Karel Randák: Klauni

Pondělní glosa

V uplynulém týdnu na sebe přitáhly pozornost dvě příhody, ve kterých zvláštní shodou okolností hrály hlavní role dvojice mužů, které si svým vystupováním nezadaly s nejslavnějšími komickými páry z éry němého filmu.

V prvním případě, nutno říci, že daleko zábavnějším, se předvedlo známé hradní duo Martin Nejedlý a Vratislav Mynář. Tito Pat a Patachon prezidentova nejbližšího okolí se velmi vtipnou formou, a to především tím, že shazovali odpovědnost jeden na druhého, resp. na třetí osoby, snažili zamlžit nezamlžitelné. Tím je samozřejmě jejich aktivní role v prosazování společnosti Liglass na získání zakázky v Kyrgyzstánu a spojitost těchto aktivit se sponzorským darem pro Stranu práv občanů, jejíž jsou oba komici představiteli. Je urážkou zdravého rozumu přikládat jejich vysvětlení sebemenší věrohodnost. Můžeme si pouze blahopřát, že zakázka pro zmíněnou firmu byla nakonec zrušena. Těžko totiž odhadovat, jaké finanční sumy by dorazily na konto SPO, resp. konta jmenovaných, kdyby "byznys" vyšel. Ze zmíněné partaje by to zřejmě učinilo jeden z nebohatších politických subjektů v ČR.

Druhá situace, výrazně méně komická, se odehrála na frekventované plzeňské ulici před nevěřícími zraky několika svědků a byla dokonce obrazově zachycena. Dva nervově labilní a mentálně nedospělí jedinci, kteří jakýmsi nedopatřením, či snad protekcí (?), prošli kdysi u přijímacího řízení k policii ČR psychologickými testy, si svoje zakomplexované ego vybíjeli na nevinném člověku. Mimo jiné přitom hrozili i střelnou zbraní. Pomíjím skutečnost, že minimálně jeden z těchto rádoby policistů je údajně dokonce v řídící funkci. Oba prý spěchali k akutnímu zásahu. Přesto si však bez problémů udělali čas mnoho minut strávit blokováním auta poškozeného a jeho doslovnou buzerací. Na celé věci jsou velmi závažné dvě skutečnosti. Za prvé ono neospravedlnitelné vytažení služební zbraně bez předešlého prokázání se příslušnosti k PČR. Jestliže se toto chování policistů stane normou, pak v souvislosti s faktem, že náš bojechtivý ministr vnitra Chovanec (a propos také z Plzně) chce vyzbrojit minimálně polovinu národa, se můžeme dočkat zajímavých situací. Historky divokého západu z dob šerifa Wyatta Earpa a jeho přestřelky u O.K. Corralu nám pak budou připadat jako slabý odvar. Něco jiného totiž je, když na někoho odůvodněně vytáhne zbraň uniformovaný policista a něco jiného situace, kdy se k Vám blíží neidentifikovaný potetovaný muž s pistolí v ruce. Reakce napadeného pak může být jakákoliv, vč. ozbrojené odpovědi. Za druhé je zcela otřesná reakce nejvyšších policejních představitelů a ministra Chovance na celý incident. Omluva nemůže stačit. Oba klauni, řvoucí nadávky a mávající bouchačkou, by měli přijít o zaměstnání. Dělají jen ostudu a jejich předchozí bezúhonnost je irelevantní. Osobní odpovědnost by ale také měli přijmout jak ředitel plzeňské policie Krákora, tak i policejní prezident Tuhý. Od ministra Chovance to nelze očekávat ani žádat, ale tam už je to snad zbytečné. Doufejme, že po blížících se volbách vyletí tak jako tak.

Karel Randák - člen správní rady NFPK