Podivná metodika hodnocení veřejných zakázek

V souvislosti s počátkem školního roku a úvahami o matematické úrovni nejen žáků českých škol upozorňuje Fond na problematiku určování vítězů veřejných zakázek skrze váhy kritérií. Platná metodika snadno umožňuje, aby vítězil uchazeč, jehož nabídková cena je pro veřejného zadavatele nejméně výhodná.

V rámci hodnocení tzv. ekonomické výhodnosti nabídky metodika přiřazuje nabídce tzv. vážený součet bodového ohodnocení jednotlivých kritérií, podle kterých jsou nabídky hodnoceny. Zvítězí pak uchazeč, jehož nabídka má tento vážený součet nejvyšší. O co jde? Vedle kritéria nabídkové ceny (tvrdé kritérium) může být bodově ohodnoceno i měkké kritérium (např. estetické hledisko nabízeného řešení). Platná metodika umožňuje, aby nejpříznivější hodnotě kritéria bylo přiřazeno maximum 100 bodů, méně příznivé hodnotě kritéria pak méně bodů. Tyto hodnoty jsou „zváženy“ zadavatelem předem stanovenými „váhami“ a jejich součet pak představuje celkový bodový zisk uchazeče. Tento postup může vést k „paradoxním“ situacím, kdy veřejnou zakázku snadno získá uchazeč s nejvyšší nabídkovou cenou, a to díky snížení ohodnocení dalších kritérií jeho konkurentů. Uveďme ilustrativní příklad.

Zadavatel hodnotí veřejnou zakázku podle dvou kritérií: podle výše nabídkové ceny s vahou 55 % a podle estetického hlediska nabízeného řešení s vahou 45 %. Přihlásili se dva uchazeči. Uchazeč A získal 100 bodů (tedy maximum) za nabídkovou cenu a 35 bodů za estetické hledisko. Uchazeč B získal za nabídkovou cenu 50 bodů (jeho nabídková cena je tedy dvojnásobkem nabídkové ceny uchazeče A) a 100 bodů (maximum) za estetické hledisko. Celkový vážený bodový zisk uchazeče A činí 70,75 bodů (součet 0,55 x 100 + 0,45 x 35), zatímco uchazeče B činí 72,50 (součet 0,55 x 50 + 0,45 x 100). Veřejnou zakázku tedy získá uchazeč B, a to přesto, že jeho nabídková cena je plným dvojnásobkem ceny konkurenta. Mimoto, u vítězného uchazeče tvoří zvážené body za nabídkovou cenu pouze přibližně 38 % celkového součtu (totiž podíl 0,55 x 50/72,50), avšak zvážené body za estetické hledisko plných 62 % celkového součtu (podíl 0,45 x 100/72,50). Měkké (často subjektivní) kritérium tedy plně a snadno „převážilo“ tvrdé kritérium – nabídkovou cenu.

Byť je vše v souladu se zákonem, je otázka, zda je tím plně respektováno hledisko hospodárnosti, kterým by se veřejní zadavatelé měli řídit. Částečně omezit výskyt takovýchto „paradoxních“ výsledků lze celkem snadno: zajistit stejně dlouhé intervaly u všech kritérií. Např. u uvedeného příkladu činí rozpětí bodů za nabídkové ceny 50 bodů (100 versus 50), rozpětí bodů za estetické hledisko činí 65 bodů (35 versus 100). Tyto délky lze znormovat na stejně dlouhé intervaly (možný postup popisujeme v příloze). Aplikuje-li se tato modifikace na uvedený ilustrativní příklad, zvítězí uchazeč A, tedy ten, který nabídl poloviční cenu oproti svému konkurentovi (byť estetické hledisko nabídky vítěze nedosahuje úrovně poraženého). Modifikace nevede k tomu, aby vždy vítězil uchazeč s nejnižší nabídkovou cenou bez ohledu na hodnoty dalších dílčích kritérií.

NFPK tímto děkuje JUDr. Ing. et Ing. Mgr. Petru Měchurovi za upozornění na výše uvedenou problematiku.

Příloha - Pochybnosti kolem stávající metodiky hodnocení veřejných zakázek dle vah kritérií

Kontakt: Petr Soukenka, ředitel NFPK, tel.: 734 315 352, e-mail: petr.soukenka@nfpk.cz, Petr Měchura, tel.: 603429355, e-mail: mechura.p@gmail.com