Glosy

Za text glosy cele odpovídá autor, nikoli Nadační fond proti korupci. Uvedené názory nemusí vyjadřovat stanovisko Nadačního fondu proti korupci.



Hra čísel

26. 3. 2018 , Martin Šorm
Čísla nás vyprovázejí od dob, co jsme slezli z korun stromů a vzpřímení začali objevovat náš svět. Na základní počty stačilo deset prstů, případně čárky vytvořené uhlem na skalní stěně.Čísla jsou spojená s historickými událostmi a svoji mystiku si udržují i v dnešním moderním elektronickém světě. Například posvátná trojka je spojena nejen s Kristem, ale například s pořadím Země od Slunce, a v pohádkách se to trojicemi jen hemží. Magická sedmička vychází z počtu ve středověku známých planet, a i když jsme své astronomické poznání rozšířili, sedmička stále zůstává tou tajemnou a šťastnou. A tak bych mohl pokračovat s nulou, desítkou, dvanáctkou, třináctkou… atd. Jednotlivá čísla jsou často využívána k označení lidských vlastností a společenských postojů. Je zcela jasné, co chcete vyjádřit, když někomu řeknete, že je jednička.

Káva s sebou

19. 3. 2018 , Karel Škácha
Dnešní společnost je rozdělená na pivaře a kafaře. Ukazují to všechny volby, zjednodušeně řečeno pivaři jsou nacionalisté s levicí a kafaři liberálové a pravice. Ti první můžou pít až po práci, ti druzí bohužel někdy stráví na kafi celý den. Ti první se ale vnitřně považují spíše za neúspěšné, protože ti druzí minimálně vypadají, že mají více peněz. Rozděluje je proto možnost být svobodný v dennodenním rozhodování. Ta ale většinou stojí na dlouhodobé odpovědnosti. Frustrace roste. I když máme stejně genů, každý dostal jiné karty, uvědomuje si ale hlavně ty špatné. Málokdo si přizná, že spíše nechce přijmout odpovědnost něco měnit. Může se to pak i zvrtnout, začne se vymlouvat, lže jak prezident a nakonec to třeba i oprávněně shodí na rodiče, že mu nebyli schopní zajistit potřebné vzdělání.

Vyčkávání změnu nepřinese

12. 3. 2018 , Libor Winkler
Ještě nikdy od sametové revoluce jsem kolem sebe nevnímal tak silnou poraženeckou náladu jako v poslední době. Musel jsem také odpovídat na pár ironických dotazů. Lidé, kteří vědí, že jsem ve dvou předchozích prezidentských volbách podporoval nejprve Karla Schwarzenberga a poté Jiřího Drahoše, chtěli vědět, jestli jsem někdy finančně přispěl i někomu, kdo vyhrál. Chtěli mne přimět k zamyšlení, jestli zbytečně nevyhazuji peníze chozením do předem prohraných bitev. Když se tedy zamyslím, situace v posledních měsících samozřejmě nevypadá nijak vesele. Na jedné straně je vidět pevná jednota Babiše, Okamury, komunistů a pohrobků z řad sociální demokracie, plus vzájemná podpora Zemana a Klause. Na druhé straně mne zase rmoutí roztříštěnost jejich oponentů.

Vraždou Jána Kuciaka se nesmíme ponořit do strachu

5. 3. 2018 , Janusz Konieczny
Ján Kuciak byl nezávislým mladým investigativním novinářem, který svou práci vnímal jako poslání. Uvědomoval si, že mafiánským skupinám je nutné se postavit a zkoumal jejich aktivity. V jisté kauze bylo dokonce obnoveno trestní stíhání především na základě analýzy Jána Kuciaka. Byl zkrátka velkou novinářskou naději. Toto neštěstí se může zdát jako zvlášť nespravedlivé. Proč zrovna zemřel Jan Kuciák? Celý život měl před sebou a hlavně takových osob na Slovensku či v Česku je třeba jako soli. Dobře věděl, že nelze se tupě hrbit před rozkrádáním veřejných peněz. Zkrátka délku života neurčuje nějaká tajemná rovnice podle toho, jak kdo je čestný a hodnotově uvědomělý. Občas krátce žijí lidé, ačkoliv jsou velkým přínosem pro společnost. Co si tedy z této nešťastné události odnést? Rozhodně ne strach!

Žebříčky a srovnání aneb Češi, do toho!

