Glosy

Za text glosy cele odpovídá autor, nikoli Nadační fond proti korupci. Uvedené názory nemusí vyjadřovat stanovisko Nadačního fondu proti korupci.



Hysterie politiků okolo neziskových organizací

16. 5. 2016 , Lenka Deverová
Pan prezident Zeman prohlásil, že „pokládá většinu neziskových organizací, čest výjimkám, za pijavice, které jsou přisáté na státním rozpočtu, a považoval bych za rozumné, aby se dotace těmto organizacím vyplácely úměrně tomu, co si dokážou vydělat samy“. Sociolog Petr Hampl řekl, že to jsou firmy obchodující s lidskou naivitou a ideály, za nimiž jsou lidé, kteří nemají zbytky svědomí. Přisadili si i někteří další politici. Nepamatuji se na tak otevřené a koncentrované projevy nesnášenlivosti vůči neziskovkám. I to svědčí o něčem nezdravém v české společnosti.I to svědčí o něčem nezdravém v české společnosti. Každá paušalizace je špatná. Existuje spousta organizací, které dělají práci, na kterou stát nestačí. Jsou prostorem pro realizaci dobrovolnických aktivit, ale i pro vysoce profesionální činnosti. V oblasti sociální péče je téměř polovina poskytovatelů sociálních služeb neziskovkami. Obdobně jsou nepřehlédnutelné v oblasti vzdělávání, volnočasových aktivit, v oblasti charity a humanitárních akcí.

Vladimír Sitta podal odvolání

9. 5. 2016 , Petr Kočí
Vladimíra Sittu, jednoho z klíčových svědků v kauze jízdenek pražského dopravního podniku, v září minulého roku uznal soud vinným z toho, že měl poškodit papírnu NEOGRAPH. Rozsudek byl doručen až nyní, po více než půl roce. Vladimír Sitta proti němu podal odvolání, neboť trvá na tom, že ani on, ani jeho otec, který byl rovněž za tunelování vlastní papírny stíhán, nikdy neudělali nic, co by NEOGRAPHu mohlo způsobit jakoukoliv újmu. Pojďme dnešní glosu pojmout trochu odlišně a v citacích nyní bez dalšího komentáře rekapitulovat některé závěry, ke kterým došly soudy v kauzách iniciovaných lidmi kolem Iva Rittiga a Jana Janků proti Vladimíru Sittovi či Nadačnímu fondu.

Insolvenční štika

2. 5. 2016 , Martin Šorm
Od roku 1991, tedy se vznikem konkurenčního hospodářského prostoru a volného podnikání, existuje zákonná možnost jak ukončit fungování společnosti, která již nedokáže dostát svých ekonomických závazků. Tehdy byl přijat zákon č.328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání. Svět, a to nejen ekonomický, se však vyvíjí, a tak v roce 2006 byl přijat zákon č. 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení. Tedy tzv. insolvenční zákon. Tento zákon stanovuje pravidla, jak postupovat v případě, že obchodní společnost má více závazků než finančních prostředků k jejich uhrazení, stručně řečeno. Nechci zde popisovat veškeré podmínky vyhlášení konkurzu, chci se věnovat jiné stránce problému.

Skončí NEN stejně jako projekt IZIP?

25. 4. 2016 , Petr Soukenka
Tento týden publikoval Nejvyšší kontrolní úřad zprávu, že tzv. Národní elektronický nástroj (NEN) za téměř čtvrt miliardy korun, který měl zprůhlednit zadávání veřejných zakázek a uspořit až 50 miliard korun ročně, plánované úspory nepřinesl a kýžené zprůhlednění se také nekoná. Zadavatelé tento nástroj využívají minimálně, protože jeho použití není ze strany veřejných zadavatelů povinné. Za první dva měsíce ostrého provozu na něm bylo zveřejněno jen sedm (!) veřejných zakázek, potom sice počet registrovaných zadavatelů vzrostl, ale řada z nich NEN využívá jen ke zveřejňování informací. Navíc projekt doprovázela celá řada podivných okolností, např. zpoždění celého projektu nebo nerespektování zákona o veřejných zakázkách. Při čtení kontrolní zprávy NKÚ by člověk mohl nabýt dojmu, že se s podobným projektem již setkal. Ano, podobnost s projektem IZIP je zcela zjevná. Neexistence povinného používání, problematická realizace projektu, mimořádně vysoké náklady, nulová nebo velmi nízká efektivita. Je pro mne těžko uvěřitelné, že po zkušenostech s projektem IZIP, se může podobná situace opakovat. Nevím, zda se jedná o neschopnost státní správy řídit ICT projekty nebo zda se jedná o záměr, ale v kontextu historických zkušeností bych se spíše přikláněl k variantě b). Jistou nadějí do budoucna je fakt, že MMR hodlá do roku 2017 zrušit stávající elektronická tržiště a nahradit je právě NENem.

