Glosy

Za text glosy cele odpovídá autor, nikoli Nadační fond proti korupci. Uvedené názory nemusí vyjadřovat stanovisko Nadačního fondu proti korupci.



Švejk a chytrá horákyně zabíjejí český národ

12. 2. 2018 , Kvido Štěpánek
Vyjádřit se k parlamentním volbám znamená naštvat si dvě třetiny lidí, protože nejméně tolik nevolilo podle vašeho gusta. Když se vyjádříte k volbě prezidenta, poštvete si proti sobě dokonce celou polovinu! Takže samozřejmě z taktického hlediska bych měl mlčet. Ale jak už název článku říká, myslím si, že jsou věci důležitější než okamžitý prospěch, a rozhodně si při vší úctě k nám všem nemyslím, že Hlas lidu = Hlas Boží a že by rozhodování pomocí referend vedlo jinam než do pekla. Zkuste dělat každý týden referendum v Lisovně a uvidíte, že do dvou měsíců z takové fabriky utečete sami, protože to bude k nepřežití. Tak tedy, mám-li tu říci svůj názor (což považuji za svou povinnost): Jiří Drahoš – žádný zázrak, nicméně volil jsem ho nakonec s nadějí na utnutí strašného marasmu, sprostoty a jízlivého populizmu, který představuje Miloš Zeman. Proti Zemanovi bych v podstatě volil téměř kohokoli. Miloš Zeman – netřeba komentovat, popsáno v bodě 1.

192 hodin

5. 2. 2018 , Karel Randák
Jak se dalo očekávat, první týden po prezidentských volbách nabídl takové množství témat, že je skutečně obtížné si mezi nimi vybrat. Glosovat samotné výsledky prezidentské volby nemá valnou cenu, toho jsou – a ještě budou – plná média. Lze se ale jen těžko vyhnout chování znovuzvoleného prezidenta, resp. chování jeho příznivců. I fotbalové kluby připouštějí zodpovědnost za chování svých fanoušků a to už je co říct. Ne tak prezident Zeman. Za řádění pana Slezáka v pražském TOP Hotelu by se slušelo omluvit a ne předstírat, že se mě to netýká. Intelektuální úroveň vystupování jak pana Slezáka, tak i pana Šolty, detailně dokumentovaná televizními kamerami, napovídá mnohé o lidech, jimiž se prezident obklopuje. Na druhou stranu je třeba ocenit odvahu a především sebedůvěru páně Slezákovu vystoupit v této televizní show. Je totiž známo, a staří japonští mistři bojových umění jsou si toho dobře vědomi, že každý máme svého mistra. Příště by se tak překvapenému amatérskému boxerovi mohlo přihodit, že v dalším přenosu to bude on, kdo ke své ostudě dostane na kokos.

O korupci trochu jinak

29. 1. 2018 , Václav Dejčmar
Před několika lety jsem natočil film I am fishead, který se zabýval úlohou psychopatů v politice a v byznysu. Slavný psycholog Philip Zimbardo tam říká, že ať chceme nebo ne, většina lidí má vnitřní potenciál ke konání dobrých i zlých skutků a obvykle je to systém, ve kterém žijeme, který rozhodne, jaká strana se v nás probudí a vyplave na povrch. Systém korumpuje. Ve Srebrenici znásilňovali slušní lidé, kteří před válkou žili příkladnými životy. V koncentračních táborech pracovali vesměs slušní lidé a v Abú Ghraib brutálně mučili a zneužívali vězně dobře vychovaní američtí chlapci. Zimbardo svá tvrzení prakticky demonstroval na známém Stanfordském experimentu, kde vybrané dobrovolníky z řad svých studentů náhodně rozdělil na vězněné a věznitele. Sám sebe pasoval na ředitele pokusné věznice a pak několik dnů pozoroval, jak se vzorní studenti v rolích dozorců měnili v monstra, která s radostí začala trýznit své spolužáky. Ze včerejších kamarádů se rychle staly jejich oběti. Problémem bylo, že oba tábory velmi rychle zapomněly, že se jedná o pouhou hru. Systém, ve které se ocitly, jim přidělil nové role a ty velmi rychle začaly ovládat jejich životy. Jinými slovy, sociální prostředí se svými pravidly a normami, ve kterém se jako lidské bytosti ocitáme, má na většinu z nás větší vliv než vlastní svobodná vůle. Stačí změnit sdílená pravidla hry a co bylo včera nepředstavitelné, pozítří se snadno stane realitou. Nevadí, pokud jsou pravidla jakkoliv nesmyslná a bizarní. Pokud se zopakují stokrát, většina lidí si na nové pořádky rychle zvykne a hráči si pomalu rozdělí nové role. Anebo si spíš role pomalu rozdělí hráče.

