Glosy

Za text glosy cele odpovídá autor, nikoli Nadační fond proti korupci. Uvedené názory nemusí vyjadřovat stanovisko Nadačního fondu proti korupci.



O depresi a jarní naději

16. 4. 2018 , Lenka Deverová
Obvykle přichází jarní deprese po dlouhé zimě z nedostatku vitamínů. Avšak v současném jaru mohou vyvolat depresi spíše neustávající špatné zprávy. Jen za posledních 7 dnů … Zemřel Juraj Herz – kultovní film Spalovač mrtvol jsem viděla snad 5x, Petrolejové lampy a Habermannův mlýn jsou vždy silný zážitek, zemřel Miloš Forman – poděkování patří televizi za nasazení jeho filmů. A v politice? Pan prezident by zcela evidentně uvítal vládu, na níž bude mít podíl SPD a komunisté. Babiš mu to napřed odkývá, ale nakonec se prý vrátí k jednání s ČSSD – ale nikdo neví, na jak dlouho. „Čau lidi“ sice maká, ale nějak ani jemu ani panu prezidentovi nedochází, že v České republice máme formu vlády parlamentní a ústava předpokládá, že vláda je vládou, která získala důvěru. A jak to vypadá, světýlko na konci tunelu se neukazuje. V Maďarsku drtivě zvítězil ve volbách Viktor Orbán – idea občanské společnosti dostala na frak, neziskové organizace a svobodná media to budou mít hodně těžké. Válka v Sýrii vyvolává strach. Je dobře, že se většina našich politiků postavila na stranu spojenců. Odmítavá reakce Hradu prezentovaná panem Ovčáčkem není překvapivá, ale ostudná je.

Korupce versus laskavost

9. 4. 2018 , Linda Majerová
V počátcích existence Nadačního fondu proti korupci jsme byli téměř bombardováni desítkami korupčních podnětů týdně. Stále jich není málo, ale celkový počet přece jen poklesl. Bylo by moc fajn si myslet, že je za tímto trendem reálný pokles korupce. Bohužel tomu tak není, korupce stále bují víc než dost a mediální zprávy posledních dnů ukazují, že objem finančních prostředků, které figurovaly, figurují či měly figurovat v podivných veřejných zakázkách je opravdu závratný. Stále jsou zakázky, které neodpovídají zadání, nejsou dodržovány lhůty realizace a o rozpočtech ani nemluvě. V žebříčku vnímání korupce, který se zaměřuje na vnímání existence korupce mezi úředníky veřejné správy a politiky, jsme poskočili o několik míst výše. Není to nikterak závratný skok, stále nedosahujeme, a hned tak nejspíš ani nedosáhneme, na pozice skandinávských zemí nebo Nové Zélandu, ale je to krok malý krok dopředu. A pokud takovýchto malých kroků bude více, začneme snad stoupat stále výš a výš.

Hra čísel

26. 3. 2018 , Martin Šorm
Čísla nás vyprovázejí od dob, co jsme slezli z korun stromů a vzpřímení začali objevovat náš svět. Na základní počty stačilo deset prstů, případně čárky vytvořené uhlem na skalní stěně.Čísla jsou spojená s historickými událostmi a svoji mystiku si udržují i v dnešním moderním elektronickém světě. Například posvátná trojka je spojena nejen s Kristem, ale například s pořadím Země od Slunce, a v pohádkách se to trojicemi jen hemží. Magická sedmička vychází z počtu ve středověku známých planet, a i když jsme své astronomické poznání rozšířili, sedmička stále zůstává tou tajemnou a šťastnou. A tak bych mohl pokračovat s nulou, desítkou, dvanáctkou, třináctkou… atd. Jednotlivá čísla jsou často využívána k označení lidských vlastností a společenských postojů. Je zcela jasné, co chcete vyjádřit, když někomu řeknete, že je jednička.

Káva s sebou

19. 3. 2018 , Karel Škácha
Dnešní společnost je rozdělená na pivaře a kafaře. Ukazují to všechny volby, zjednodušeně řečeno pivaři jsou nacionalisté s levicí a kafaři liberálové a pravice. Ti první můžou pít až po práci, ti druzí bohužel někdy stráví na kafi celý den. Ti první se ale vnitřně považují spíše za neúspěšné, protože ti druzí minimálně vypadají, že mají více peněz. Rozděluje je proto možnost být svobodný v dennodenním rozhodování. Ta ale většinou stojí na dlouhodobé odpovědnosti. Frustrace roste. I když máme stejně genů, každý dostal jiné karty, uvědomuje si ale hlavně ty špatné. Málokdo si přizná, že spíše nechce přijmout odpovědnost něco měnit. Může se to pak i zvrtnout, začne se vymlouvat, lže jak prezident a nakonec to třeba i oprávněně shodí na rodiče, že mu nebyli schopní zajistit potřebné vzdělání.

