Glosy

Za text glosy cele odpovídá autor, nikoli Nadační fond proti korupci. Uvedené názory nemusí vyjadřovat stanovisko Nadačního fondu proti korupci.



Trestání firem nesmí být omezeno

14. 12. 2015 , Janusz Konieczny
Jaké jsou důvody toho, že společnosti zavádějí protikorupční systémy řízení, compliance systémy či další mechanismy pro odhalování protiprávního jednání? Může to být skutečná snaha včasného odhalování a zamezení této činnosti, jindy se může jednat o vzbuzení zcela mylného dojmu či dokonce kontroly nad osobami, které disponují informacemi o protiprávním jednání společnosti. Případně se může jednat o snahu zabránění pouze vybrané trestné činnosti, která příslušným osobám může „hrát do karet“. Aktuálně projednávaná novela zákona o trestní odpovědnosti právnických osob obsahuje pravidlo, dle kterého by společnost byla zproštěna z trestní odpovědnosti v případě, že v rámci svých pravidel vynaložila „veškeré úsilí“, aby tato trestní odpovědnost nevznikla. Takovéto výrazně změkčení pravidel oprávněně vyvolává kritiku a otázky, zdali trestání firem nebude nepřiměřeně omezeno. Koneckonců tento zákon je uplatňován v minimální míře. Proto je nezbytné buďto tento pozměňovací návrh nepřijmout anebo velice jasně a logicky vysvětlit, co znamená „vynaložení veškerého úsilí“ k zabránění protiprávního jednání.

Proč je fond skutečně nezávislý

7. 12. 2015 , Petr Soukenka
Před měsícem jsem mluvil s kolegou ze Slovenska, který se mne ptal na to, kolik peněz na svůj provoz získáme od státu, tedy z dotací a kolik se nám podaří sehnat od soukromých dárců. Odpověď na tuto otázku je zdánlivě velmi jednoduchá. Od státu nemáme ani korunu a totéž platí o dotacích z fondů EU, případně z jiných fondů. Žijeme výhradně díky soukromým darům. Kolega se Slovenska tomu nevěřil, stejně tak jako tomu nevěří někteří novináři v ČR. Přitom si stačí přečíst naše výroční zprávy. Tento „luxus“ si můžeme dovolit pouze díky mimořádné přízni soukromých dárců a to jak těch, kteří přispívají miliony korun, tak těch, kteří posílají stokorunu měsíčně. Fakt, že nejsme nikomu zavázáni, že nejsme prakticky jednou z mnoha organizací státu, je pro mě osobně mimořádně významnou přidanou hodnotou. Také ovšem závazkem.

Opencard revival

30. 11. 2015 , Tereza Kněžourková
Proces k Opencard stále běží. Po skupině úředníků teď k soudu chodí radní primátora Svobody. Ale ani po šesti letech řízení se neblížíme k rozlousknutí otázky: kdo je za tuto aféru odpovědný? Zajímalo to bývalou zastupitelku Ryšlinkovou. Její trestní oznámení pátralo po viníkovi ztrátového projektu. Vyšetřování však sklouzlo k hledání jednotlivých byrokratických pochybení, aniž by bralo zřetel na to hlavní: plánovaný podvod. I soudce prohlásil, že “ paradoxem dané trestní věci tak bylo to, že před soud byli postaveni úředníci Magistrátu hlavního města Prahy podřízení těm, kdo byli v dané záležitosti oprávněni rozhodnout, avšak nikdo z těch kdo v ní rozhodli”. Ani po upozornění soudu státní zástupkyně Máchová nezačala stíhat politickou odpovědnost zmíněné Rady, na které ukazovalo trestní oznámení. Proto podává J. Ryšlinková s Pražským fórem doplnění, které poukazuje na opomenutí hlavní linie vyšetřování a další pochybení, která vedla i Parlamentní vyšetřovací komisi k podání trestního oznámení na Dagmar Máchovou.

Jak vidím Prahu a její městské části rok od voleb?

