Glosy

Za text glosy cele odpovídá autor, nikoli Nadační fond proti korupci. Uvedené názory nemusí vyjadřovat stanovisko Nadačního fondu proti korupci.



V politice je možné vše

6. 11. 2017 , Martin Šorm
Ano, politika je umění možného a snad i nemožného. Nebo snad znáte někoho, kdo byl v roce 1987 přesvědčen o tom, že vláda jedné strany brzo ukončí své panování a prezidentem bude zvolen tehdy zakázaný a opakovaně vězněný disident Václav Havel? Stejně absurdně zněly hlasy některých slovenských spoluobčanů krátce po roce 1989 o budoucnosti na sobě nezávislých dvou států, slovenského a českého. A bum, stačilo pár tahanic o pomlčku a následných setkání Klause s Mečiarem, a bylo hotovo. Jen si vzpomeňte, jak jsme se vzpamatovávali z rozčarování, když jsme se probudili v novém státě. Zdá se, že hned zítra si do svého seznamu politických absurdit budu moci zapsat další. A to kandidaturu bývalého premiéra Mirka Topolánka na volbu příštího prezidenta.

Sliby jako byznys

30. 10. 2017 , Libor Winkler
Těžko v téhle zemi i leckde jinde najdete lepší byznys, než je politika. A tím teď nemyslím korupci ani možnost být první u všeho, z čeho kynou nějaké peníze. Začíná to už volbami, kde systém plateb od státu za získané hlasy preferuje volební podnikání jako málokteré jiné. Když není silné téma, stačí něco slíbit. Pamatuji, jak mi jeden známý z Texasu líčil jedinou situaci, kdy jejich lokální televize zavadila o naši republiku – zhruba před devíti lety, po krajských volbách, kdy sociální demokracie zválcovala soupeře zrušením poplatku za návštěvu u lékaře. Vyšli jsme z toho jako země, kde se dají vyhrát volby kvůli třiceti korunám. Tehdy zhruba jeden dolar. Může jeden dolar rozhodnout volby? Může. A dnes, kdy máme silná témata, která snesou libovolnou dávku demagogie a populismu, jde lovit voliče ještě snáz. Stačí třeba polepit vesnice plakáty, že zakážeme implementaci islámského práva do našeho systému, i když se nic takového nechystá. Náklady v tomto případě odhaduji na třicet miliónů, výnos v podobě státního příspěvku stovky procent – zhruba sto šedesát miliónů. Který podnikatel produkující něco reálného tohle má.

Povolební úvaha

23. 10. 2017 , Lenka Deverová
Volby skončily, je dobojováno. Voliči splnili svou roli a další 4 roky nebudou politiky příliš zajímat. Voliči rozhodli o drtivé výhře ANO i o tom, že 22 poslanců bude mít jako čtvrtá nejsilnější strana SPD Tomia Okamury. ANO s SPD získaly více než 2.000.000 hlasů. Ještě nikdy nevyhrála jedna strana s takovou převahou. A ještě nikdy nebyla Poslanecká sněmovna tak roztříštěná, nikdy v ní nesedělo devět politických stran. Do hlavy se vtírá otázka, co se to stalo. Dlouho se mluví o tom, že česká politika trpí nedostatkem výrazných osobností, že chybí vůdce. Nejsou tak důležité volební programy jednotlivých stran, málokdo je čte – a stejně je nakonec strany neplní, ani neskládají účty z toho, co ze svého volebního programu, na který před čtyřmi lety lákaly voliče, splnily. S charismatickým vůdcem, který dá lidem jednoduchá, srozumitelná a líbivá hesla, ukazuje se ve společnosti „obyčejných“ lidí, prezentuje se jako tvrdě makající, je to jednodušší – toho lze adorovat, lze mu i leccos odpustit – vždyť každý děláme chyby. A takto okouzlený volič si vlastně ani neuvědomí, že byl zneužit pro osobní ambice „vůdce“.

Piráti už nekradou?