Vyčkávání změnu nepřinese

12. 3. 2018 , Libor Winkler
Ještě nikdy od sametové revoluce jsem kolem sebe nevnímal tak silnou poraženeckou náladu jako v poslední době. Musel jsem také odpovídat na pár ironických dotazů. Lidé, kteří vědí, že jsem ve dvou předchozích prezidentských volbách podporoval nejprve Karla Schwarzenberga a poté Jiřího Drahoše, chtěli vědět, jestli jsem někdy finančně přispěl i někomu, kdo vyhrál. Chtěli mne přimět k zamyšlení, jestli zbytečně nevyhazuji peníze chozením do předem prohraných bitev. Když se tedy zamyslím, situace v posledních měsících samozřejmě nevypadá nijak vesele. Na jedné straně je vidět pevná jednota Babiše, Okamury, komunistů a pohrobků z řad sociální demokracie, plus vzájemná podpora Zemana a Klause. Na druhé straně mne zase rmoutí roztříštěnost jejich oponentů.

Vraždou Jána Kuciaka se nesmíme ponořit do strachu

5. 3. 2018 , Janusz Konieczny
Ján Kuciak byl nezávislým mladým investigativním novinářem, který svou práci vnímal jako poslání. Uvědomoval si, že mafiánským skupinám je nutné se postavit a zkoumal jejich aktivity. V jisté kauze bylo dokonce obnoveno trestní stíhání především na základě analýzy Jána Kuciaka. Byl zkrátka velkou novinářskou naději. Toto neštěstí se může zdát jako zvlášť nespravedlivé. Proč zrovna zemřel Jan Kuciák? Celý život měl před sebou a hlavně takových osob na Slovensku či v Česku je třeba jako soli. Dobře věděl, že nelze se tupě hrbit před rozkrádáním veřejných peněz. Zkrátka délku života neurčuje nějaká tajemná rovnice podle toho, jak kdo je čestný a hodnotově uvědomělý. Občas krátce žijí lidé, ačkoliv jsou velkým přínosem pro společnost. Co si tedy z této nešťastné události odnést? Rozhodně ne strach!

Žebříčky a srovnání aneb Češi, do toho!

26. 2. 2018 , Martin Soukenka
Člověk má rád žebříčky a srovnání. Občas potřebuje vědět, jak daleko má k tomu být šampionem. A jak blízko má k tomu zůstat poraženým. Spoustu žebříčků čehokoli, sestavených odborníky a šamany přes cokoli, je ale třeba brát s rezervou… Známý je příklad žebříčku o míře ohrožení chudobou v zemích Evropy. V roce 2016 byli lidé v ČR nejméně ze všech zemí EU (rozšířených o Norsko a Švýcarsko) ohroženi příjmovou chudobou (v rámci populace se právě u nás ocitlo pod hranicí chudoby procentuálně nejméně lidí). Nejhůře dopadlo Rumunsko a Bulharsko (zde). Média o tom hojně informovala a s pompou informovala o našem prvenství i za rok 2015. Jenže…Ona hranice ohrožení chudobou se liší stát od státu. Člověk má rád žebříčky a srovnání. Občas potřebuje vědět, jak daleko má k tomu být šampionem. A jak blízko má k tomu zůstat poraženým. Spoustu žebříčků čehokoli, sestavených odborníky a šamany přes cokoli, je ale třeba brát s rezervou… Známý je příklad žebříčku o míře ohrožení chudobou v zemích Evropy. V roce 2016 byli lidé v ČR nejméně ze všech zemí EU (rozšířených o Norsko a Švýcarsko) ohroženi příjmovou chudobou (v rámci populace se právě u nás ocitlo pod hranicí chudoby procentuálně nejméně lidí). Nejhůře dopadlo Rumunsko a Bulharsko (zde). Média o tom hojně informovala a s pompou informovala o našem prvenství i za rok 2015. Jenže…Ona hranice ohrožení chudobou se liší stát od státu (detaily zde). Nejste-li daleko pod touto národní hranicí, nejste chudí. V roce 2015 činila hranice chudoby v Lucembursku skoro sedminásobek hranice chudoby v Rumunsku . Většina chudáků v Lucembursku by byla boháči v Rumunsku… Stanovit jednu společnou hranici chudoby pro vzájemné srovnávání hodnostáři EU raději odmítli…

Proč politici uprchli z vyšetřovací komise?

