Glosy

Za text glosy cele odpovídá autor, nikoli Nadační fond proti korupci. Uvedené názory nemusí vyjadřovat stanovisko Nadačního fondu proti korupci.



Cirkus Zeman

15. 1. 2018 , Karel Škácha
Hledal jsem u stávajícího prezidenta, co udělal proti korupci a nenašel jsem nic. Jak jsem hledal, viděl jsem samý spor z důvodu vlastních výhod nebo obhajoby vlastních problematických činů. Nezištnou podporu uděloval jen obchodníkům s Ruskem a Čínou, pár lokálním podnikatelům a pak už se jen účastnil různých setkání, vždy to nějak vonělo olejem. To byl nejčastější program. Pro mě, jako jednoho z deseti milionů, udělal to, že za mnou přijel za mé peníze na návštěvu. Hradní partička to měla nacvičené: panáka, usmát se, fór, urazit někoho, pobrat dary, panáka, přinést, odnést, podržet, panáka a do postele. Jako estráda se slonem. V říjnu ocenit kulturní idoly většiny, Vánoce, a příští rok celý kus nanovo. Jen aby byl vidět, teda spíš slyšet.

Nad-představitelný pokrok

8. 1. 2018 , Karel Janeček
Žijeme v historicky jedinečné době. Na straně druhé, té špatné, čelíme celosvětovým i lokálním krizím v mnoha oblastech lidské činnosti. Včetně krize demokracie s nárůstem populismu a extremismu. Situace je dlouhodobě neudržitelná, a pokud bychom neučinili zásadní změny, nevyhnutelně přijdou kolapsy a potažmo i sebezničující válka. Na straně jedné ovšem žijeme v době, kdy moderní věda a výzkum a komunikační technologie nám umožňují pro nás nad-představitelný pokrok a skokový přechod do nové kapitoly dějin. Fakticky nemáme na výběr — buďto se globálně zničíme, nebo začneme žít ve vzájemném respektu, zodpovědnosti a spolupráci. Blížíme se velkou rychlostí k bodu zvratu, který nazývám sociální singularitou.

Podivná reorganizace Ministerstva financí zahájena

18. 12. 2017 , Janusz Konieczny
Nová ministryně financí Alena Schillerová jen pár dnů po svém jmenování podnikla „lokální“ reorganizaci Ministerstva financí takovým způsobem, že byl propuštěn dosavadní náměstek Ondřej Závodský. Vše proběhlo bleskově a velice pochybně. Přitom právě nyní se dokončuje kontrola využívání bytů Generálního finančního ředitelství (GFŘ), kterou zadal Ondřej Závodský na základě stížnosti týkající se podezřele nízkého nájmů mimo jiné Aleny Schillerové. Nejsem příznivcem bleskových reorganizací, neboť změna struktury jakéhokoliv útvaru musí být odborně prodiskutovaná. Pokud tomu tak není, tak je motivace takovéhoto kroku často jiná. Když proběhla blesková podezřelá reorganizace policie, tak Hnutí ANO hlasitě protestovalo. Předpokládám tedy, že zcela analogicky bude postupovat i v tomto případě.

Odvaha vidět

11. 12. 2017 , Karel Škácha
V jiných dobách bývali hrdinové oslavováni pro odvahu v udatnosti. Dnes oslavujeme hrdinství na předávání Cen za odvahu NFPK za boj proti korupci. Ocenění svým příběhem ukazují, že to má smysl. A my jim děkujeme, že nám ušetřili naše peníze, které by jinak skončily v kapse někoho jiného. Udílením ceny podporujeme zdravý růst jejich odborné sebejistoty. Nad nelegální ziskuchtivostí může totiž zvítězit jen odvaha. Jejich společným znakem je, že vidí nespravedlnost a dokáží na ni poukázat Což ale znamená mít problémy se zlojedy. Ti mají prostředky a důvod investovat do soudních sporů statisíce, vždyť jde někdy i o miliardové hry. Kolik pak musí tito bojovníci vyvrátit lží a manipulací protistrany než dojde k rozsudku? Kolik zažijí stresových situací, obav a možná i sáhnutí si na strach? Naučili se ale díky tomu přežít v situacích, kdy to s nimi právě nevypadalo dobře, nenechali se ochromit a nevzdali to. Šli za tím, co cítili, že je dobré a to jim dává v životě smysl.

