Glosy

Za text glosy cele odpovídá autor, nikoli Nadační fond proti korupci. Uvedené názory nemusí vyjadřovat stanovisko Nadačního fondu proti korupci.



Když novinář lže, jako když tiskne!

29. 7. 2015 , Petr Soukenka
V pondělí uveřejnil časopis Týden na základě rozhodnutí soudu omluvu za nepravdivé informace, které uvedl o Vl. Sittovi ml. autor článku Marek Přibil. Ve filmech z mafiánského prostředí se vždy alespoň jednou objeví věta „každý má svou cenu“ nebo „udělej mu nabídku, která se nedá odmítnout“. Jak jinak nahlížet na článek bývalého novináře časopisu Týden Marka Přibila ze dne 15. září 2014 s názvem „Rittigův sok na policejním mejdanu“. Podstata článku pana Přibila by se dala shrnout do několika vět: 1) V roce 2008 se konal „v tajném objektu“ „divoký mejdan“ ÚOOZ. 2) „Mejdanu“ se zúčastnil nestandardně „civil“ Vl. Sitta ml., který o rok později upozornil na nekalé praktiky Ivo Rittiga. 3) Vl. Sitta ml. se dokonce na „mejdanu“ drží kolem ramen s neznámým policistou a za nimi stojí šéf pražské policie Petr Želásko (doloženo fotografii). 4) Vl. Sitta pózuje na „mejdanu“ se služebním policejním průkazem (doloženo fotografií).

Vysvědčení pro Lady Opencard

13. 7. 2015 , Tereza Kněžourková
Prázdniny jsou v plném proudu, sluníčko svítí, jahody voní. A hodiny tikají. Krátí se čas pro vyšetřování Opencard, které se táhne už 6 let, aniž by padlo obvinění na hlavní aktéry této kauzy. Před soud se dostali řadoví úředníci, s trestem odešel ten, který policii poskytl klíčové důkazy. Kdo ale rozhodl o zakázce za 1,7 miliardy? To je hlavolam. Při vyšetřování byla změněna kvalifikace trestných činů tak, aby nebylo možné nasadit například odposlechy. Jeden skutek se rozdělil na víc částí, které mohou být promlčeny dřív. Prohlídka magistrátu byla odsouvána tak dlouho, že policie už našla jen vymazané počítače.

„Nejmazanější“ v Evropě?

29. 6. 2015 , Jan Kraus
Bývalý prezident a přítel kmotrů všeho druhu vyrazil za panem Savovem do Londýna. Proč – je jedno. Patří k sobě. Mezitím česká policie zahájila vyšetřování s dalšími soudci ze severu Čech – klasika – úplatky. Justiční jsou samozřejmě za výsledek soudního řízení nebo vrácení řidičáku apod. V zemi Sv. Rampuly a Grygárka je ještě co čistit. Ústavní soud nám dobrým výrokem o poslanecké imunitě bohužel také sdělil, že Nejvyšší soud je pitomec. Že poslanecká, ani žádná jiná, imunita nemůže souviset s kšeftováním, ví každý, kdo o demokracii četl jen v rodokapsech. V kšeftu je jen volná ruku trhu, v Česku pak občas ještě v kapse souseda, pod stolem, a pak ruka ruku umyje – jaká imunita?

Slibem nezarmoutíš

22. 6. 2015 , Libor Winkler
Když před více než dvěma lety vznikl projekt Rekonstrukce státu, líbilo se mi, že je velmi konkrétní. Týkal se přijetí jasně vymezených zákonů potřebných k větší odpovědnosti a průhlednosti státní správy – tedy k tomu, aby stát lépe sloužil svým občanům. Pro jeho oponenty tedy nebylo tak jednoduché označit tuto snahu za „planý aktivismus a populismus“, jak se s tím setkal Nadační fond proti korupci a jeho podporovatelé z řad podnikatelů, kteří určitě nechtěli být aktivisty nebo si populisticky budovat novou image. Spíš jim vadilo, že by měli rozebírat své podnikatelské plány s pány, jako jsou Janoušek, Rittig nebo nedávno propuštěný Alexandr Novák, případně kupovat kabelky budoucí paní Nečasové.

