříve se ke mně seběhly malé děti a prosily mě o peníze. Připadal jsem si jak někde v Indii či rozvojových zemích. Děti dostaly místo peněz banány. Radost z mé návštěvy měli rovněž místní domorodci, neboť očekávali, že jim začnu vyplácet peníze za jejich voličské hlasy. Ve výsledku na mě byli naopak naštvaní, že jim nákupčí hlasů rozháním. Vysvětlili mi, ostatně jako v dalších vyloučených lokalitách, že se zde kupčí u každých voleb – nejen u komunálních, kde je to nejvíce typické. Na sídlišti Chánov se občas objevil policejní vůz, udělal okruh a zase odjel. Samotnému kupčení příliš nepomáhal ani fakt, že zrovna probíhal soudní proces kvůli kupčení právě v Chánově při minulých volbách. Ačkoliv volební komise je zde zvyklá na zmatené houfy lidí, letos pro ně bylo překvapením, že vůbec někdo přišel. Koneckonců celková volební účast u druhého kola senátních voleb zde byla 0,84 %!!! Lidé zde jednoznačně prezentují svůj názor – buďto jim za hlas někdo zaplatí anebo nepůjdou volit. Jiná varianta zde neexistuje.

O čem psát?

10. 10. 2016 , Karel Randák
Člověk neví, o čem by měl psát dříve. V uplynulých 14 dnech se stalo tolik pozoruhodných věcí, že by se zajímavá glosa dala napsat téměř obden. Z hlediska NFPK a jeho zaměření bylo velmi zajímavé, jak rychlý názorový veletoč dokázal předvést pan Blažek, coby šéf parlamentní vyšetřovací komise v kauze reorganizace PČR. Tento dobrý muž se zřejmě nenamáhal detailně seznámit s materiálem GIBS (mj. zveřejněném na stránkách NFPK). Kdyby tak totiž učinil, nemohl by obratem ruky informovat média a jejich prostřednictvím sugerovat veřejnosti, že se policejní prezident Tuhý stal obětí šikany ze strany olomouckých státních zástupců a podvratných živlů z řad policistů. Ze zmiňovaného materiálu totiž jasně vyplývá, že pan policejní prezident, tento „věšák na uniformu“, nejenže neváhal vyšetřovatelům GIBS lhát, ale dokonce se pokusil, tváří v tvář nezpochybnitelným faktům, zatáhnout do věci svého nezletilého syna a svoji, byť bývalou, manželku. Nedokáži si představit, co by mohlo ještě více zpochybnit věrohodnost pana Tuhého. Jak se však zdá, nic nedokáže zviklat ministra Chovance, který sám neváhal ve své bakalářské práci opisovat od přeloučského maturanta, v jeho podpoře tohoto ometálovaného rádoby policisty. Inu, vrána k vráně.