Glosy

Za text glosy cele odpovídá autor, nikoli Nadační fond proti korupci. Uvedené názory nemusí vyjadřovat stanovisko Nadačního fondu proti korupci.



Veřejná kontrola činnosti dozorčí rady ČEZ

3. 10. 2016 , Věra Ježková
Veřejná kontrola činnosti dozorčí rady ČEZ je iniciována proto, neboť společnost vládě zatajuje zisk přes 100 milionů tun hnědého uhlí v Dolu Bílina od roku 2008 v prostoru po zlikvidované obci Libkovice v severních Čechách, v hodnotě odhadovaných 250 miliard korun na úkor státu. PROLOG: Libkovice musely jako poslední severočeská obec ustoupit těžbě uhlí. Obec založená v roce 1186 byla v letech 1992 - 1993 srovnána se zemí v rozporu s usnesením vlády č. 444/1991 o územních ekologických limitech těžby uhlí přes dlouhodobý, avšak marný protest veřejnosti. V červenci 2002 byl zbourán jako poslední její kostel.

Babákovo zlaté vejce 5 let poté

27. 9. 2016 , Janusz Konieczny
Nemalá část příjmů politických stran a hnutí tvoří dary, které by ze své podstaty měly být nezištné. Zkušenosti z minulosti ovšem potvrzují, že nemalá část darů je součásti širší dohody či plnění. Standardně podezřelým dárcem je ta osoba či firma, která má sama finanční potíže. Psal se rok 2011, kdy propukla aféra kolem poslance Věcí veřejných Michala Babáka, který poskytl straně dar 6,5 milionu Kč a dalších 5 milionů Kč ji půjčil. Michal Babák si musel sám na tento dar půjčit a argumentoval tehdy tím, že prodá 15 % akcií firmy Bene Factum, za které údajně měl slíbeno až těžko uvěřitelných 35 milionů Kč. Tuto společnost tehdy popisoval jako zlaté vejce, a která má nasmlouvány lukrativní zakázky na 5 - 10 let dopředu. Dnes s odstupem pěti let se můžeme přesvědčit, jestli tomu tak skutečně je.

Jaké politiky bych si přála aneb lidskost nadevše?

19. 9. 2016 , Michaela Tejmlová
S blížícími se krajskými a senátními volbami se zamýšlím nad tím, jaké politiky bych si vlastně pro naši společnost přála a jak politiky prozatím vnímám. Není mi jedno, jak je naše země spravována a věřím, že by to nemělo být jedno nikomu z nás. Často se setkávám s názorem, že „k volbám tedy určitě nepůjdu“ a že „to je stejně jedno, kdo se tam dostane, stejně se nic nezmění“ či „politika je špinavá a není dobré si s ní špinit ruce a slušný člověk v ní nic nedokáže“. Dalším přesvědčením je pak to, že „v politice se sice krade, ale přece když už někdo je v politice, tak by byl blbý, kdyby si z toho nevyvodil výhody pro sebe“. Že by stále přežívající vědomí komunismu „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“?

Proč?

5. 9. 2016 , Jan Kraus
Pan Kovarčík zemřel těsně před tím, než proti němu mohly být zahájeny úkony trestního řízení pro podezření z trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti. Čeští policisté dostali informaci o podezřelém kontu (neznámý majitel) na které přišlo 25 miliónů EUR od švýcarské policie, která požádala o pomoc v rámci vyšetřování podezření, že mohlo jít o praní špinavých peněz. Kauza byla iniciována aktivitou Nadačního fondu proti korupci, konkrétně dopisem jeho ředitele švýcarské prokuratuře, ve kterém požádal o prověření finanční transakce. S tím, že podle neověřených informací mohl mít převod peněz souvislost s prezidentskou amnestií Václava Klause.

Kdo a proč vlastní česká média?

29. 8. 2016 , Janusz Konieczny
Hospodaření českých médií je často hluboce ztrátové, a přesto jejich vlastnictví je vysoce atraktivní. Tomuto paradoxu je nezbytné věnovat více pozornosti, neboť jsou to právě média, která mnohdy zásadním způsobem ovlivňují preference politických stran či jsou nástrojem k mocenským soubojům. Je možné předpokládat 4 základní motivy vlastnictví médií: prestiž, nástroj k mocenským a politickým bojům, ekonomický zisk či nezištná podpora nezávislých médií. Součásti této glosy je aktualizovaná podoba grafického přehledu vlastnictví médií, která zajisté pomůže získat vhled do sféry mediálních vlivů. V dnešní době je veřejnost často přehlcená informacemi a je téměř pravidlem, že zvlášť u citlivých témat je ovlivňovaná celou řadou nepravdivými či manipulativními teoriemi. Často není třeba být speciálně bystrým občanem pro rozlišení informací na pravdivé a nepravdivé. Stačí se především řídit 3 základními pravidly při posuzování relevantnosti informace: 1. Autor informace 2. Médium, na kterém byla informace zveřejněna 3. Uvádění zdrojů informací. O to více mě překvapuje, pokud někdo svoje tvrzení dokládá článkem na anonymním portálu s anonymním financováním a ještě s anonymním autorem.