Martine Dvořáku, zaplať

15. 6. 2015 , Petr Soukenka
Zhruba před měsícem se mi dostal do rukou dokument, jehož obsahem byl přepis odposlechu z hotelu Ventana z roku 2012 a 2013. Hlavími aktéry jsou Ivo Rittig a jeho právník David Michal. Mimo jiné spolu řeší náklady, které museli vynaložit na ochranu svého „podnikání“ poté, co Nadační fond proti korupci zveřejnil kauzu „jízdenky“ a kauzu „Nemocnice na Homolce“. Bezpečnostní opatření proti Karlu Janečkovi a Karlu Randákovi je přišly na pět milionů korun: „…a bůra, který jsme dali, který jsme dali na (Janečka)…“. Dlužno dodat, že pánové si svoje zájmy „hlídali““ systematicky. Naznačuje to i vyjádření Davida Michala: „…Já určitě ví o tom, že jsem vod tebe načerpal jakoby z velkej peněz teďka jakoby dvojku, kterou jsi dal Grygárkovi na hlídání našich věcí na (Faučku)…“.

Nikdy jsi u nás nepracoval? Máš smůlu, a s Tebou i ČR

8. 6. 2015 , Michaela Tejmlová
Máte zájem o vedoucí pozice ve státní správě a chtěli byste přispět ke kvalitní státní správě v ČR? Máte smůlu, pokud jste nepracovali na vedoucích pozicích na ministerstvech, krajských nebo městských úřadech nebo v mezinárodních institucích. Pro vedoucí oddělení se nevyžaduje předchozí zkušenost na vedoucí pozici, ale i přesto se vyžaduje to, že ve veřejné správě pracují. Toto pravidlo zavedl zákon o státní službě, který 1. července 2015 vstupuje v účinnost. Ač toto bylo silně kritizováno jak Evropskou komisí, tak neziskovými organizacemi. Vede to k tomu, že pokud se objeví nějaká zajímavá vedoucí pozice ve státní správě, jsou z ní žadatelé bez zkušenosti na vedoucí pozici ve veřejné správě předem vyloučeni. Často se říká, že naše státní správa potřebuje zkvalitnit a zefektivnit. Tím ale, a současní úředníci mi odpustí, znám jich výborných spoustu, že si státní správu „zabetonujeme“ pouze těmi, co v ní pracují, se toho dle mého názoru nedosáhne.

Soukromé bezpečnostní agentury ukončují svoje podnikání

1. 6. 2015 , Petr Soukenka
Páteční rozsudek Heleny Králové v kauze zneužití Vojenského zpravodajství Janou Nečasovou (dříve Nagyovou) bude mít zajímavé dopady na byznys soukromých bezpečnostních agentur. Nevidím žádný důvod, proč bych měl platit za služby soukromé bezpečnostní agentury, když si mohu vybrat jednu ze tří státních zpravodajských služeb. Úhrada půjde z eráru a já ušetřím. Jediný problém bude s referencemi, neboť když jsem se díval na internetovské stránky jednotlivých zpravodajských služeb, tak tam zatím kolonku „reference“ nemají, ostatně kolonka „naše služby“ tam zatím také není.

