Glosy

Za text glosy cele odpovídá autor, nikoli Nadační fond proti korupci. Uvedené názory nemusí vyjadřovat stanovisko Nadačního fondu proti korupci.



Poslední parády

25. 9. 2017 , Jan Kraus
Rodinu pana Hlobílka připravil zločinný socialismus o veškerý majetek velké hodnoty, statek, půdu, apod.. Po desetiletí soudních jednání v demokracii, spravedlivý soud dospěl k rozhodnutí odškodnit jej dvěma stovkami českých korun. Paráda. Místo spravedlnosti urážka. Zřejmě tady někde končí výkřiky: spravedlnost, právo, demokracie, národ, vlastenectví, doplňte si dle libosti. Většina lidí se falešně domnívá, že se jich to netýká. Týká. Dozvěděli se tak cenu nejdůležitějších hodnot a díky tomu vědí, s čím případně mohou počítat. Někoho dokonce může vědomí vlastní bezcennosti v našem prádelním (neplést s právním) státě znervózňovat. Podporuje totiž nepříjemnou domněnku, že stát není náš, protože na nás kašle. A pak žasne, že mu nechceme platit daně, bojovat za něj, volit politiky do jeho správy.

Batmani a badmani

22. 9. 2017 , Karel Škácha
Rekonstrukce státu včera vyhlásila ty, kteří nejvíce podpořili její rozumné návrhy. Byli to politici, kteří něco slíbili a dokonce to i udělali. Po celou dobu svého mandátu prokazovali, že tohle je jejich politika, způsob uvažovaní a tedy i rozhodování. Smysluplnost této neziskové aktivity je i ve schopnosti objektivně ukázat na ty, kteří nevyznávají odpovědnost, jejichž cíle jsou utilitární a vždy v neprospěch celku. Čtyři roky dokázali nadšenci dobrovolně tlačit na zákonodárce, pro jedny to bude trumf do voleb, pro druhé doufejme politický hrob. Takže s radostí jmenujme, Libor Michálek, nejúspěšnější senátor, jeho index je 100%, jako jediný takový by mohl založit klášter politické odpovědnosti. Jeho politická kariéra započala i s naším Fondem, kdy byl oceněn jako oznamovatel, který kvůli oznámení přišel o svou životní úroveň. Kde vzít víc důvodů, že takový člověk patří do politiky. Na místě, kde vyrůstá politický chvost, se ocitl Milan Urban, expert catch-all strany na hospodářství…

Šokovat či nešokovat?

18. 9. 2017 , Linda Majerová
Žijeme v technologicky vyspělé době, vše sledujeme prakticky v přímém přenosu. Skoro každý den k nám přicházejí negativní zprávy o různých útocích či zpronevěrách. Bulvární titulky a drastické záběry na nás útočí z titulních stran. Cílem je šokovat. Proč? Určitě se navýší prodej či prokliky. Ale je nezbytné si také přiznat, že už jsme otrlí. Počty obětí se berou jen jako čísla, lidské bytosti si pod nimi představí málokdo. Rozkradené částky také všichni vidí jen jako virtuální údaj. Kdo nejvíc šokuje, ten je nejvíc čtený, navštěvovaný, sledovaný. Někdy se podaří trefným titulkem či drastickou fotografií i něco pozitivního - šokovat „ty správné“ - a chvilku to vypadá, že se i oni snaží nalézt řešení a napravit situaci. Ale nakonec vše zase usne a my se vrátíme do zajetých kolejí.

Kdo podvádí ve volebních kampaních?

11. 9. 2017 , Janusz Konieczny
Pamatuji si na svůj rozhovor s relativně populárním zpěvákem, který ve volební kampani pro parlamentní volby 2010 zpíval na volebních mítincích známé parlamentní strany. Sdělil mi tehdy, že dostal násobně větší honorář, než obvykle a zkrátka si solidně touto volební kampaní vydělal. Ceník služeb v politické kampani je často úplně jiný a celkové náklady enormní. Jak je tedy možné, že oficiálně uváděný rozpočet kampaně na první pohled neodpovídá jejímu rozsahu a marketingoví odborníci nevěřícně kroutí hlavou? Vysvětlení je mnoho – část nákladů mohl pokrýt „sympatizant“ politické strany, který tak pochopitelně nečiní nezištně, ale výměnou za změnu zákona, jmenování do státních firem, cinknutou veřejnou zakázku či dotaci. Jindy je autorem předvolební reklamy doslova tajemný anonym. Dokonce bylo možné se setkat s mimořádnými slevami pro volební kampaně. Jinými slovy nebylo možné se ubránit pocitu, že manažer strany odpovídající za stranickou kasu má nejspíš v ruce kouzelnou hůlku, a to zvlášť ve spojení s podivnými dary, které občas stranám poskytnou dokonce krachující společnosti. Nepochybně velice zajímavým obdobím z hlediska použitých triků a kouzel byly právě volby v letech 2008-2010, kdy šéfem volebního štábu ČSSD byl Jaroslav Tvrdík a šéfem volebního štábu ODS Ivan Langer.

