Neváhejte nahrávat kriminalitu
Oznamovatelé, které ocenil Nadační fond proti korupci, mají nezřídka jeden společný rys – pořídili nahrávku o vysoce podezřelém či přímo kriminálním jednání. Určitou zábranou v pořizování takovýchto záznamů není dostupnost nahrávacích zařízení, složitost jejich použití ani případná obava z odhalení nahrávání. Touto zábranou je totiž vnímání ze strany veřejnosti, která tajné nahrávání občas vnímá jako něco neetického. Je to zcela evidentní pozůstalost dávné doby, kdy tajné nahrávání sloužilo k potlačování svobody projevu a základních lidských práv. Takováto nahrávka mohla tehdy prokázat poslech nedovolených gramofonových desek či organizování zakázaných divadelních představení. Ovšem v současné době pořízení nahrávky dokládající činnost kriminálních živlů je věcí záslužnou a dokonce hrdinskou. Zcela analogicky část veřejnosti dostatečně nerozlišuje činnost bývalé STB a aktivity současné kontrarozvědky BIS.
Prokázání korupce je vysoce komplikované a důkazní síla „pouhého“ svědectví je nezřídka nedostatečná. Častým jevem jsou pak vzájemně se vylučující svědectví. Právě proto často rozhodují různé záznamy a nahrávky, které zcela jasně prokážou kriminální činnost.
Máte pocit, že pořizování záznamů o korupci by měla provádět výhradně policie či tajné služby? Kdepak – toto je hluboký omyl. Policie má značně usnadněnou práci, pokud svoji operativní technikou naváže na již pořízený záznam či nahrávku. Občas je pro policii dokonce nemožné prokázat kriminální činnost pomocí operativní techniky z důvodu časové prodlevy. Toto potvrzují i zkušenosti NFPK a toto tvrzení lze prokázat na řadě modelových příkladů. Například v roce 2013 navštívili inspektoři práce pražskou restauraci I love mama a majiteli této restaurace panu Kaštilovi sdělili, že mu mohou udělit téměř likvidační pokutu, k čemuž pravděpodobně neměli oprávnění. Podstatný je ovšem fakt, že obratem nabídli prominutí pokuty výměnou za úplatek 50 tisíc Kč. V této situaci pan Kaštil neodmítl poskytnout úplatku a pochopitelně s jejím poskytnutím ani nesouhlasil. Sdělil, že musí tuto věc promyslet a domluvil se na další setkání. Zde ovšem dochází ke zcela klíčovému okamžiku. Pan Kaštil zcela samostatně pořídil nahrávku z tohoto rozhovoru a vydal se na policii. Další nahrávání již pak probíhalo v režií policie až do zadržení inspektorů přímo při převzetí úplatku. Tento modelový příklad je jakýmsi návodem k tomu, jak by se člověk měl zachovat. Podařilo by se zkorumpované inspektory dopadnout, pokud by je pan Kaštil úplatek odmítnul, nepořídil nahrávku a později by tuto svoji zkušenost pouze popsal policii? Dopadení inspektorů by bylo násobně složitější nebo dokonce i nemožné.
Pořízení nahrávky bylo velice důležité i u oznamovatele Františka Mráčka, kterého NFPK ocenil za odvahu. Právě nahrávka mu pomohla prokázat, že jeho propuštění bylo na politickou objednávku, jelikož byl zkrátka nepohodlný svými záslužnými aktivitami. Pan Mráček pravomocně vyhrál soudní řízení, a prokázal tak, že jeho vyhazov byl protizákonný.
Pořizování záznamů ve veřejném zájmu je tedy nejenom legální, ale i velice záslužné. Přesto dotčené osoby neustále opakuji, že tyto záznamy vznikly nelegálně, což je absolutní nesmysl. Je pochopitelné, že takovéto nahrávky nesmí narušit soukromí osob či dokonce vyzradit utajené informace. Tehdy by se samozřejmě jednalo o nelegální aktivity. Ovšem pokud se jedná o pořízení tajného záznamu ve veřejném zájmu, tak pak je to aktivita nanejvýš legální, což potvrzuje celá řada judikátů či nálezů.
Naposledy mě v tomto ohledu překvapil rektor ČVUT Petr Konvalinka, který opakovaně namítal, že tajně pořízená nahrávka s pravomocně odsouzeným jeho bývalým zaměstnancem Miroslavem Elfmarkem je nelegální. Pan Elfmark byl nejenom odsouzen za velký daňový podvod, figuroval v řadě kauz včetně těch, kterými se zabýval Nadační fond proti korupci. V reakci na řadu vysoce podezřelých skutečností, které ještě doplnila zmíněná nahrávka, podpořila polovina členů akademického senátu ČVUT návrh na odvolání rektora Konvalinky. Nakonec opakuji ještě jednou – pořízení nahrávky ve veřejném zájmu není nelegální, ale hrdinské. Právní oporu v takovémto pořizování záznamu lze nalézt v Nálezu ÚS z 9. prosince 2014, II. ÚS 1774/14 nebo judikatuře Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 11. 5. 2005 ve věci sp. zn. 30 Cdo 64/2004).