Proč se mladí nezajímají o politiku

22. 8. 2016 , Jakub Čech
Poměrně často se setkávám s tím, jak málo se mí vrstevníci, nebo obecně mladí lidé angažují. Bavím se o tom s nimi a nejčastější odpovědí je, že se nic nezmění. Těžko se mi jim oponuje – sám totiž vím, že to není příliš jednoduché. Existuje totiž spousta překážek, které hlubší občanské participaci nezletilých brání. Těmi, které se jen tak nezmění jsou překážky v hodnotovém nastavení společnosti. Bohužel, stále ještě si nemalá část obyvatel naší země myslí, že občanská aktivita a zájem o věci veřejné v mladém věku není nic dobrého. Snad je za tím přetrvávající zkušenost z minulého režimu, že určitý typ aktivity se může velmi vymstít nebo že příliš aktivní lidé pomáhají udržovat špatný systém. Možná hraje roli i klausovská doktrína devadesátých let, že veškerou aktivitou občana by mělo být pouze využití volebního práva jednou za čtyři roky. Sám dobře vím, jak hluboko je toto v myšleních lidí zakotveno a jak je těžké se s tím ve společnosti potýkat. Jenže, společenskou změnu nelze udělat jen tak, ta musí probíhat po desítky let.

Drobná paralela tu bude

4. 7. 2016 , Libor Michálek
Likvidace Šlachtova útvaru mi připomněla události, které se odehrály v souvislosti s mým odvoláním z funkce ředitele na Státním fondu životního prostředí v roce 2010. Věci veřejné se tehdy silácky vyjádřily, že nevysloví důvěru Nečasově vládě, pokud v kauze SFŽP nebude učiněno spravedlnosti zadost. Spravedlností byla míněna nejen rezignace ministra Drobila a policejního prezidenta Martinů, který tehdy vynesl informace z policejního spisu panu premiérovi, ale mělo být také zrušeno mé odvolání z funkce. Exprezident Klaus si zástupce tehdejší vládní garnitury pozval na kobereček, promluvil jim „moudře“ do duše a ejhle Věci veřejné couvly. Už netrvaly na tom, abych byl znovu jmenován ředitelem Státního fondu životního prostředí. Nejmenší figurka byla hozena přes palubu, aby mohl pokračovat „velký koaliční projekt“. Věci veřejné přistoupily na ďábelský kompromis, který se otočil proti nim. Vládnutí s Nečasem je „sešrotovalo“.

Role GIBS v policejní reorganizaci

28. 6. 2016 , Janusz Konieczny
Poslední měsíc rozhodně nepřispěl k posílení víry v právní stát. Nechyběly bouřlivé emoce, vzájemné osočování či útěky před novináři. Ilustrací této absurdní atmosféry bylo jednání bezpečnostního výboru 23. 6., během kterého se poslanci dvě hodiny dohadovali, jaký bude program jednání, až nakonec navržený program neschválili a žádné jednání tedy neproběhlo. Během tohoto měsíce chyběla především věcná diskuse, místo toho se většina pozornosti věnovala politickým šarvátkám. Politické rozepře, kdy politici mají různou motivaci ke svým silovým vyjádřením, jsou druhořadé. Zcela klíčová je naopak odborná debata a získání odpovědi na jednotlivé otázky dříve, než by jakákoliv reorganizace byla zahájena. Jednou z těchto otázek je důvěryhodnost Generální inspekce bezpečnostních sborů a její případné role v této reorganizaci.

O výroku a predikátu

20. 6. 2016 , Jakub Klouzal
Původně jsem chtěl napsat o problematice vyhodnocování informací, které nám servírují politici a média, a o chybějící logice v jejich vyhodnocování, ale stala se tak závažná věc, že obě problematiky spojím. Pojďme se podívat na pár výroků posledních dní: Na začátku června se objevují informace o v tichosti plánovaném sloučení protimafiánského a protikorupčního útvaru a podezření, že se jedná o pokus o odstranění elitních detektivů. Následuje ostrá kritika ze všech stran. Zjistí se, že k reorganizaci vlastně neexistuje analýza ani dokumentace. Dojde k jednáním a nedoporučení podpisu reorganizace policie. Elitní detektivové odchází do civilu. Ministr vnitra podepisuje reorganizaci.

Pro stromy nevidět les

13. 6. 2016 , Martin Konečný
Za poslední týdny došlo k řadě důležitých událostí. V první půlce května se v Londýně konala velká protikorupční konference, kterou pořádal premiér Cameron, u nás ale větší pozornost nevzbudila. Rozruch naopak vyvolala zpráva o zásahu ÚOOZ v protikorupčním útvaru policie a na Městském státním zastupitelství v Praze. Pokračují samozřejmě kauzy Panama Papers a Čapí hnízdo. A konečně na počátku června plnily všechna média komentáře k pravomocnému odsouzení Marka Dalíka. Samé důležité zprávy. Přesto chci dnešní glosu věnovat něčemu docela jinému. Máme v Čechách hezké úsloví: pro stromy nevidět les. Jednotlivé korupční aféry jako by zakrývaly korupční „superaféru“, která se odehrává přímo před našima očima, ale buď o ní nechceme vědět, nebo ji skutečně už ani nevnímáme. Pojmenovat ji právě teď, kdy prezident a vicepremiér zřejmě rozehrávají politickou hru o zestátnění veřejnoprávních médií, je nanejvýš důležité.