Glosy

Za text glosy cele odpovídá autor, nikoli Nadační fond proti korupci. Uvedené názory nemusí vyjadřovat stanovisko Nadačního fondu proti korupci.



Každý den dobrý pro pana Ťoka

4. 9. 2017 , Miroslav Cák
Schopný šéf nebo manažer firmy musí mít několik zcela nepostradatelných dovedností. V první řadě musí být se svojí společností ztotožněn a musí sám sebe hnát do vysokých výkonů, motivován snahou o rozvoj a stabilitu firmy. Tím docílí i motivace svých zaměstnanců. Musí dobře znát obchodní prostředí, ve kterém se on a firma pohybuje a musí vědět v tomto prostředí komunikovat, protože obchodní příležitosti samy nepřijdou. Nepostradatelné jsou odborné znalosti z oboru, ve kterém firma působí. Jen zběhlý šéf, který má za sebou mnoho zkušeností, dokáže přemýšlet v obecných, širších strategických souvislostech a zároveň umí řešit i otázky detailní, každodenní.

S malými s rozumem

28. 8. 2017 , Karel Škácha
Blíží se volby a zase není koho volit. Všechny politické strany už dokázaly, že rozkrást se dá cokoli, nové fungující strany tu nejsou, vše tedy bere Babiš, který taktiež krade, ale oproti těm hyenám se může zdát, že méně. Pro většinu je to důvod ho volit, a to v našem stranickém systému stačí k vládě. Rozum nahrazují smysly. Rozhoduje to, co lidé často vidí, slyší a čtou. Na to jsou marketéři připraveni, takže se zdá být vymalováno. Je společnost tak zdevastovaná, že není schopna vygenerovat lepší postavu, než s prominutím miliardáře slovenského původu, podezřelého z jasné spolupráce s StB, finančních podvodů, který ovlivňuje média a aktuálně prý i moc výkonnou? Nestojí opravdu tisíce českých politiků za nic?

Úniky informací i časových souvislostí

21. 8. 2017 , Libor Michálek
Únik informací z policejního spisu může významně paralyzovat vyšetřování. Má-li být např. nasazena operativní technika a nějaký policejní „obchodník s informacemi“ vynese druhé straně tuto skutečnost, prosazení spravedlnosti může být zmařeno. Vzpomínám si na policejního prezidenta, jak v roce 2010 vynesl informace ze spisu SFŽP přímo tehdejšímu premiérovi a ten informace dál pustil do médií. Policejní prezident sice následně rezignoval, ale aktéry kauzy se již potrestat nepodařilo. Z tohoto podhledu by mělo být chvályhodné, že vznikla ve Sněmovně vyšetřovací komise k úniku informací z policejních spisů v kauze Přibil. Začínám ale nabývat dojmu, že některým poslancům nejde prioritně o zamezení úniku informací ze spisů.

Proroctví o chytrém městě

14. 8. 2017 , Tereza Kněžourková
Kněžna Libuše byla smart. Viděla město tak veliké, že ho žádný obchvat neobestaví a bude muset vést obcí. Tak bohaté, že uživí celou řadu kmotrů, kteří by jinak skončili pod mostem, třeba chátrajícím Libeňským. Tak rozlehlé, že bude mít v centru krásné, leč prázdné budovy, a vladykům nebude stát za to nechat je zabydlet. Viděla město tak chytré, že lavičky budou věštit počasí a odpadkové koše si říkat o vysypání. Libuše byla in. Věděla, že dnešní dobou budou hýbat technologie. Sice pořád nejsou dostupná data o poloze autobusů ani jízdní řády, ale je potřeba vidět do budoucnosti. Nejdřív se koupí aplikace, obsah do ní vložíme časem, až Praze její vlastní data někdo milostivě vydá.

Osudná chyba vrcholných soudů

7. 8. 2017 , Janusz Konieczny
Zákon o svobodném přístupu k informacím je základním protikorupčním nástrojem, bez kterého si dohled nad nakládáním s veřejnými penězi dokážeme stěží představit. Různé skupiny s různými zájmy se již mnohokrát pokusily vykostit či degradovat tento zákon, naštěstí neúspěšně. Hlavním problémem je jeho nižší vymahatelnost, kdy úřady vědomě neposkytují informace a porušují tento zákon, aby získaly čas pro různé podezřelé aktivity. Teď ovšem nastal bod zlomu a nepochopitelný malér Ústavního a Nejvyššího správního soudu. Ústavní soud ve svém nálezu nedávno uvedl, že ČEZ není povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím s vysvětlením, že hájí tak zájmy minoritních soukromých akcionářů ČEZu. ČEZ tak nemusí podle tohoto zákona poskytovat občanům informace o tom, jak hospodaří.