Mlčenlivost jako výmluva

18. 4. 2016 , Janusz Konieczny
Proč lidé oznamují trestné činy včetně korupce? Někteří tak činí, jelikož cítí občanskou či morální povinnost. Jiní mají zcela jiný motiv – pomstu či dokonce sledování vlastního prospěchu. Často se ovšem zapomíná, že trestným činem je rovněž neoznámení trestného činu státnímu zástupci či policii v případě, že se tak osoba dozví hodnověrným způsobem (§ 368 trestního zákoníku). Přesto mnoho osob trestné činy neoznamuje – vysvětluje to obavou z odvetných kroků. Tento strach může být přiměřený nebo přehnaný, nicméně občas svědkové korupce uvádějí jiný důvod svého zdrženlivého postoje – mlčenlivost. Sami tak trochu cítí, že je to výmluva a odpověď lze nalézt v trestním zákoníku. Koneckonců nejednou jsme se otázkou mlčenlivosti na půdě Nadačního fondu proti korupci zabývali. Podívejme se tedy na tuto záležitost trochu podrobněji.

Nejvyšší čas na přípravu místního referenda

11. 4. 2016 , Janusz Konieczny
Častým a logickým postupem při přípravě místního referenda je jeho načasování na termín voleb. Podmínkou platnosti referenda je totiž účast alespoň 35 % oprávněných voličů. Jelikož krajské a senátní volby se uskuteční pravděpodobně v říjnu 2016, tak je nejvyšší část zvážit, zda by nebylo vhodné se právě nyní pustit do přípravy referenda, které zásadním způsobem může pomoct řešit palčivé otázky ve Vašem okolí. Ročně se koná několik desítek místních referend. Referendum vyhlásí buďto zastupitelstvo na základě vlastního rozhodnutí anebo je vyhlášeno na základě občanské iniciativy. Není náhodou, že až 47 místních referend se konalo v supervolebním roce 2014 a naopak pouze 11 místních referend proběhlo v „nevolebním“ roce 2011.

Otáčí se naše společnost doleva?

4. 4. 2016 , Ondřej Prokop
Tento text překvapivě nebude o návštěvě Čínského prezidenta a bujarého vítání jeho reprezentace v podobě vlajek a billboardů. Pokud se totiž podíváte na fotografie z obdobných návštěv například z Velké Británie nebo Francie, pompéznost přivítání byla i tam stejná či dokonce ještě větší. Ale o tom opravdu psát nechci, protože to nepovažuji za projev nějakého špatného politického směřování, naopak, myslím si, že nám partnerství s Čínou přinese kapitál pro náš průmysl. Rád bych ale poukázal na své drobné zděšení, kolik současných politických stran a hnutí směřuje svou ideologii čím dál tím více doleva. Krásnou ukázkou takového příkladu zrodu nového levicového bloku bylo zastupitelstvo hl. m. Prahy minulý týden, kdy se projednával bod tzv. „Kliniky“. Jednoduše řečeno, jedná se o občanskou iniciativu, která dělá krásné věci, dělá je zdarma a nezištně pro druhé, tak trošku v „hippie“ stylu. Starají se vzájemně o děti na způsob školky, provozují kavárnu, obchod se směnou zboží, různé druhy školení a další služby. Má to ale jeden háček. „Squatersky“ obsadili budovu, která jim nikdy nepatřila a která patří státu. Nemají žádnou právní subjektivitu, nejsou ani neziskovou organizací. Co je, však nejhorší je to, že v budově, kde se sdružují děti v něčem, co přirovnávají ke školce, neteče teplá voda a budova je v mnoha ohledech ve špatném až nebezpečném stavu. Porušují tam předpisy a bohužel i zákony. Ačkoli základní myšlenka je krásná a bohulibá, nemohu souhlasit s anarchistickým porušováním zákonů a předpisů. Pro mě je a vždy bude soukromé vlastnictví nadřazeno všemu ostatnímu.

