Glosy

Za text glosy cele odpovídá autor, nikoli Nadační fond proti korupci. Uvedené názory nemusí vyjadřovat stanovisko Nadačního fondu proti korupci.



Sultán a Tyrl demokracie

14. 3. 2016 , Kvido Štěpánek
Za reálného socializmu jsem si vždycky myslel, že v demokracii pravdu – podobně jako příslovečné šídlo v pytli – neutajíš. Prostě, politik lže, pro novináře je to sólokapr a hned ho odhalí. Jeden žurnalista napíše z nevědomosti či naschvál blbost a ostatní se mu vysmějí – pravda vyjde demokraticky najevo a dotyčný má ještě ostudu. Reálná demokracie mě přesvědčila o opaku – zatajené skutečnosti a nepravdivé mýty v demokracii pohodlně přežívají. Vezměme si dnes na mušku jeden z nich: Nazaměstnanost. Zdálo by se, že s nadsázkou, ale říkám to bez přehánění už dvacet šest let: Skutečného nezaměstnaného = člověka, který skutečně práci s upřímnou snahou shání a nemůže ji nalézt, jsem ještě v životě neviděl, natož aby mě snad o tu práci žádal. Pokud byste mi snad nevěřili, zeptejte se českých průmyslníků. Přesto média uvádějí čísla o čtyř set tisících nezaměstnaných, vláda vyčleňuje miliardy na boj s nezaměstnaností, úřady práce jsou vlastně jenom kvůli nim a jen běžný provoz mýtu nezaměstnanost stojí více než sto miliard korun ročně. Politikové i média se radují nad zahraničními firmami, které u nás zakládají nebo rozšiřují výrobu a s deficitem vlastní důstojnosti jim vycházejí vstříc. Nic z toho ovšem není zadarmo - pozemky na stavbu z nejúrodnějších polí za korunu, k tomu dotace na vytvoření pracovních míst, daňové prázdniny, investiční pobídky – dáváme mnoho, dostáváme pramálo. Radost nad vytvořením pracovních míst je infantilní – žádní nezaměstnaní na ně totiž nenastoupí. Ti zůstanou nadále v péči úřadů práce a sociální sítě. To jen štáby dobře placených headhunterů s předstihem začnou pracovníky do nového provozu přetahovat z provozů již fungujících.

Korupční prostředí hazardu?

7. 3. 2016 , Janusz Konieczny
Konečně. Počet hracích automatů povolovaných Ministerstvem financí klesl za poslední 2 roky o více jak 10 tisíc! Klíčový je přitom přístup komunálních politiků k řešení tohoto nešvaru. Na jedné straně jsou pod urputným tlakem veřejnosti, vlastního svědomí a na straně druhé jsou neustále kontaktování ze strany zástupců heren či kasin. Nezřídka pak dochází ke vzniku poměrně nestandardních situací. Česká republika byla ještě donedávna rájem hazardu. Suverénně vedla v celoevropských žebříčcích, co se týče počtu hracích přístrojů. Hazard je ovšem pro společnost nebezpečný, je spjat s kriminální činností, vzbuzuje silnou závislost a hyzdí okolní prostředí. Provozování heren a kasin je zároveň snadnou výdělečnou činností. Vždyť v roce 2014 Češi prosázeli 138 miliard Kč a bylo jim zpět na výhrách vypláceno 106,5 miliard Kč. V roce 2002 byl přitom celkový objem prosázených peněz na polovině – „pouhých“ 70 miliard Kč.

Kdy se voda mění v led?

29. 2. 2016 , Jan Kraus
Poměry v zemi se mírně pohnuly, jak lze vypozorovat z postupného, „jemného“, očistného procesu v justici. Ať už potrestáním zvlčilých soudců, tak i změnami v řízení soudů, atd. Jistým hitem doby se stávají soudní znalci. Několik posledních soudních kauz doslova hýřilo jejich posudky. Jedno, zda šlo o podezření z vraždy, nebo bohapusté kradení. U znalců navíc záleží hodně na tom, jsou li skutečnými znalci. Že jsou tak evidováni, registrováni, členy komory, apod. ještě příliš neznamená. Jak prokázala řada nedávných kauz. Samotné výroky znalců o jiných znalcích ukazují, že v oboru není zcela jasno. My, neznalci, se v tom nevyznáme.

Blýská se na lepší časy?