19. 2. 2018 , Janusz Konieczny
Práce parlamentní vyšetřovací komise ke zvlněné dálnici D47 skončila doslova fiaskem. Její činnost byla řízena de facto autopilotem. Při návštěvě webu Poslanecké sněmovny věnované „práci“ této komise zjistíte, že řada členů z komise postupně uprchlo a při rozkliknutí rubriky „členové komise“ se objeví prázdná stránka. Poslední zápis z jednání pochází z 12. ledna 2017, kdy jediným bodem programu bylo vyslechnutí bývalého ředitele ŘSD Alfréda Brunclíka. A co dál? Ze zprávy NKÚ lze vyčíst, že dálnice D47 je nejdražší dopravní stavba v dějinách, spolykala mnoho desítek miliard Kč a jen 20-kilometrový úsek protínající Ostravu a Brno stál 30 miliard Kč. NKÚ dále uvedl, že státní úřady prokazatelně porušovaly zákony. Členy této komise lze nazvat „politickými uprchlíky“, neboť odešli z rozdělané práce, aniž by tuto situaci dostatečně vysvětlili. Takovýto přístup je velice amatérský a lze ho přirovnat k tomu, když řidič autobusu zastaví v polovině trati, kominík vyčistí jen část komínu anebo kuchař ve školní jídelně při přípravě oběda najednou nedokončí svou práci a odejde domů. Na webu Poslanecké sněmovny k práci této komise není možné najít závěrečnou zprávu. Teprve po urputném hledání jsem tuto zprávu našel, ovšem na jiných stránkách jako by se tato komise k ní ani nehlásila. Není divu a tento výstup oprávněně ostře kritizuje i soudní znalkyně v oblasti stavebnictví – Miloslava Pošvářová.

Švejk a chytrá horákyně zabíjejí český národ

12. 2. 2018 , Kvido Štěpánek
Vyjádřit se k parlamentním volbám znamená naštvat si dvě třetiny lidí, protože nejméně tolik nevolilo podle vašeho gusta. Když se vyjádříte k volbě prezidenta, poštvete si proti sobě dokonce celou polovinu! Takže samozřejmě z taktického hlediska bych měl mlčet. Ale jak už název článku říká, myslím si, že jsou věci důležitější než okamžitý prospěch, a rozhodně si při vší úctě k nám všem nemyslím, že Hlas lidu = Hlas Boží a že by rozhodování pomocí referend vedlo jinam než do pekla. Zkuste dělat každý týden referendum v Lisovně a uvidíte, že do dvou měsíců z takové fabriky utečete sami, protože to bude k nepřežití. Tak tedy, mám-li tu říci svůj názor (což považuji za svou povinnost): Jiří Drahoš – žádný zázrak, nicméně volil jsem ho nakonec s nadějí na utnutí strašného marasmu, sprostoty a jízlivého populizmu, který představuje Miloš Zeman. Proti Zemanovi bych v podstatě volil téměř kohokoli. Miloš Zeman – netřeba komentovat, popsáno v bodě 1.

192 hodin

5. 2. 2018 , Karel Randák
Jak se dalo očekávat, první týden po prezidentských volbách nabídl takové množství témat, že je skutečně obtížné si mezi nimi vybrat. Glosovat samotné výsledky prezidentské volby nemá valnou cenu, toho jsou – a ještě budou – plná média. Lze se ale jen těžko vyhnout chování znovuzvoleného prezidenta, resp. chování jeho příznivců. I fotbalové kluby připouštějí zodpovědnost za chování svých fanoušků a to už je co říct. Ne tak prezident Zeman. Za řádění pana Slezáka v pražském TOP Hotelu by se slušelo omluvit a ne předstírat, že se mě to netýká. Intelektuální úroveň vystupování jak pana Slezáka, tak i pana Šolty, detailně dokumentovaná televizními kamerami, napovídá mnohé o lidech, jimiž se prezident obklopuje. Na druhou stranu je třeba ocenit odvahu a především sebedůvěru páně Slezákovu vystoupit v této televizní show. Je totiž známo, a staří japonští mistři bojových umění jsou si toho dobře vědomi, že každý máme svého mistra. Příště by se tak překvapenému amatérskému boxerovi mohlo přihodit, že v dalším přenosu to bude on, kdo ke své ostudě dostane na kokos.