Každý den dobrý pro pana Ťoka

4. 9. 2017 , Miroslav Cák
Schopný šéf nebo manažer firmy musí mít několik zcela nepostradatelných dovedností. V první řadě musí být se svojí společností ztotožněn a musí sám sebe hnát do vysokých výkonů, motivován snahou o rozvoj a stabilitu firmy. Tím docílí i motivace svých zaměstnanců. Musí dobře znát obchodní prostředí, ve kterém se on a firma pohybuje a musí vědět v tomto prostředí komunikovat, protože obchodní příležitosti samy nepřijdou. Nepostradatelné jsou odborné znalosti z oboru, ve kterém firma působí. Jen zběhlý šéf, který má za sebou mnoho zkušeností, dokáže přemýšlet v obecných, širších strategických souvislostech a zároveň umí řešit i otázky detailní, každodenní.

S malými s rozumem

28. 8. 2017 , Karel Škácha
Blíží se volby a zase není koho volit. Všechny politické strany už dokázaly, že rozkrást se dá cokoli, nové fungující strany tu nejsou, vše tedy bere Babiš, který taktiež krade, ale oproti těm hyenám se může zdát, že méně. Pro většinu je to důvod ho volit, a to v našem stranickém systému stačí k vládě. Rozum nahrazují smysly. Rozhoduje to, co lidé často vidí, slyší a čtou. Na to jsou marketéři připraveni, takže se zdá být vymalováno. Je společnost tak zdevastovaná, že není schopna vygenerovat lepší postavu, než s prominutím miliardáře slovenského původu, podezřelého z jasné spolupráce s StB, finančních podvodů, který ovlivňuje média a aktuálně prý i moc výkonnou? Nestojí opravdu tisíce českých politiků za nic?

Úniky informací i časových souvislostí

21. 8. 2017 , Libor Michálek
Únik informací z policejního spisu může významně paralyzovat vyšetřování. Má-li být např. nasazena operativní technika a nějaký policejní „obchodník s informacemi“ vynese druhé straně tuto skutečnost, prosazení spravedlnosti může být zmařeno. Vzpomínám si na policejního prezidenta, jak v roce 2010 vynesl informace ze spisu SFŽP přímo tehdejšímu premiérovi a ten informace dál pustil do médií. Policejní prezident sice následně rezignoval, ale aktéry kauzy se již potrestat nepodařilo. Z tohoto podhledu by mělo být chvályhodné, že vznikla ve Sněmovně vyšetřovací komise k úniku informací z policejních spisů v kauze Přibil. Začínám ale nabývat dojmu, že některým poslancům nejde prioritně o zamezení úniku informací ze spisů.

Proroctví o chytrém městě

14. 8. 2017 , Tereza Kněžourková
Kněžna Libuše byla smart. Viděla město tak veliké, že ho žádný obchvat neobestaví a bude muset vést obcí. Tak bohaté, že uživí celou řadu kmotrů, kteří by jinak skončili pod mostem, třeba chátrajícím Libeňským. Tak rozlehlé, že bude mít v centru krásné, leč prázdné budovy, a vladykům nebude stát za to nechat je zabydlet. Viděla město tak chytré, že lavičky budou věštit počasí a odpadkové koše si říkat o vysypání. Libuše byla in. Věděla, že dnešní dobou budou hýbat technologie. Sice pořád nejsou dostupná data o poloze autobusů ani jízdní řády, ale je potřeba vidět do budoucnosti. Nejdřív se koupí aplikace, obsah do ní vložíme časem, až Praze její vlastní data někdo milostivě vydá.

Osudná chyba vrcholných soudů

7. 8. 2017 , Janusz Konieczny
Zákon o svobodném přístupu k informacím je základním protikorupčním nástrojem, bez kterého si dohled nad nakládáním s veřejnými penězi dokážeme stěží představit. Různé skupiny s různými zájmy se již mnohokrát pokusily vykostit či degradovat tento zákon, naštěstí neúspěšně. Hlavním problémem je jeho nižší vymahatelnost, kdy úřady vědomě neposkytují informace a porušují tento zákon, aby získaly čas pro různé podezřelé aktivity. Teď ovšem nastal bod zlomu a nepochopitelný malér Ústavního a Nejvyššího správního soudu. Ústavní soud ve svém nálezu nedávno uvedl, že ČEZ není povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím s vysvětlením, že hájí tak zájmy minoritních soukromých akcionářů ČEZu. ČEZ tak nemusí podle tohoto zákona poskytovat občanům informace o tom, jak hospodaří.

Těžká váha odolává

31. 7. 2017 , Karel Škácha
Městský soud v Praze vynesl v únoru 2017 rozsudek ve věci tunelování společnosti Oleo Chemical, dalšího zápasu boxera Ivo Rittiga. Soudu trvalo několik měsíců, než rozsudek vyhotovil v písemné podobě i s odůvodněním. V médiích poté proběhlo jeho hodnocení, zmiňují i údajnou pochybnou roli NFPK v této věci. Podle našich informací ale taková interpretace ani neodpovídá průběhu hlavního líčení, natož zjištěním samotného soudu. Rozsudek má skoro tři sta stran, vyjmenujme to důležité: Podle soudu společnost Oleo Chemical uzavřela za miliony se společností Cokeville Assets několik smluv o poradenství, a to nebylo nikdy poskytnuto. Tedy nehospodárně. Z tohoto důvodu soud také potrestal obžalované ze společnosti Oleo Chemical i obžalovaného Petera Kmetě zastupujícího společnost Cokeville Assets. Soud neuvěřil tvrzení obžalovaných ze společnosti Oleo Chemical, že poskytování služeb ze strany společnosti Cokeville nemohlo být fiktivní, neboť v takovém případě by platili třetí osobě za nulovou protislužbu a tím by tunelovali vlastní společnost.