Co všechno se dá v Česku objednat?

22. 1. 2018 , Lenka Deverová
Byla jsem po dlouhé době v kině – film Nejtemnější hodina stojí za vzhlédnutí – nejen pro svou filmovou kvalitu (Gary Oldman jako Winston Churchill je úžasný), ale i pro poselství, které přináší o síle osobnosti rozhodnout se v nejtemnější hodině nepokořit se a bojovat za svobodu a demokracii. Winston Churchill je ve filmu vykreslen jako velký hráč, který dokáže vyburcovat pro záchranu země nejen veřejné mínění, a nakonec i politické protivníky, i když je plný pochyb, nejistot a zoufá si. Z poučné historie však zpět do reality. Náš premiér je nepochybně velký hráč, dokáže též šokovat, jen národ nestmeluje. V pátek v Poslanecké sněmovně prohlásil, že žijeme v zemi, kde si můžete objednat stíhání a dostat někoho do vězení. Znamená to tedy, že v policii a na státním zastupitelství bují korupce? Může premiér takto kompromitovat spravedlnost, aniž poskytne důkazy pro své tvrzení? Jistě může dojít k situaci, že je někdo stíhán a neprokáže se, že se dopustil trestného činu, že tedy byl stíhán nespravedlivě. V takovém případě má však nárok na odškodnění za nesprávný úřední postup. Ale to je jiná situace než kterou pan premiér prohlásil za jednoznačně existující tj. možnost „objednat“ si stíhání jiné osoby. Pokud není Andrej Babiš schopen doložit důkazy pro své tvrzení, měl by se omluvit, nejen orgánům činným v trestním řízení, ale nám všem. Někteří Babišovi soustraníci se snaží jeho výroky omlouvat jeho stresem. Andrej Babiš by jako šéf firmy, ve stresu či bez stresu, mohl své podřízené seřvat a jistě to jako šéf svých firem dělal. Jenže vláda ani Poslanecká sněmovna nejsou jeho firma.

Cirkus Zeman

15. 1. 2018 , Karel Škácha
Hledal jsem u stávajícího prezidenta, co udělal proti korupci a nenašel jsem nic. Jak jsem hledal, viděl jsem samý spor z důvodu vlastních výhod nebo obhajoby vlastních problematických činů. Nezištnou podporu uděloval jen obchodníkům s Ruskem a Čínou, pár lokálním podnikatelům a pak už se jen účastnil různých setkání, vždy to nějak vonělo olejem. To byl nejčastější program. Pro mě, jako jednoho z deseti milionů, udělal to, že za mnou přijel za mé peníze na návštěvu. Hradní partička to měla nacvičené: panáka, usmát se, fór, urazit někoho, pobrat dary, panáka, přinést, odnést, podržet, panáka a do postele. Jako estráda se slonem. V říjnu ocenit kulturní idoly většiny, Vánoce, a příští rok celý kus nanovo. Jen aby byl vidět, teda spíš slyšet.

Nad-představitelný pokrok

8. 1. 2018 , Karel Janeček
Žijeme v historicky jedinečné době. Na straně druhé, té špatné, čelíme celosvětovým i lokálním krizím v mnoha oblastech lidské činnosti. Včetně krize demokracie s nárůstem populismu a extremismu. Situace je dlouhodobě neudržitelná, a pokud bychom neučinili zásadní změny, nevyhnutelně přijdou kolapsy a potažmo i sebezničující válka. Na straně jedné ovšem žijeme v době, kdy moderní věda a výzkum a komunikační technologie nám umožňují pro nás nad-představitelný pokrok a skokový přechod do nové kapitoly dějin. Fakticky nemáme na výběr — buďto se globálně zničíme, nebo začneme žít ve vzájemném respektu, zodpovědnosti a spolupráci. Blížíme se velkou rychlostí k bodu zvratu, který nazývám sociální singularitou.

Podivná reorganizace Ministerstva financí zahájena

18. 12. 2017 , Janusz Konieczny
Nová ministryně financí Alena Schillerová jen pár dnů po svém jmenování podnikla „lokální“ reorganizaci Ministerstva financí takovým způsobem, že byl propuštěn dosavadní náměstek Ondřej Závodský. Vše proběhlo bleskově a velice pochybně. Přitom právě nyní se dokončuje kontrola využívání bytů Generálního finančního ředitelství (GFŘ), kterou zadal Ondřej Závodský na základě stížnosti týkající se podezřele nízkého nájmů mimo jiné Aleny Schillerové. Nejsem příznivcem bleskových reorganizací, neboť změna struktury jakéhokoliv útvaru musí být odborně prodiskutovaná. Pokud tomu tak není, tak je motivace takovéhoto kroku často jiná. Když proběhla blesková podezřelá reorganizace policie, tak Hnutí ANO hlasitě protestovalo. Předpokládám tedy, že zcela analogicky bude postupovat i v tomto případě.