22. 2. 2016 , Petr Soukenka
David Rath, Marek Dalík, Ivo Rittig, Roman Janoušek, Vladimír Dbalý, Ondřej Havlín, Roman Pekárek nebo Alexandr Novák - to je pouze pár jmen, která jsou spojena s dobou minulou a často byla zmiňována ve velmi negativních souvislostech. Někteří ze jmenovaných mají trest již za sebou, jiní si vyslechli nepravomocné nepodmíněné tresty a pár z nich na verdikt soudu čeká. Zdálo by se, že se blýská na lepší časy a není to pouze zdání. Skutečně se situace změnila. Jsem přesvědčen o tom, že potenciální pachatelé se více bojí a musí hledat stále více a více sofistikovanější formy a metody, jak ze státního něco ukrást. Ale pak přijde další případ a člověk si řekne, že David Rath byl úplný břídil ve srovnání s kauzou arbitráže České dráhy vs. Škoda Transportation. České dráhy mají zaplatit přes miliardu korun za to, že Škoda Transportation dodala pozdě objednané lokomotivy. Člověk si musí nutně položit hned několik otázek: je to pozůstalost minulosti, kdy vládl Martin Roman a ve vedení Českých drah lidé jako Petr Žaluda? Nebo to je celé jinak a arbitrážní soud nerozhodoval zcela nestranně? Jsou to legitimní otázky, na které neznáme zatím odpovědi. Pouze víme, že škodovku v tomto sporu zastupoval přítel Bohuslava Sobotky (ČSSD) Radek Pokorný. Není bez zajímavosti, že tentýž muž, resp. jeho právní kancelář zastupuje také Strabag a Eurovii ve sporu o odstranění vad na stavbě dálnice D47, kde je protistrana opět stát, resp. Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD).

Řešení

15. 2. 2016 , Karel Randák
Kdykoliv v posledních dnech vycházím z bytu, bázlivě se rozhlížím kolem sebe. Se zvýšenou pozorností sleduji své okolí v nejistotě, ve které jsem stále více a více utvrzován televizními zprávami a novinovými titulky. Dokonce i někteří novináři mě svými dotazy opakovaně přesvědčují, že jsem, právě tak jako všichni lidé kolem, vystaven smrtelnému nebezpečí únosu. Původně jsem uvažoval, že bych mohl letos vyjet do zahraničí na dovolenou. Ale poté, co jsem vyslechl od pánů předsedů ODS a TOP 09 Fialy a Kalouska, jakému riziku se jeden každý občan České republiky tímto krokem vystavuje, budu asi muset své rozhodnutí přehodnotit a zavřít se doma. Jako vysvobození proto zapůsobila informace, kterou jsem si přečetl v pátečních Lidových novinách. Zachrání mě byrokraté z Ministerstva vnitra, kteří, aby se zavděčili svému stále rozpínavějšímu ministrovi, zpracovali novou policejní koncepci. Ta nás všechny ochrání nejen před migranty, ale i před nebezpečím terorismu a tudíž zabrání i mému případnému únosu až půjdu nakupovat. V tomto svěžím duchu je zakomponován i vznik dvou nových institucí s honosnými názvy: Národní situační centrum ochrany hranic a Národní centrum pro kontrolu dokladů. Předpokládám, že vymýšlení těchto jmen zabralo více času, než napsání zbytku práce. Až do dnešních dnů se pravděpodobně dělalo vše špatně a celá struktura bezpečnostních složek byla nevyhovující. Nyní však na to analytici vnitra konečně kápli. Bohužel, odhadované náklady na realizaci tohoto nápadu jsou 220 milionů korun měsíčně. Před takovým penězovodem ze státní kasy bledne vzpomínka na Marka Dalíka i Iva Rittiga a jmenovaní se jeví jako učinění dobrodinci. Na druhou stranu alespoň vím, že vnitro má kde brát a až budu unesen, nebude problém za mě zaplatit.