23. 11. 2015 , Ondřej Prokop
Je to již více než rok, kdy jsme v komunálních volbách volili nové zastupitele. Pro mnoho měst to byly volby přelomové. Mnohde moc předávaly roky zaběhlé struktury novým uskupením, které se vyvinuly z občanských iniciativ. V říjnu 2014 jsem se sám stal zastupitelem 11. pražské městské části právě v čele jednoho z nových hnutí. Půl roku jsem zde byl v radě města a pomohl jsem očistit a narovnat městkou společnost starající se údržbu zeleně a správu městského majetku. V minulých letech společnost tvořila zisk kolem 1 milionu Kč, za rok 2015 se rýsuje zisk přes 12 milionů Kč a to při výrazném snížení mandátní odměny směrem od městské části. Tzn., že město za stejné služby platí méně peněz a společnost i přesto dokáže generovat téměř dvanáctkrát vyšší zisk než v předchozích obdobích. Je to jen jeden příklad toho co se za rok povedlo, který znám dopodrobna a mohu si na něm odškrtnout svůj malý podíl zásluhy. Toho dobrého se pochopitelně nejen na Praze 11 stalo za rok od voleb hodně.

Chtějte po politicích, ať jsou transparentní. A pokud se toho bojí, ptejte se, zda jste volili správně

16. 11. 2015 , Michaela Tejmlová
Jak je výstižně vysvětleno na stránkách Franka Bolda, v demokratickém státě by měla být možnost občanů podílet se na rozhodování o záležitostech týkajících se místa, ve kterém žijí, zcela samozřejmá. Proto také Listina základních práv a svobod říká, že občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. Místní samospráva je z povahy věci občanům nejblíže a má tak velký potenciál fungovat právě na základě širšího zapojování občanů do její činnosti a podpory veřejné debaty. Do správy věcí místních se přitom občan může zapojit tak, že se mu podaří uspět v komunálních volbách a je z něho zastupitel nebo se jako odborník zapojí do práce výborů, což je iniciativní a kontrolní orgán zastupitelstva.

O nepoměru v trestech aneb kolik „stojí“ člověk

9. 11. 2015 , Martin Soukenka
Minulý týden média informovala o trestu 15 a půl roku vězení pro agresivního řidiče za vytlačení vozidla se šesti lidmi do svodidel, při kterém byli zraněni dva lidé. Soud jednání vyhodnotil jako pokus o vraždu. Agresivitu a ohrožování životů jiných je třeba trestat. Rozsudek současně dokresluje nepoměr mezi tresty za násilnou a za korupční trestnou činnost. Ta druhá jakoby nebyla tak nebezpečná a životy druhých ohrožující… Není to zdaleka pravda. Rozsudek soudu si lze představit tak, že za každého pasažéra řidič „vyfasoval“ zhruba dva a půl roku. To už není tak ohromující číslo. Podle trestního zákoníku se tresty za dokonanou vraždu pohybují mezi 10 a 20 lety (lze udělit i výjimečný trest). A pokus trestného činu je trestný podle stejné sazby jako dokonaný trestný čin.

Není vyznamenání jako vyznamenání

2. 11. 2015 , Jan Kraus
Prezident udělil státní vyznamenání, což polovinu lidí uvede často do stavu nepříčetnosti, protože se jim některá vyznamenání zdají zcela nespravedlivá a neoprávněná. Já ne. Naučil jsem se už za Klause brát tuto událost jako jistou výlučnost práva prezidentova a jen se tak podívám, komu to dává, abych si podle toho dělal, nebo doplnil vlastní obraz prezidenta. Zeman má už delší dobu obraz u mě poměrně tragický, doplňovat téměř nemám co, a pomalu se chýlím od zlostného pohoršení k soucitné lítosti. Většího fandu Číny jsme tu asi neměli. I Krteček u mě padá v oblibě. Dal se do divného holportu a rád bych ho upozornil, že se z něj může stát čínská krysa, kterou budou podávat s bambusovými výhonky.

