Církve se nemají profilovat jako ideologický štít a politický hráč

Nebát se nekrást" a ne "nakrást si a nebát se". To je moto Nadačního fondu proti korupci, který uděloval již 13. ročníku ocenění, jenž letos získal historik a teolog Tomáš Petráček.

Oceněný dříve veřejně kritizoval konzervativní Alianci pro rodinu a vystupoval smířlivě k manželství pro všechny. Petráček si myslí, že kvůli svým postojům musel na podzim skončit na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Cena za odvahu je podle fondu určena těm, kteří s odvahou poukazují nebo přímo bojují s projevy, které ohrožují demokratické principy otevřené společnosti. 

Poslechněte si rozhovor s Tomášem Petráčkem, který vedla Tereza Šulcová z Rádia Prostor.

Pane profesore, mohl byste popsat, za co letos protikorupční cenu získáváte?
Mohl byste přiblížit váš příběh?

To je myslím vyjádřeno v tom zdůvodnění, které říká, že to je za snahu o kultivaci veřejného diskurzu, promýšlení role náboženství v současné společnosti, ve veřejném a politickém prostoru, a třetí část toho je, že kvůli tomu je člověk vystaven různým veřejným útokům.

Vy jste vystupoval pro zrovnoprávnění stejnopohlavních svazků. Jaká byla tedy ta vaše motivace? Nebo právě tam hraje to náboženství svůj vliv podle vás?

Přesně řečeno jsem vystupoval nebo snažil jsem se nějak popsat, proč si myslím, že není vhodné, aby se církve profilovali jako nějaký ideologický štít a politický hráč v těchto otázkách, stejně jako v některých jiných otázkách. Protože si myslím, že role církví a náboženství je spíš v takové té předpolitické fázi, že by měli pracovat na různých hodnotách a že není úplně šťastné, aby se profilovaly přímo takto vyhraněně, lobbovali v parlamentu apod. 

Upozorňoval jsem na to jednak na základě různých historických paralel, ale také toho, že neexistuje jediné autentické křesťanské stanovisko k tomu. Koneckonců i různé české církve to mají jinak v těchto otázkách. Mělo by se mnohem pečlivěji rozlišovat a přemýšlet o těch věcech, že tam také chybí do značné míry nějaká dialogická struktura. Vlastně umět o těch věcech debatovat. Církve mají celkem komplikovanou minulost a zvlášť v těchto věcech by jim slušela větší zdrženlivost a míra empatie.

Jak dlouho jste na téma upozorňoval?

Pokud jde třeba o to, aby se církve a náboženství nespojovalo s různými konzervativními proudy společnosti a zvlášť s těmi stranami, nebo proudy zase profilují jako populistické a extremistické, tak na to upozorňuji už dlouhodobě, ale zvlášť intenzivně po roce 2015 a 2018, kdy se tyto trendy ve střední a východní Evropě projevily po migrační krizi a potom, když se objevily ta témata jako 

Poté, co jste tedy začal vystupovat s tímto názorem, ovlivnilo to váš osobní život?

Bohužel jo, protože část těchto témat je zvláště v prostředí katolické církvi, ale taky v některých jiných křesťanských kruzích vnímaná jako nesmírně kontroverzní. Je to skoro větší zločin, než kdyby člověk popřel nějaké důležité pravdy víry. Takže potom následovaly různé veřejné a také institucionální šikany, zvlášť teda v prostředí některých biskupů uvnitř katolické církve.

Jak taková šikana vypadala, jestli se můžu zeptat?

Tak to jsou celkem známé, dohledatelné věci. Projevovalo se to například tím, že mě veřejně, bez jakýchkoliv argumentů, natož nějakých důkazů, obvinil kardinál Duka z toho, že jsem manipuloval textem jednoho svého kolegy, přestože on to sám popřel a celá řada dalších historiků napsala, že to je nesmysl. Duka takto zaútočil na moji profesní čest, protože to je docela vážné obvinění. Potom následovala odstranění z kapituly Všech svatých a ten podobný styl ostrakizace a dehonestace, který někteří teda používají.

Bránil jste se proti tomu nějak nebo vám právě pomohl nějakým způsobem fond?

Bránit se, v této oblasti, můžete pouze jako vyvracet nebo argumentovat a potom je možnost použít nějaké ty církevně-právní obrany, ale ty samozřejmě bohužel v katolické církvi nejsou příliš účinné. Je to nastaveno poměrně ve prospěch té hierarchické moci.

Máte ještě v současnosti nějakou odezvu právě od církevních představitelů?
Zmínil jste kardinála Duku.

To je velmi rozličné. Samozřejmě někteří nesou ty postoje a promýšlení těch věcí velmi úkorně a nelibě, jiní zase podporují. Část kněží dává najevo svoji podporu, ale třeba mají obavy vystoupit veřejně, právě aby nebyly vystaveny tomu veřejnému lynči a takové té vlně nenávisti na sociálních sítích, která se třeba snesla na mě.

Nadační fond letos oceňuje hrdiny dvě stě padesáti tisíci korunami.
Je to podle vás nějaká motivace třeba i pro budoucí protikorupční bojovníky?

To si myslím, že určitě ne. Člověk se pouští do těchto věcí z nějakého vnitřního přesvědčení, protože věří tomu, že to, co říká a dělá, je správné, ale může to třeba něčemu pomoct. 

Zvlášť třeba v případě jedné z mých předchůdkyň, jako byla Eva Vorlíčková, kterou dostali ti korupčníci do velkých finančních problémů díky opakovaným soudním procesům, tak tam je to samozřejmě významné. Pokud jde o mě, tak já spíš přemýšlím spolu s přáteli, že bychom založili nějaký institut nebo think-tank, který by tyto otázky promýšlel na nějaké systematické bázi. A tady se nám to samozřejmě 

To byla moje poslední otázka, jestli se v tuto chvíli angažujete protikorupčně, anebo jestli to plánujete. Takže institut je ve fázi plánování nebo už má položené základy?

Velmi intenzivně to promýšlíme a myslím si, že k tomu co nevidět přistoupíme. A je toto, toto latinské slovo korun pere znamená, když se kazí něco, co původně bylo jako ryzí, dobré a zdravé. Tyto procesy probíhají neustále a stejně tak proti tomu musí lidé neustále vystupovat, aby se to nestalo normou a aby se ta společnost nezkazila a nezrezivěla úplně.