O nenažrané bestii aneb o hodnocení druhých

25. 5. 2015 , Martin Soukenka
Ztratit pocit nadřazenosti nad svým okolím je bolestivé. Platí to od profesorů po politiky, od umělců po sportovce, od mužů po ženy. A může být přímo ubíjející, když si je poražený nucen ráno vždy znovu a znovu čerstvě uvědomit převahu vítěze. Řeší se to prací. Nebo alkoholem. Také ale nedovoleným „odstavením“ vítěze. Bohužel i tak, jako v případě J. F. Kennedyho – pozváním do Dallasu… Nedávno vláda – s mediálně známým ministrem financí – schválila dokument, v němž se uvádí: „V rámci postupného navyšování biopaliv jako alternativních paliv z obnovitelných zdrojů energie v dopravě je nutno vycházet z reálného faktu, že 10% cíle v roce 2020 nelze dosáhnout nízkoprocentním přidáváním biopaliv do motorových benzinů a nafty (…), a proto je vhodné v nejbližší době (…)“ a následuje dlouhý výčet opatření – např. širší využití jak čistých biopaliv, tak vysokoprocentních biopalivových směsí především v rezortu zemědělství, v oblasti stavebnictví, těžařství či u dopravních podniků, pro pohon vozů Českých drah apod.

Rath a jeho nemoci

18. 5. 2015 , Petr Soukenka
Před mnoha lety jsem byl odveden do tehdy ještě socialistické a poloprofesionální armády. Kamarádi mi říkali, že jsem hlupák, neboť jsem se mohl velmi snadno službě vlasti vyhnout. Stačilo zvolit vhodnou nemoc. Kamarádi mi nabídli celou škálu strašných chorob, které by jistě znamenaly modrou knížku. Namátkou si vzpomínám na některé z nich: chronická bolest zad, chronická bolest hlavy, nepravidelné a neočekávané výpadky paměti, hučení v uších, nepravidelné ztráty vědomí, pomočování… Tyto choroby se mi opět vybavily v souvislosti s úrazem/neúrazem exhejtmana Davida Ratha. Čekal bych, že coby lékař přijde s nějakou uvěřitelnou nemocí, která by byla hodna jeho „velikosti“. Téměř jistě jsem očekával doposud nějakou neprobádanou formu karcinomu, také hluboké deprese nejsou špatné (ty bych dokonce pochopil), ale pád z kola, který nikdo neviděl, bez jediné oděrky a pohmožděniny, mi přijde jako mimořádně nevěrohodný příběh. To už mohl doma spadnout ze štaflí a nemusel kvůli tomu, jezdit na kole. Chování Davida Ratha je nedůstojné, zbabělé a připomíná tragikomickou frašku.

Výroční zpráva jako vysvědčení

11. 5. 2015 , Janusz Konieczny
Každý zodpovědný rodič si na konci pololetí bedlivě prohlédne vysvědčení svého dítěte. Navíc jsou rodičům obvykle okamžitě k dispozici žákovské knížky - těžko totiž syn nebo dcera uspějí s výmluvou, že žákovská knížka zmizela, nemluvě o vysvědčení. Účetní výkazy obchodních společností připomínají ve značné míře obdobu vysvědčení – obsahují informace o hospodaření dané společnosti s tím, že některé společnosti tyto informace se pokouší zatajit, jiné se naopak jimi chlubí. Není mým cílem kritizovat společnosti, kterým se zrovna nevede stejně tak jako žáky, kteří obdrží špatné známky. Jádrem problému je zjištění, že zatímco žák základní školy se neodváží neukázat svoje vysvědčení rodiči, obchodní společnosti nemají problém zatajit své účetní výkazy před veřejnosti, ačkoliv je takovéto chování v rozporu se zákonem. Společnost Bisnode, která dodává ucelené informace o hospodaření společnosti, nejednou potvrdila, že více jak 50 % všech obchodních společností nesplňuje svoji informační povinnost. Tento závěr koneckonců potvrzují i zkušenosti NFPK, kdynaráží na případy, že společnosti nemají zveřejněno dokonce i 5 - 10 účetních závěrek a často navíc neobsahují údaje, které jim ukládá zákon. Umíte si představit, že podobným vzdorem by se projevily děti vůči svým rodičům? Kde se tedy stala chyba? Praxe totiž ukazuje, že informace o svém hospodaření zatajují zvlášť ty společnosti, které mají vážné problémy, případně podnikají nekalé aktivity.