Těžká váha odolává

31. 7. 2017 , Karel Škácha
Městský soud v Praze vynesl v únoru 2017 rozsudek ve věci tunelování společnosti Oleo Chemical, dalšího zápasu boxera Ivo Rittiga. Soudu trvalo několik měsíců, než rozsudek vyhotovil v písemné podobě i s odůvodněním. V médiích poté proběhlo jeho hodnocení, zmiňují i údajnou pochybnou roli NFPK v této věci. Podle našich informací ale taková interpretace ani neodpovídá průběhu hlavního líčení, natož zjištěním samotného soudu. Rozsudek má skoro tři sta stran, vyjmenujme to důležité: Podle soudu společnost Oleo Chemical uzavřela za miliony se společností Cokeville Assets několik smluv o poradenství, a to nebylo nikdy poskytnuto. Tedy nehospodárně. Z tohoto důvodu soud také potrestal obžalované ze společnosti Oleo Chemical i obžalovaného Petera Kmetě zastupujícího společnost Cokeville Assets. Soud neuvěřil tvrzení obžalovaných ze společnosti Oleo Chemical, že poskytování služeb ze strany společnosti Cokeville nemohlo být fiktivní, neboť v takovém případě by platili třetí osobě za nulovou protislužbu a tím by tunelovali vlastní společnost.

Týká se nás, co se děje v Polsku?

24. 7. 2017 , Lenka Deverová
Poměrně poklidnou atmosféru prázdninových mediálních zpráv rozčeřily zprávy z Polska. Vládní strana Právo a spravedlnost prosazuje reformu soudního systému, která v podstatě destruuje nezávislost justice. Zákon o Nejvyšším soudu v podstatě personálně zlikviduje polský Nejvyšší soud. Zákon poskytne ministrovi spravedlnosti ukončit jejich mandát, poslat je do důchodu a sám obsadit jejich místa. V Polsku přitom rozhoduje Nejvyšší soud o platnosti voleb. V černých scénářích nebude vyloučeno, aby soud obsazený soudci loajálními vládní straně v případě, že by následující volby neskončily v její prospěch této strany, prohlásil volby za neplatné. Přijetím zákona, čekajícího pouze na podpis prezidenta Dudy, by v Polsku prakticky skončila dělba moci, která je jednou ze základních podmínek demokracie, a polské soudy budou ve vleku vládní exekutivy.

Aktivně v komunálu

17. 7. 2017 , Miroslav Cák
Narazil jsem na jednoho primátora středně velkého města, který mě příjemně překvapil přístupem ke své práci, lidem a městu, které reprezentuje, a ve kterém od svého narození žije. Politicky vzešel z malého lokálního seskupení lidí, které by bylo nepřilnavé nazývat politickou stranou anebo hnutím. Spíše jde o spolek aktivních místních lidí, kteří organizovali společenské, kulturní a sportovní aktivity ve svém městě. Svou aktivitou a komunikací přesvědčili obyvatele, aby jim u voleb dali své hlasy a mandát vést město. Po dvě volební období byl statutárem města člověk podporovaný celostátní politickou stranou spojenou s korupčními podnikatelskými kruhy. Ne příliš šťastně řízené a zanedbané město začalo hned v prvním a druhém roce nového vedení obracet svůj směr. Byly opraveny chodníky, rozšířil se počet míst ve školce, obnovilo se koupaliště, město začalo pravidelně organizovat společenské akce pro své obyvatele, hledá se řešení dopravní situace, celková ekonomika města se zlepšila. Co vnímám jako nejpodstatnější je fakt, že město začalo být asertivním smluvním partnerem pro své dodavatele a podnikatelské skupiny, které byly donedávna zvyklé na všem se s bývalým primátorem dohodnout ke svému prospěchu na úkor veřejného zájmu a zájmu města.

Obtížný přístup k informacím

10. 7. 2017 , Petr Kočí
Když v roce 2014 rozhodl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, že úřady, kraje, obce, veřejné instituce a jiné tzv. povinné subjekty musí dle zákona o svobodném přístupu k informacím poskytovat informace o platech a odměnách svých zaměstnanců a dalších osob placených z veřejných prostředků, zdálo se, že se již každý žadatel k uvedeným informacím snadno dostane. Nicméně úřady mají i nadále bohužel ve zvyku příjmy vedoucích úředníků zapírat. Jeden z našich klientů na začátku roku 2016 požádal o informace o platech náměstků ministra průmyslu a obchodu a ředitelů jednotlivých odborů. Ministerstvo informace neposkytlo, Městský soud v Praze sice poskytnutí informací ministerstvu nařídil, nicméně Nejvyšší správní soud rozsudek zrušil a nižšímu soudu uložil, aby obeslal všechny úředníky, jejichž výše platu má být sdělena, a vyzval je k vyjádření.

Zlojed vs. Dobroser

3. 7. 2017 , Karel Škácha
Zlojed je ten, kdo nelegálně získá výhodu na úkor jiného. Být zlojedem je v krátkodobé perspektivě efektivnější, konání dobra je na druhou stranu pro člověka díky mateřství přirozenější, mění se až věkem, podle špatných zkušeností. Zlo se tedy musí angažovat, organizuje štvavé kampaně založené na nenávisti, snaží se znevěrohodnit cokoli v opozici. Novinkou jsou organizované útoky na celý neziskový sektor, na kterém univerzální otevřená společnost stojí. Takže ten, kdo se snaží pomáhat a nemyslet jen na sebe je „zfetovanej sluníčkářskej dobroser“ a kdo nekrade, okrádá své děti. To pochopili i PR poradci politiků, a ty zajímají masy. Kolik je těch, co někde alespoň trochu neberou? A ti, asi kvůli kolegialitě elektorátu, volí politické zlojedy, co sice občas něco někomu přiklepnou, ale je s nima sranda. Navíc „dobroserů“ je v politice absolutní minimum a nic nezmůžou.