Jihlavská bezmocnost právní války za veřejné peníze

8. 2. 2016 , Miroslav Mareš
Umíte si představit, že byste opravili sousedovi dům bez jeho vědomí či souhlasu a následně by si soused na Vás stěžoval? K podobně absurdní situaci došlo v Jihlavě, kde již několik let probíhá právní bitva mezi Statutárním městem Jihlava (dále Jihlava) a SVAKem Jihlavsko (dále SVAK). Už tři roky mají plynout příjmy z provozování vodárenské infrastruktury do pokladny Statutárního města Jihlavy, která tak každý den přichází o statisíce korun . Před několika dny mi byla anonymně doručena kopie dopisu, který Jihlavě dne 26. 1. 2016 zaslal SVAK. Uvádí v něm, že Jihlava provedla rozsáhlou investici na kanalizaci, které ovšem není vlastníkem, což mělo a především bude mít nedozírné následky pro rozpočet města Jihlavy.

Místo medaile trest

1. 2. 2016 , Martin Šorm
Snad se na mne nebudete zlobit, když vám hned v pondělí položím pár otázek ze sportovního prostředí. Znáte osobnost, která jako první Čech hrála v zámořské NHL po roce 1990? Víte, kdo v dresu s kapitánským znakem dovedl svůj tým až k zlaté medaili v Naganu v roce 1998? Vybavujete si výraznou postavu českého hokeje, která pečlivě sleduje výkon svých svěřenců na ledě, nervózně přitom převaluje žvýkačku v ústech a pohledem diriguje svůj tým? Pokud se vám vybavil současný hokejový trenér Chomutova Vladimír Růžička, tak jsme na tom stejně. Ačkoli nepatřím, na rozdíl od velké množiny českých hokejových fanoušků, ke znalcům prostředí a osob kolem ledové plochy, tak vím, že celý svůj život zasvětil hokeji, že si prošel řadou hokejových zápasů a to nejen v dresu sešívaných slávistů, ale i v zámoří, kde se musel probojovat do základní sestavy.

Co jsou neziskové organizace

25. 1. 2016 , Lenka Deverová
Strávila jsem celý víkend na workshopu Platformy nestátních neziskových organizací pro novou legislativu. Skupina lidí, zastupujících neziskové organizace v jednotlivých regionech České republiky, které budou působit jako regionální informační a poradenská centra pro aplikaci nového občanského zákoníku na právní poměry neziskových organizací, strávila dva dny svého volna přednáškami a diskuzemi nad tématy, která se dotýkají života „neziskovek“. Přimělo mne to k úvaze nad postavením neziskových organizací v naší současné společnosti. Neziskové organizace jsou integrální součástí demokratické společnosti, nástrojem občanské participace, kterou občané projevují, organizují a prosazují své zájmy. Nejsou však jen nástrojem realizace zájmů svých členů, ale ve velké většině jsou prospěšné široké veřejnosti, k níž směřuje jejich činnost.

O elitách aneb komu lze věřit?

18. 1. 2016 , Martin Soukenka
Richard Feynman – hráč na bonga, malíř, bohém a nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1965 v jedné osobě – popisoval příhodu z recepce po udělení Nobelovy ceny, kdy si přisedl ke stolu s dánskou princeznou, která přítomným zklamaně vysvětlila, že se o fyzice mohou těžko bavit, když u stolu o ní nikdo nic neví. Feynman kontroval: „Právě naopak. Můžeme debatovat právě o těch věcech, o kterých nikdo nic neví. Můžeme se bavit o počasí, můžeme se bavit o sociálních problémech, můžeme se bavit o psychologii, můžeme se bavit o mezinárodních financích – ale už ne o převodech zlata, protože těm se tu rozumí. Takže nejlepší námět pro všechny je ten, o němž nikdo nic neví.“ Nato se princezna otočila a začala se bavit s někým jiným…

Svět podle Mynáře

11. 1. 2016 , Libor Winkler
Kritizovat neziskové organizace je u politiků v módě. Zejména, když jde o snahu prosadit změny, které měli už dávno udělat právě oni. Změny, o jejichž podpoře politické strany jen mluví a skutek utek, protože jim současný stav vyhovuje víc. Když se ale jejich práce začne suplovat někdo jiný, to pak slyšíme o nepatřičném aktivismu s destrukčními sklony, jako třeba v případě protikorupčních aktivit. Jako člověk činný ve finanční sféře se kromě voleb nemohu aktivně politicky angažovat (tak to alespoň cítím). Podporu konkrétních projektů organizací i jednotlivců však beru jako svou občanskou povinnost. A jsem rád, když uspějí, jako například iniciativa Rekonstrukce státu. Také její zásluhou byl nakonec – po mnoha výmluvách a odkladech – koncem minulého roku konečně schválen zákon o veřejném registru smluv.