17. 10. 2017 , Karel Škácha
Týdenní maraton máme za sebou, na světě je analýza stranických programů pro Parlamentní volby 2017 z pohledu korupce. Nové strany útočí, staří pardálové raději téma korupce shrnují v obecných floskulích. Je třeba říct, že když má někdo program plný protikorupčních opatření, neznamená to automaticky, že není zlojed. I tak věříme, že si zodpovědný volič může díky analýze udělat obrázek o tom, o co komu jde, no a ten nezodpovědný bude opět okraden. Tak to vezměme od nejhorších. Nejvíc pobaví odkmotrůočištěná ODS a vládnoucí ČSSD, které jako jediné získaly krásných nula bodů. ČSSD dokonce ve svém programu slovo korupce nemá vůbec, snad už se jim to zdálo minule trapné, takhle je alespoň nebudeme otravovat na Radě vlády pro koordinaci boje s korupcí, které ČSSD absurdně šéfuje. ODS zřejmě už programově cílí na voliče, kterým korupce nevadí, tak se divme jen jejímu Slušnému lídrovi.

Klauni

9. 10. 2017 , Karel Randák
V uplynulém týdnu na sebe přitáhly pozornost dvě příhody, ve kterých zvláštní shodou okolností hrály hlavní role dvojice mužů, které si svým vystupováním nezadaly s nejslavnějšími komickými páry z éry němého filmu. V prvním případě, nutno říci, že daleko zábavnějším, se předvedlo známé hradní duo Martin Nejedlý a Vratislav Mynář. Tito Pat a Patachon prezidentova nejbližšího okolí se velmi vtipnou formou, a to především tím, že shazovali odpovědnost jeden na druhého, resp. na třetí osoby, snažili zamlžit nezamlžitelné. Tím je samozřejmě jejich aktivní role v prosazování společnosti Liglass na získání zakázky v Kyrgyzstánu a spojitost těchto aktivit se sponzorským darem pro Stranu práv občanů, jejíž jsou oba komici představiteli. Je urážkou zdravého rozumu přikládat jejich vysvětlení sebemenší věrohodnost. Můžeme si pouze blahopřát, že zakázka pro zmíněnou firmu byla nakonec zrušena. Těžko totiž odhadovat, jaké finanční sumy by dorazily na konto SPO, resp. konta jmenovaných, kdyby "byznys" vyšel. Ze zmíněné partaje by to zřejmě učinilo jeden z nebohatších politických subjektů v ČR.

Právo na právní pomoc

2. 10. 2017 , Petr Kočí
„Dobře si prohlédněte tuto tvář. Tak vypadá advokátka, která aktivně podporuje islamizaci,“ vyzvala své fanoušky na facebookovém profilu iniciativa Naštvané matky. U textu byla zveřejněna fotografie advokátky Radky Korbelové Dohnalové. Jmenovaná advokátka zastupuje v soudním řízení muslimskou dívku, která byla vyloučena ze studia kvůli svému oděvu. Nicméně podstatu soudního sporu ponechme nyní zcela stranou a soustřeďme se na něco jiného. Podle Listiny základních práv a svobod patří k základním právům i právo každého na právní pomoc. Jak k věci uvedla Česká advokátní komora: „Napadat advokáta zato, že pomáhá realizovat základní právo člověka, že vykonává své poslání dané zákonem, ztotožňovat ho s jeho klientem, a dokonce ho odsuzovat, vyvolává v soudných lidech lítost nad takovými štvavými výroky jedinců i bohulibě se tvářících spolků.“

Poslední parády

25. 9. 2017 , Jan Kraus
Rodinu pana Hlobílka připravil zločinný socialismus o veškerý majetek velké hodnoty, statek, půdu, apod.. Po desetiletí soudních jednání v demokracii, spravedlivý soud dospěl k rozhodnutí odškodnit jej dvěma stovkami českých korun. Paráda. Místo spravedlnosti urážka. Zřejmě tady někde končí výkřiky: spravedlnost, právo, demokracie, národ, vlastenectví, doplňte si dle libosti. Většina lidí se falešně domnívá, že se jich to netýká. Týká. Dozvěděli se tak cenu nejdůležitějších hodnot a díky tomu vědí, s čím případně mohou počítat. Někoho dokonce může vědomí vlastní bezcennosti v našem prádelním (neplést s právním) státě znervózňovat. Podporuje totiž nepříjemnou domněnku, že stát není náš, protože na nás kašle. A pak žasne, že mu nechceme platit daně, bojovat za něj, volit politiky do jeho správy.