26. 2. 2018 , Martin Soukenka
Člověk má rád žebříčky a srovnání. Občas potřebuje vědět, jak daleko má k tomu být šampionem. A jak blízko má k tomu zůstat poraženým. Spoustu žebříčků čehokoli, sestavených odborníky a šamany přes cokoli, je ale třeba brát s rezervou… Známý je příklad žebříčku o míře ohrožení chudobou v zemích Evropy. V roce 2016 byli lidé v ČR nejméně ze všech zemí EU (rozšířených o Norsko a Švýcarsko) ohroženi příjmovou chudobou (v rámci populace se právě u nás ocitlo pod hranicí chudoby procentuálně nejméně lidí). Nejhůře dopadlo Rumunsko a Bulharsko (zde). Média o tom hojně informovala a s pompou informovala o našem prvenství i za rok 2015. Jenže…Ona hranice ohrožení chudobou se liší stát od státu. Člověk má rád žebříčky a srovnání. Občas potřebuje vědět, jak daleko má k tomu být šampionem. A jak blízko má k tomu zůstat poraženým. Spoustu žebříčků čehokoli, sestavených odborníky a šamany přes cokoli, je ale třeba brát s rezervou… Známý je příklad žebříčku o míře ohrožení chudobou v zemích Evropy. V roce 2016 byli lidé v ČR nejméně ze všech zemí EU (rozšířených o Norsko a Švýcarsko) ohroženi příjmovou chudobou (v rámci populace se právě u nás ocitlo pod hranicí chudoby procentuálně nejméně lidí). Nejhůře dopadlo Rumunsko a Bulharsko (zde). Média o tom hojně informovala a s pompou informovala o našem prvenství i za rok 2015. Jenže…Ona hranice ohrožení chudobou se liší stát od státu (detaily zde). Nejste-li daleko pod touto národní hranicí, nejste chudí. V roce 2015 činila hranice chudoby v Lucembursku skoro sedminásobek hranice chudoby v Rumunsku . Většina chudáků v Lucembursku by byla boháči v Rumunsku… Stanovit jednu společnou hranici chudoby pro vzájemné srovnávání hodnostáři EU raději odmítli…

Proč politici uprchli z vyšetřovací komise?

19. 2. 2018 , Janusz Konieczny
Práce parlamentní vyšetřovací komise ke zvlněné dálnici D47 skončila doslova fiaskem. Její činnost byla řízena de facto autopilotem. Při návštěvě webu Poslanecké sněmovny věnované „práci“ této komise zjistíte, že řada členů z komise postupně uprchlo a při rozkliknutí rubriky „členové komise“ se objeví prázdná stránka. Poslední zápis z jednání pochází z 12. ledna 2017, kdy jediným bodem programu bylo vyslechnutí bývalého ředitele ŘSD Alfréda Brunclíka. A co dál? Ze zprávy NKÚ lze vyčíst, že dálnice D47 je nejdražší dopravní stavba v dějinách, spolykala mnoho desítek miliard Kč a jen 20-kilometrový úsek protínající Ostravu a Brno stál 30 miliard Kč. NKÚ dále uvedl, že státní úřady prokazatelně porušovaly zákony. Členy této komise lze nazvat „politickými uprchlíky“, neboť odešli z rozdělané práce, aniž by tuto situaci dostatečně vysvětlili. Takovýto přístup je velice amatérský a lze ho přirovnat k tomu, když řidič autobusu zastaví v polovině trati, kominík vyčistí jen část komínu anebo kuchař ve školní jídelně při přípravě oběda najednou nedokončí svou práci a odejde domů. Na webu Poslanecké sněmovny k práci této komise není možné najít závěrečnou zprávu. Teprve po urputném hledání jsem tuto zprávu našel, ovšem na jiných stránkách jako by se tato komise k ní ani nehlásila. Není divu a tento výstup oprávněně ostře kritizuje i soudní znalkyně v oblasti stavebnictví – Miloslava Pošvářová.

Švejk a chytrá horákyně zabíjejí český národ

12. 2. 2018 , Kvido Štěpánek
Vyjádřit se k parlamentním volbám znamená naštvat si dvě třetiny lidí, protože nejméně tolik nevolilo podle vašeho gusta. Když se vyjádříte k volbě prezidenta, poštvete si proti sobě dokonce celou polovinu! Takže samozřejmě z taktického hlediska bych měl mlčet. Ale jak už název článku říká, myslím si, že jsou věci důležitější než okamžitý prospěch, a rozhodně si při vší úctě k nám všem nemyslím, že Hlas lidu = Hlas Boží a že by rozhodování pomocí referend vedlo jinam než do pekla. Zkuste dělat každý týden referendum v Lisovně a uvidíte, že do dvou měsíců z takové fabriky utečete sami, protože to bude k nepřežití. Tak tedy, mám-li tu říci svůj názor (což považuji za svou povinnost): Jiří Drahoš – žádný zázrak, nicméně volil jsem ho nakonec s nadějí na utnutí strašného marasmu, sprostoty a jízlivého populizmu, který představuje Miloš Zeman. Proti Zemanovi bych v podstatě volil téměř kohokoli. Miloš Zeman – netřeba komentovat, popsáno v bodě 1.