Není téma jako téma

4. 12. 2017 , Linda Majerová
Jak víte, pravidelně na našich stránkách zveřejňujeme pondělní glosy. Autory se snažíme střídat, jak to jen jde, a témata přizpůsobit aktuálnímu dění. Jde přece o glosy. Podobně určitě přemýšlí i v médiích. Teda, alespoň by tak podle mého názoru mělo přemýšlet. Občas má ale jeden dojem, že některá témata jsou sice aktuální a výsledek by tedy mohl být hodně zajímavý, nakonec má však z výsledné práce novináře pak prakticky jen mžitky před očima. Co tím chtěl básník, resp. autor, říci? Poplete jabka s hruškama, jako komentátory uvede osoby, které mají samy máslo na hlavě a tak dále a tak dále… Pak vzniká spousta dotazů. Byla tahle práce udělána ve veřejném zájmu nebo naopak na zakázku? Pokud ano, tak někomu konkrétnímu? A případně za jakým účelem a za kolik? Jakou vypovídající hodnotu má pak výsledné dílo? Dá se říct, že prakticky nulovou. Naopak vrhne stín na své kolegy, kteří svou práci odvádějí kvalitně.

"Bojovníci za svobodu krást“ aneb pravidla silničního provozu

27. 11. 2017 , Martin Soukenka
Kdyby nějaký lingvista provedl pečlivou rešerši nejčastěji používaných termínů našich politiků po roce 1989, odhaduji, že by se hodně vysoko umístila slova svoboda a demokracie. A někde nedaleko by bylo slovo ohrožení. Zdá se, že nový vrchol této vlny nastal v poslední době. Nejde tomu uniknout. Zní to jako palba z kulometu. Patrně se stalo něco mimořádného a situace je asi opravdu vážná. Opravdu vážná byla i v letech 1992, 1996, 1998, 2003, 2004, 2006, 2008, 2010, 2013… Tedy při každých sněmovních či prezidentských volbách, kdy intenzita používání zmíněných slov vždy nabývala svých lokálních maxim… Člověk si prý zvykne i na šibenici. Kdysi jsem četl slova německého vojáka, který za války bojoval na východní frontě. Tvrdil, že nejhorší nebyly létající kulky kolem jeho hlavy a všudypřítomná smrt – na to si prý člověk časem zvykl a přestal to vnímat. Na co si ale prý nešlo zvyknout, byla ruská zima… To neustálé a pětadvacet let trvající varování před ohrožením svobody a demokracie z úst politiků a „elit“ lze přirovnat k oněm létajícím kulkám, na které si člověk časem zvykne – a přestane je vnímat. Bohužel. Ale co je dnes v tomto příměru onou ruskou zimou, na kterou si zvyknout nelze? Nevím. Vím ale, že na Fondu se od roku 2011 intenzivně zabýváme i lidmi, které by šlo označit za „bojovníky za svobodu krást“. Svobodou rozumějí bezbřehý klientelismus a „šmeliny“ napravo nalevo. Doprovází je arogance a nadutost. Možná to je ta zima, na kterou si nelze zvyknout.

Drsná realita kolem privatizace vody

20. 11. 2017 , Janusz Konieczny
Někteří politici tvrdí, že bojovat s korupcí je nezbytné co nejvyšší mírou privatizace, neboť stát je nejhorší hospodář. Toto tvrzení je v lecčem pravdivé, ovšem zároveň je zneužíváno a sloužilo k nebývalým zlodějským machinacím kolem privatizací. Otázkou totiž je, kde je ta nutná mez, kdy je privatizace již nevhodná a je nezbytné, aby si stát zachoval majoritní podíl ve strategickém odvětví. Ukázkou tragické praxe s nedozírnými ekonomickými dopady je „privatizace“ vodovodů a kanalizací. Jen za minulý rok odteklo do zahraničí přes 2 miliardy Kč formou dividend z tuzemských vodárenských společností. Podstata problému spočívá v oddělení vlastnictví vodovodů od jejího provozování. Zatímco soukromé společnosti inkasují tučné zisky z provozování vodního businessu, tak naopak městské společnosti, které investují značné prostředky do údržby vodovodů a kanalizací, končí mnohdy dokonce ve ztrátě.