Oznamovatel nebo „práskač“? Ve světě mají jasno

26. 10. 2015 , Petr Soukenka
Minulý týden v Praze proběhla dvoudenní mezinárodní konference věnovaná korupci, ochraně oznamovatelů, praní špinavých peněz a zabavování nelegálně nabytého majetku. Této konferenci předcházela v záři zajímavá konference, která byla věnována výhradně problematice whistleblowingu. Nemá smysl popisovat obsah obou konferencí, ale chtěl bych se zmínit o několika zajímavých informacích ze zahraničí. V USA a Velké Britanií byli oznamovatelé mnoho let vnímáni jako lidé z jiného světa. Situace se začala radikálně měnit v okamžiku, kdy se začaly objevovat případy oznamovatelů např. z oblasti farmacie nebo zbrojního výzkumu. Oznamovatel poukázal na to, že určitý široce používaný lék má nežádoucí vedlejší účinky, přičemž farmaceutická firma o těchto účincích věděla, ale tajila je. Lék byl zakázán, což pro farmaceutickou firmu znamenalo miliardové ztráty. Další oznamovatel poukázal na nereálnost určitého zbrojního výzkumu, přičemž většina vědců přesvědčovala vládu, že jsou potřeba další a další miliardy dolarů. Lidé postupně pochopili, že oznamovatelé nejsou „práskači“, ale hrdinové, kteří vystoupili z řady i za cenu toho, že jejich život pravděpodobně dozná značných změn k horšímu. V praxi tak jedinec dokázal zachránit desítky životů nebo miliardy dolarů, případně obojí. Většina populace pochopila, že když sama nemá odvahu se nechovat stádně, tak by alespoň neměla ignorovat odvahu 1-2 % lidí, kteří se stádně chovat nikdy nebudou.

K čemu je dobrý hlas bubnů

19. 10. 2015 , Lenka Deverová
V pátek v podvečer proběhla před bývalým nádražím Bubny v Praze akce Bubnování pro Bubny. Akci zorganizoval Památník Šoa, o.p.s. jako připomenutí odjezdu prvního židovského transportu z nádraží Praha-Bubny dne 16. 10. 1941. Neobvyklý způsob připomínky utrpení tisíců židovských obyvatel Prahy nebyl samoúčelem. Organizátoři zorganizovali apel proti tichu, proti mlčení v důležitých chvílích, kdy by se patřilo ozvat. Sešlo se několik stovek lidí, které neodradil vytrvalý déšť, a vytvořili pravděpodobně největší bubenický orchestr na světě. Primární otázkou, která se objevovala i při různých diskuzích zejména na sociálních sítích, je, mají-li takové akce smysl. Přikláním se k tomu, že rozhodně ano. Prvním důvodem je to, že bychom neměli zapomínat na naší byť ne tak dávnou historii, i když mlčky trpěné transporty Židů nejsou její nijak světlou stránkou. Řečeno slovy amerického filosofa George Santayany „Ti, kteří nepamatují na svou minulost, jsou odsouzeni k tomu, aby si ji zopakovali.“ Z historie je třeba si brát poučení a bránit současnost proti tendencím, na kterých vyrostly režimy, které stály tento národ mnoho obětí.

S transparentností si politici stále neví příliš rady

12. 10. 2015 , Michal Voda
Riziko střetu zájmů politiků, o kterém veřejnost zpravidla netuší, je společným jmenovatelem řady případů Centra nezávislé investigace (CNI) z poslední doby. Jde například o kauzy neprůhledných nákupů luxusních bytů pro vysoké politiky nebo zahraniční výlet krajských představitelů na účet privátního byznysu. Jejich aktéři na jednoduché dotazy naší redakce často reagovali neochotně, mlčením či zjevnou výmluvou. Není to nic překvapivého, ale nakonec se musíte ptát sami sebe: Proč jsou vlastně základní principy transparentnosti stále pro tolik politiků problém? Není tu naopak pozitivní potenciál, který by mohli efektivně využít ve svůj prospěch?