192 hodin

5. 2. 2018 , Karel Randák
Jak se dalo očekávat, první týden po prezidentských volbách nabídl takové množství témat, že je skutečně obtížné si mezi nimi vybrat. Glosovat samotné výsledky prezidentské volby nemá valnou cenu, toho jsou – a ještě budou – plná média. Lze se ale jen těžko vyhnout chování znovuzvoleného prezidenta, resp. chování jeho příznivců. I fotbalové kluby připouštějí zodpovědnost za chování svých fanoušků a to už je co říct. Ne tak prezident Zeman. Za řádění pana Slezáka v pražském TOP Hotelu by se slušelo omluvit a ne předstírat, že se mě to netýká. Intelektuální úroveň vystupování jak pana Slezáka, tak i pana Šolty, detailně dokumentovaná televizními kamerami, napovídá mnohé o lidech, jimiž se prezident obklopuje. Na druhou stranu je třeba ocenit odvahu a především sebedůvěru páně Slezákovu vystoupit v této televizní show. Je totiž známo, a staří japonští mistři bojových umění jsou si toho dobře vědomi, že každý máme svého mistra. Příště by se tak překvapenému amatérskému boxerovi mohlo přihodit, že v dalším přenosu to bude on, kdo ke své ostudě dostane na kokos.

O korupci trochu jinak

29. 1. 2018 , Václav Dejčmar
Před několika lety jsem natočil film I am fishead, který se zabýval úlohou psychopatů v politice a v byznysu. Slavný psycholog Philip Zimbardo tam říká, že ať chceme nebo ne, většina lidí má vnitřní potenciál ke konání dobrých i zlých skutků a obvykle je to systém, ve kterém žijeme, který rozhodne, jaká strana se v nás probudí a vyplave na povrch. Systém korumpuje. Ve Srebrenici znásilňovali slušní lidé, kteří před válkou žili příkladnými životy. V koncentračních táborech pracovali vesměs slušní lidé a v Abú Ghraib brutálně mučili a zneužívali vězně dobře vychovaní američtí chlapci. Zimbardo svá tvrzení prakticky demonstroval na známém Stanfordském experimentu, kde vybrané dobrovolníky z řad svých studentů náhodně rozdělil na vězněné a věznitele. Sám sebe pasoval na ředitele pokusné věznice a pak několik dnů pozoroval, jak se vzorní studenti v rolích dozorců měnili v monstra, která s radostí začala trýznit své spolužáky. Ze včerejších kamarádů se rychle staly jejich oběti. Problémem bylo, že oba tábory velmi rychle zapomněly, že se jedná o pouhou hru. Systém, ve které se ocitly, jim přidělil nové role a ty velmi rychle začaly ovládat jejich životy. Jinými slovy, sociální prostředí se svými pravidly a normami, ve kterém se jako lidské bytosti ocitáme, má na většinu z nás větší vliv než vlastní svobodná vůle. Stačí změnit sdílená pravidla hry a co bylo včera nepředstavitelné, pozítří se snadno stane realitou. Nevadí, pokud jsou pravidla jakkoliv nesmyslná a bizarní. Pokud se zopakují stokrát, většina lidí si na nové pořádky rychle zvykne a hráči si pomalu rozdělí nové role. Anebo si spíš role pomalu rozdělí hráče.

Co všechno se dá v Česku objednat?

22. 1. 2018 , Lenka Deverová
Byla jsem po dlouhé době v kině – film Nejtemnější hodina stojí za vzhlédnutí – nejen pro svou filmovou kvalitu (Gary Oldman jako Winston Churchill je úžasný), ale i pro poselství, které přináší o síle osobnosti rozhodnout se v nejtemnější hodině nepokořit se a bojovat za svobodu a demokracii. Winston Churchill je ve filmu vykreslen jako velký hráč, který dokáže vyburcovat pro záchranu země nejen veřejné mínění, a nakonec i politické protivníky, i když je plný pochyb, nejistot a zoufá si. Z poučné historie však zpět do reality. Náš premiér je nepochybně velký hráč, dokáže též šokovat, jen národ nestmeluje. V pátek v Poslanecké sněmovně prohlásil, že žijeme v zemi, kde si můžete objednat stíhání a dostat někoho do vězení. Znamená to tedy, že v policii a na státním zastupitelství bují korupce? Může premiér takto kompromitovat spravedlnost, aniž poskytne důkazy pro své tvrzení? Jistě může dojít k situaci, že je někdo stíhán a neprokáže se, že se dopustil trestného činu, že tedy byl stíhán nespravedlivě. V takovém případě má však nárok na odškodnění za nesprávný úřední postup. Ale to je jiná situace než kterou pan premiér prohlásil za jednoznačně existující tj. možnost „objednat“ si stíhání jiné osoby. Pokud není Andrej Babiš schopen doložit důkazy pro své tvrzení, měl by se omluvit, nejen orgánům činným v trestním řízení, ale nám všem. Někteří Babišovi soustraníci se snaží jeho výroky omlouvat jeho stresem. Andrej Babiš by jako šéf firmy, ve stresu či bez stresu, mohl své podřízené seřvat a jistě to jako šéf svých firem dělal. Jenže vláda ani Poslanecká sněmovna nejsou jeho firma.