Batmani a badmani

22. 9. 2017 , Karel Škácha
Rekonstrukce státu včera vyhlásila ty, kteří nejvíce podpořili její rozumné návrhy. Byli to politici, kteří něco slíbili a dokonce to i udělali. Po celou dobu svého mandátu prokazovali, že tohle je jejich politika, způsob uvažovaní a tedy i rozhodování. Smysluplnost této neziskové aktivity je i ve schopnosti objektivně ukázat na ty, kteří nevyznávají odpovědnost, jejichž cíle jsou utilitární a vždy v neprospěch celku. Čtyři roky dokázali nadšenci dobrovolně tlačit na zákonodárce, pro jedny to bude trumf do voleb, pro druhé doufejme politický hrob. Takže s radostí jmenujme, Libor Michálek, nejúspěšnější senátor, jeho index je 100%, jako jediný takový by mohl založit klášter politické odpovědnosti. Jeho politická kariéra započala i s naším Fondem, kdy byl oceněn jako oznamovatel, který kvůli oznámení přišel o svou životní úroveň. Kde vzít víc důvodů, že takový člověk patří do politiky. Na místě, kde vyrůstá politický chvost, se ocitl Milan Urban, expert catch-all strany na hospodářství…

Šokovat či nešokovat?

18. 9. 2017 , Linda Majerová
Žijeme v technologicky vyspělé době, vše sledujeme prakticky v přímém přenosu. Skoro každý den k nám přicházejí negativní zprávy o různých útocích či zpronevěrách. Bulvární titulky a drastické záběry na nás útočí z titulních stran. Cílem je šokovat. Proč? Určitě se navýší prodej či prokliky. Ale je nezbytné si také přiznat, že už jsme otrlí. Počty obětí se berou jen jako čísla, lidské bytosti si pod nimi představí málokdo. Rozkradené částky také všichni vidí jen jako virtuální údaj. Kdo nejvíc šokuje, ten je nejvíc čtený, navštěvovaný, sledovaný. Někdy se podaří trefným titulkem či drastickou fotografií i něco pozitivního - šokovat „ty správné“ - a chvilku to vypadá, že se i oni snaží nalézt řešení a napravit situaci. Ale nakonec vše zase usne a my se vrátíme do zajetých kolejí.

Kdo podvádí ve volebních kampaních?

11. 9. 2017 , Janusz Konieczny
Pamatuji si na svůj rozhovor s relativně populárním zpěvákem, který ve volební kampani pro parlamentní volby 2010 zpíval na volebních mítincích známé parlamentní strany. Sdělil mi tehdy, že dostal násobně větší honorář, než obvykle a zkrátka si solidně touto volební kampaní vydělal. Ceník služeb v politické kampani je často úplně jiný a celkové náklady enormní. Jak je tedy možné, že oficiálně uváděný rozpočet kampaně na první pohled neodpovídá jejímu rozsahu a marketingoví odborníci nevěřícně kroutí hlavou? Vysvětlení je mnoho – část nákladů mohl pokrýt „sympatizant“ politické strany, který tak pochopitelně nečiní nezištně, ale výměnou za změnu zákona, jmenování do státních firem, cinknutou veřejnou zakázku či dotaci. Jindy je autorem předvolební reklamy doslova tajemný anonym. Dokonce bylo možné se setkat s mimořádnými slevami pro volební kampaně. Jinými slovy nebylo možné se ubránit pocitu, že manažer strany odpovídající za stranickou kasu má nejspíš v ruce kouzelnou hůlku, a to zvlášť ve spojení s podivnými dary, které občas stranám poskytnou dokonce krachující společnosti. Nepochybně velice zajímavým obdobím z hlediska použitých triků a kouzel byly právě volby v letech 2008-2010, kdy šéfem volebního štábu ČSSD byl Jaroslav Tvrdík a šéfem volebního štábu ODS Ivan Langer.