Odvaha vidět

11. 12. 2017 , Karel Škácha
V jiných dobách bývali hrdinové oslavováni pro odvahu v udatnosti. Dnes oslavujeme hrdinství na předávání Cen za odvahu NFPK za boj proti korupci. Ocenění svým příběhem ukazují, že to má smysl. A my jim děkujeme, že nám ušetřili naše peníze, které by jinak skončily v kapse někoho jiného. Udílením ceny podporujeme zdravý růst jejich odborné sebejistoty. Nad nelegální ziskuchtivostí může totiž zvítězit jen odvaha. Jejich společným znakem je, že vidí nespravedlnost a dokáží na ni poukázat Což ale znamená mít problémy se zlojedy. Ti mají prostředky a důvod investovat do soudních sporů statisíce, vždyť jde někdy i o miliardové hry. Kolik pak musí tito bojovníci vyvrátit lží a manipulací protistrany než dojde k rozsudku? Kolik zažijí stresových situací, obav a možná i sáhnutí si na strach? Naučili se ale díky tomu přežít v situacích, kdy to s nimi právě nevypadalo dobře, nenechali se ochromit a nevzdali to. Šli za tím, co cítili, že je dobré a to jim dává v životě smysl.

Není téma jako téma

4. 12. 2017 , Linda Majerová
Jak víte, pravidelně na našich stránkách zveřejňujeme pondělní glosy. Autory se snažíme střídat, jak to jen jde, a témata přizpůsobit aktuálnímu dění. Jde přece o glosy. Podobně určitě přemýšlí i v médiích. Teda, alespoň by tak podle mého názoru mělo přemýšlet. Občas má ale jeden dojem, že některá témata jsou sice aktuální a výsledek by tedy mohl být hodně zajímavý, nakonec má však z výsledné práce novináře pak prakticky jen mžitky před očima. Co tím chtěl básník, resp. autor, říci? Poplete jabka s hruškama, jako komentátory uvede osoby, které mají samy máslo na hlavě a tak dále a tak dále… Pak vzniká spousta dotazů. Byla tahle práce udělána ve veřejném zájmu nebo naopak na zakázku? Pokud ano, tak někomu konkrétnímu? A případně za jakým účelem a za kolik? Jakou vypovídající hodnotu má pak výsledné dílo? Dá se říct, že prakticky nulovou. Naopak vrhne stín na své kolegy, kteří svou práci odvádějí kvalitně.

"Bojovníci za svobodu krást“ aneb pravidla silničního provozu

27. 11. 2017 , Martin Soukenka
Kdyby nějaký lingvista provedl pečlivou rešerši nejčastěji používaných termínů našich politiků po roce 1989, odhaduji, že by se hodně vysoko umístila slova svoboda a demokracie. A někde nedaleko by bylo slovo ohrožení. Zdá se, že nový vrchol této vlny nastal v poslední době. Nejde tomu uniknout. Zní to jako palba z kulometu. Patrně se stalo něco mimořádného a situace je asi opravdu vážná. Opravdu vážná byla i v letech 1992, 1996, 1998, 2003, 2004, 2006, 2008, 2010, 2013… Tedy při každých sněmovních či prezidentských volbách, kdy intenzita používání zmíněných slov vždy nabývala svých lokálních maxim… Člověk si prý zvykne i na šibenici. Kdysi jsem četl slova německého vojáka, který za války bojoval na východní frontě. Tvrdil, že nejhorší nebyly létající kulky kolem jeho hlavy a všudypřítomná smrt – na to si prý člověk časem zvykl a přestal to vnímat. Na co si ale prý nešlo zvyknout, byla ruská zima… To neustálé a pětadvacet let trvající varování před ohrožením svobody a demokracie z úst politiků a „elit“ lze přirovnat k oněm létajícím kulkám, na které si člověk časem zvykne – a přestane je vnímat. Bohužel. Ale co je dnes v tomto příměru onou ruskou zimou, na kterou si zvyknout nelze? Nevím. Vím ale, že na Fondu se od roku 2011 intenzivně zabýváme i lidmi, které by šlo označit za „bojovníky za svobodu krást“. Svobodou rozumějí bezbřehý klientelismus a „šmeliny“ napravo nalevo. Doprovází je arogance a nadutost. Možná to je ta zima, na kterou si nelze zvyknout.