Kde najít důkazy o skutečném vlastníkovi Čapího hnízda

23. 3. 2016 , Janusz Konieczny
Dnes 23. března 2016 sdělí Andrej Babiš jméno tajemného investora, který údajně stál za společností Farma Čapí hnízdo, a.s. (dále Čapí hnízdo) v době, kdy tato společnost získala dotaci 50 milionů Kč. Klíčovou otázkou tedy je, jak lze věrohodně doložit vlastníka Čapího hnízda z období 2008 až 2013. Je přece zřejmé, že v žádném případě nestačí sdělení pouhého jména a příjmení tajemného investora bez příslušných důkazů. Dokládání skutečného vlastníka bylo pro NFPK klíčovým tématem již od jeho vzniku. Pokud by společnosti získávající veřejné prostředky měly povinnost doložit celou svoji vlastnickou strukturu až po fyzické osoby (svléknout se donaha) tak jak to v paragrafovém znění připravil NFPK, bylo by možné s největší pravděpodobností zamezit mnohým kauzám – například právě Čapímu hnízdu.

Na některé pantáty od fotbalu či hokeje se nesahá

21. 3. 2016 , Libor Witassek
Financování sportu v České republice je značně komplikované a pro transparentní podnikání v tomto oboru není zrovna na růžích ustláno. Fotbalové či hokejové svazy poskytují dotace i z veřejných zdrojů. Všechny tyto příspěvky jsou pro sportování dětí a mládeže a poskytují se dle platného zákona neziskovým subjektům - sportovním jednotám a spolkům. Zároveň však je prakticky nutné, aby sportovní kluby měly i obchodní společnosti pro řízení a provoz profesionálního sportu, aby mohly zajistit sportování dospělých profesionálů, tzv. profesionální sporty. Profesionální sporty tak je možné financovat primárně pouze z privátních prostředků. Po několika korupčních aférách a skandálech ve fotbale i v hokeji se však tyto příjmy značně snižují, řada soukromých firem od financování sportu dává ruce pryč. Není se čemu divit.

Sultán a Tyrl demokracie

14. 3. 2016 , Kvido Štěpánek
Za reálného socializmu jsem si vždycky myslel, že v demokracii pravdu – podobně jako příslovečné šídlo v pytli – neutajíš. Prostě, politik lže, pro novináře je to sólokapr a hned ho odhalí. Jeden žurnalista napíše z nevědomosti či naschvál blbost a ostatní se mu vysmějí – pravda vyjde demokraticky najevo a dotyčný má ještě ostudu. Reálná demokracie mě přesvědčila o opaku – zatajené skutečnosti a nepravdivé mýty v demokracii pohodlně přežívají. Vezměme si dnes na mušku jeden z nich: Nazaměstnanost. Zdálo by se, že s nadsázkou, ale říkám to bez přehánění už dvacet šest let: Skutečného nezaměstnaného = člověka, který skutečně práci s upřímnou snahou shání a nemůže ji nalézt, jsem ještě v životě neviděl, natož aby mě snad o tu práci žádal. Pokud byste mi snad nevěřili, zeptejte se českých průmyslníků. Přesto média uvádějí čísla o čtyř set tisících nezaměstnaných, vláda vyčleňuje miliardy na boj s nezaměstnaností, úřady práce jsou vlastně jenom kvůli nim a jen běžný provoz mýtu nezaměstnanost stojí více než sto miliard korun ročně. Politikové i média se radují nad zahraničními firmami, které u nás zakládají nebo rozšiřují výrobu a s deficitem vlastní důstojnosti jim vycházejí vstříc. Nic z toho ovšem není zadarmo - pozemky na stavbu z nejúrodnějších polí za korunu, k tomu dotace na vytvoření pracovních míst, daňové prázdniny, investiční pobídky – dáváme mnoho, dostáváme pramálo. Radost nad vytvořením pracovních míst je infantilní – žádní nezaměstnaní na ně totiž nenastoupí. Ti zůstanou nadále v péči úřadů práce a sociální sítě. To jen štáby dobře placených headhunterů s předstihem začnou pracovníky do nového provozu přetahovat z provozů již fungujících.