Janusz Konieczny: Drsná realita kolem privatizace vody
Pondělní glosa
Někteří politici tvrdí, že bojovat s korupcí je nezbytné co nejvyšší mírou privatizace, neboť stát je nejhorší hospodář. Toto tvrzení je v lecčem pravdivé, ovšem zároveň je zneužíváno a sloužilo k nebývalým zlodějským machinacím kolem privatizací. Otázkou totiž je, kde je ta nutná mez, kdy je privatizace již nevhodná a je nezbytné, aby si stát zachoval majoritní podíl ve strategickém odvětví. Ukázkou tragické praxe s nedozírnými ekonomickými dopady je „privatizace“ vodovodů a kanalizací.
Jen za minulý rok odteklo do zahraničí přes 2 miliardy Kč formou dividend z tuzemských vodárenských společností. Podstata problému spočívá v oddělení vlastnictví vodovodů od jejího provozování. Zatímco soukromé společnosti inkasují tučné zisky z provozování vodního businessu, tak naopak městské společnosti, které investují značné prostředky do údržby vodovodů a kanalizací, končí mnohdy dokonce ve ztrátě.
Vodní hospodářství v Paříži téměř 25 let provozovaly soukromé společnosti Veolia a Suez, až nakonec vedení této metropole došla trpělivost a v roce 2009 dostaly obě společnosti padáka a smlouvy byly ukončeny. Provoz vodovodů přešel zpátky do veřejného vlastnictví a za tuto zkušenost těžce zaplatili francouzští občané. Tato zkušenost jakoby nebyla dostatečným varováním pro ČR a teprve v posledních 2 letech města a obce zpátky získávají správu nad vodním managementem. Například Plzeň vykoupila od Veolie správu v městské vodárně za 700 milionů Kč a ke zpětnému odkupu přistoupila například města a obce Libereckého a Ústeckého kraje. Nelze zde pominout ani neblahou situaci z Prahy, kdy NFPK již v minulosti podpořil analýzu podezřelého prodeje akcií Pražských vodovodů a kanalizací a podepsání řady nevýhodných smluv. Nelze se tudíž divit, že někteří pražští zastupitelé se pokusili iniciovat zbavení se závislosti na Veolii například při příležitosti otravy vody na Praze 6.
U tohoto tématu lze nepochybně ocenit působení Radka Novotného, který aktivity společnosti Veolia zásadní mírou ztížil. Poskupoval několik akcií v nejrůznějších vodárenských společnostech skrz naskrz Českou republikou, zažaloval platnost valných hromad, kde padla rozhodnutí o podepsání podivných smluv, a podal trestní oznámení. Své žaloby dotáhl až k Ústavnímu soudu, který mu v minulém roce vyhověl a definitivně zrušil například rozhodnutí Valné hromady společnosti Vodárny a kanalizace Zlín, a.s. Zrušit klíčové jednání valné hromady se Radku Novotnému povedlo rovněž u pardubické městské vodárenské společnosti již v roce 2007. Podobným způsobem jako ve Zlíně probíhá snaha pana Novotného v případě vodovodů Mělníku, Kladně. Navíc zabránil koncernům protiprávně ovládnout městské vodárny, případně z nich vyvést zisky od roku 2002 např. v Náchodě, Přerově, Kroměříži. Kdy za posledních 15 let tyto snahy probíhaly opakovaně. Zrušit klíčové protiprávní jednání valné hromady pomohla letos konzultace Radka Novotného s jiným žalobcem u prostějovské městské vodárenské společnosti. Radek Novotný pak musel čelit osobnímu napadení či žhářskému útoku na svém automobilu se škodou 600 tisíc Kč. Policejní protokoly dokládají oba útoky vůči Radku Novotnému, ovšem neprokazují jejich souvislost s jeho aktivitami. To již nechť si zhodnotí každý sám.
Společnost Veolia neváhá podávat četné žaloby – buďto na konkrétní aktivní občany (například na Radka Novotného) anebo i na zástupce médií (například na mediální skupinu Mafra). Znelíbila se jí rovněž reportáž České televize pojmenovaná „Megapodvod s vodou“. Veolia se totiž domnívá, že je poškozeno její „dobré jméno“. Závěr je ovšem jediný – voda musí zůstat v rukou státu. Její privatizace je zcela neakceptovatelná a již teď stála české občany nemalé prostředky.
Janusz Konieczny - analytik, projektový manažer NFPK