Nakupovat či obdarovat?

13. 11. 2017 , Linda Majerová
Ať chceme nebo ne, blíží se čas Vánoc. Jsme masírováni v obchodech koledami a na ulicích se začínají ve větší míře objevovat „pokladničky“ s žádostí o zakoupení lecčehos na podporu ledasčeho. Člověk je před Vánocemi trochu naměkko a v nějakých případech určitě přispěje každý z nás. V posledních letech se ale začala objevovat podpora, která necílí jen na období před Vánocemi. Jsou lidé, kteří různé bohulibé aktivity podporují pravidelně a dlouhodobě. Současné filantropii se podařilo navázat na tradici českého mecenášství, jehož asi nejznámější postavou byl český podnikatel Josef Hlávka. Mnoho dnešních podnikatelů jde v jeho stopách. Nejspíš i díky naší mnohaleté komunistické minulosti je spousta z nich podezřívána, že jejich podpora je pouze „platba“ za nějaké případné „protislužby“. Nebuďme naivní, určitě mezi nimi tací jsou, forma odpustků není žádnou novinkou. Existuje ale spousta známých i neznámých osobností, a já věřím, že jich je naprostá většina, které za svou podporu nic neočekávají. Možná snad jen ten příjemný pocit tam někde uvnitř…

V politice je možné vše

6. 11. 2017 , Martin Šorm
Ano, politika je umění možného a snad i nemožného. Nebo snad znáte někoho, kdo byl v roce 1987 přesvědčen o tom, že vláda jedné strany brzo ukončí své panování a prezidentem bude zvolen tehdy zakázaný a opakovaně vězněný disident Václav Havel? Stejně absurdně zněly hlasy některých slovenských spoluobčanů krátce po roce 1989 o budoucnosti na sobě nezávislých dvou států, slovenského a českého. A bum, stačilo pár tahanic o pomlčku a následných setkání Klause s Mečiarem, a bylo hotovo. Jen si vzpomeňte, jak jsme se vzpamatovávali z rozčarování, když jsme se probudili v novém státě. Zdá se, že hned zítra si do svého seznamu politických absurdit budu moci zapsat další. A to kandidaturu bývalého premiéra Mirka Topolánka na volbu příštího prezidenta.

Sliby jako byznys

30. 10. 2017 , Libor Winkler
Těžko v téhle zemi i leckde jinde najdete lepší byznys, než je politika. A tím teď nemyslím korupci ani možnost být první u všeho, z čeho kynou nějaké peníze. Začíná to už volbami, kde systém plateb od státu za získané hlasy preferuje volební podnikání jako málokteré jiné. Když není silné téma, stačí něco slíbit. Pamatuji, jak mi jeden známý z Texasu líčil jedinou situaci, kdy jejich lokální televize zavadila o naši republiku – zhruba před devíti lety, po krajských volbách, kdy sociální demokracie zválcovala soupeře zrušením poplatku za návštěvu u lékaře. Vyšli jsme z toho jako země, kde se dají vyhrát volby kvůli třiceti korunám. Tehdy zhruba jeden dolar. Může jeden dolar rozhodnout volby? Může. A dnes, kdy máme silná témata, která snesou libovolnou dávku demagogie a populismu, jde lovit voliče ještě snáz. Stačí třeba polepit vesnice plakáty, že zakážeme implementaci islámského práva do našeho systému, i když se nic takového nechystá. Náklady v tomto případě odhaduji na třicet miliónů, výnos v podobě státního příspěvku stovky procent – zhruba sto šedesát miliónů. Který podnikatel produkující něco reálného tohle má.